psi celého světa
dle klasických měřítek krásy příliš velkou a širokou hlavu. Pořizují si ho ti, kdo chtějí mít respekt budícího, spolehlivého a odvážného, přitom však nevelkého a skladného psa, který na ně nebude mít nepřiměřené nároky co se týče výcviku i pohybu.
Lepší než jeho pověst Již od samého počátku se „bull and terriers“ dostávali i na americký kontinent. Také zde měli nadšené obecenstvo při psích zápasech, jejich vývoj se tu však ubíral svou vlastní cestou. Chovatelé je například křížili s buldočky aj. a jejich velikost zmenšovali – výsledkem jsou maličcí společenští bostonští teriéři. Jiní chovatelé, jejichž prvotním zájmem byly psí zápasy, byť ilegální, vyšlechtili proslulého pitbula čili amerického pitbulteriéra. A konečně zde byli chovatelé, kterým naopak záleželo na tom, aby své psy mohli vystavovat na výstavách, sportovat s nimi Stafordširský bulteriér
a nabízet je široké veřejnosti. Ti se od krvavé minu-
vodu, ve Velké Británii, už desítky let patří k vůbec
ronové plemeno. Pod názvem „staffordshire terrier“
nejoblíbenějším rodinným psům, u nás vlna obliby
bylo uznáno už v roce 1936, protože se ale tohle
přišla teprve v posledním desetiletí. Lidem nevadí,
pojmenování vzhledem k velmi podobně znějící-
že jeho zevnějšek není zvlášť ušlechtilý ani elegant-
mu anglickému protějšku ukázalo jako matoucí, od
ní, že jeho hlava někomu připomíná žábu, že má po-
roku 1972 zde máme amerického stafordširské
losti svých psů důsledně distancovali a vytvořili sta-
ho teriéra (zkráceně amstaf ). I když je nezávisle na pitbulovi „amstaf“ chován už déle než 70 let, mnozí lidé mu stále nedůvěřují a spojují si ho s termínem „bojový pes“. Na druhé straně je nutné říci, že to není pes pro každého. Na to je příliš aktivní, silný, dynamický, ve vztahu k jiným psům často dominantní. Zatímco zkušení, aktivní kynologové, zvyklí po svém psu mnoho chtít, si ho nemohou vynachválit, v obyčejných rodinách to přece jen občas zaskřípe. I když přátelský amstaf lidi většinou miluje, množství jeho energie může běžného milovníka psů zaskočit.
Pes jako žádný jiný Příznivci každého plemene si určitě o tom svém Americký stafordširský teriér
myslí, že je jedinečné a nezaměnitelné. V případě
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182770
Psi typu bulteriéra
kam by bylo možno v případě útoku vyšplhat a zachránit si tím kůži. Jedni až nekriticky velebí jeho mazlivou a přátelskou povahu, druzí v něm vidí krvežíznivou bestii, ohrožení sebe i svých psů. Nedá se tvrdit, že anglický bulteriér by byl zrovna nejtypičtějším představitelem dnešní skupiny „bull and terriers“. Původnímu typu vycházejícímu ze staroanglického bílého teriéra se určitě mnohem více podobají americký staford, pitbul a stafordširský bulteriér. Anglický bulteriér se od nich na první pohled výrazně odlišuje především hlavou, která je zvláštního vejčitého tvaru, zcela vyplněná, bez stopu či jiných proláklin a z profilu vytváří tzv. klabonos, jenž je jedinečným a nezaměnitelným znakem plemene. Dnes se anglický bulteriér všeobecně označuje za vrcholné, mistrovské dílo britské kynologie. Je to plemeno proslulé svou sveřepostí, neústupností Bulteriér
a tvrdostí. I standard ho popisuje jako „gladiátora psího rodu plného odvahy a statečnosti“. Na straně dru-
bulteriéra se však skutečně asi nesetkáme s tím,
hé však každý, kdo měl tu čest se s bulteriérem blí-
že by si ho lidé spletli s jiným. Dokonce i napros-
že osobně seznámit, může referovat o jeho obrovské
tí laici, kteří nedokážou nazvat plemeno jeho ofici-
lásce k lidem (a to nejen k těm vlastním), příchylnos-
álním jménem, jsou schopni ho po letmém setkání
ti, trpělivosti s dětmi a dobrosrdečnosti. Je to nesmír-
poměrně výstižně popsat. Neomylně hlásí, že „na
ně veselý, přátelský pes, který má ve zvyku spontán-
ulici potkali takového divného tlustého psa s ma-
ně projevovat své city. Že je ve svém projevu zvláště
lýma očičkama jako prasátko“ – a mýlka je vylouče-
v mládí někdy až příliš zbrklý a že tudíž, i vzhledem
na! Žádný jiný pes nemá takový klabonos, tak malé
ke své nemalé hmotnosti, občas něco převrhne
a tak hluboko zasazené trojúhelníkové oči, žádný
nebo „smete“, to je už jen nevyhnutelný průvodní jev,
z jeho příbuzných nemá stojaté uši a jen málokterý
který však s přibývajícím věkem a „rozumem“ a také
ze psů je při poměrně malé velikosti tak silný, mo-
vlivem výchovy nabývá únosných rozměrů.
hutný a přitom rychlý a mrštný. A snad v žádném
Kde se v někdejším bojovém psu bere tolik lás-
se už od pohledu nesnoubí tak originálním způso-
ky k lidem? A můžeme věřit, že se v něm někdy ne-
bem tvrdost a komičnost, sveřepost a veselost. Tím
probudí dávno zasuté instinkty? Odpověď zní: ano.
ale výjimečnost tohoto psa ještě nekončí. Specific-
A to především z toho důvodu, že bulteriér měl
ká je i jeho povaha. Bulteriér působí na lidi různě, v zásadě je rozdě-
podobně pozitivní vztah k lidem odjakživa a že soudobá svědectví z počátečních časů bulterié-
luje na dvě – těžko odhadnout, jak velké – skupiny.
ra hovoří o tom, že jakmile tito psi vylezli z „jámy“
Jedna je z jeho vzhledu nadšena – druhá zhnuse-
a ocitli se tak mimo službu, neprojevovali žád-
na. Jedna se k němu nadšeně při náhodném setká-
nou zvláštní bojovnost a i soubojům s jinými psy
ní vrhá – druhá obhlíží, kde je v okolí nejbližší strom,
se snažili spíše vyhýbat. Jako kdyby si byli vědo-
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182770
psi celého světa
mi své síly i toho, že ji mohou použít jen v krajním
chovat. Bulteriér, který prošel správnou socializací
případě. Vždyť právě proto se jim dostalo přezdív-
a má rozumného majitele, málokdy mívá v dospě-
ky „bílí kavalíři“. Bulteriéři chtějí stát v centru pozornosti, pro
losti výrazné problémy s jinými psy. Je schopen být spolehlivý i ve vztahu ke kočkám (minimál-
úsměv by udělali cokoliv. Jeden zkušený americký
ně těm vlastním). Ovšem pořízení druhého jedin-
trenér, který se více než dvacet let zabývá bulterié-
ce stejného pohlaví do domácnosti je třeba vel-
ry, chová je a také připravuje na nejrůznější soutěže,
mi důkladně zvážit, protože v takovém případě
k tomu říká: „Tyhle psy prostě baví dělat legraci. Když
se problémy mohou vyskytnout a někdy i nabýt
přijdete domů z práce a najdete tam svého bulteri-
takového rozsahu, že soužití přestane být únos-
éra, jak leží na gauči se všemi čtyřmi tlapkami trčící-
né. Málo platné, dva kohouti na jednom smetiš-
mi do vzduchu, snažícího se udržet nad sebou vaše
ti se snášejí obtížně a bulteriéři sklon k dominan-
pantofle, přejde vás vztek. Zvláště když bulík nejeví
ci mívají.
sebemenší snahu vyklidit pozici a po očku se na vás
Je nutno ho nejprve vychovat, a teprve potom
dívá, jako by říkal: Čemu se divíš, tohle je přece nej-
cvičit. Musí se naučit respektovat zásady společen-
pohodlnější místečko v domě!“
ského soužití, vědět, co může a co ne, a podřídit se,
S bulíkem je zapotřebí chodit od mládí co nej-
když to situace vyžaduje. Dominantní postavení si
více mezi lidi a ostatní psy, aby se naučil se k nim
člověk musí udržet za všech okolností – nikoli silou
Stafordširští bulteriéři
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182770