KR AJNÍ PR AVICE A KR AJNÍ LEVICE V ČR
anarchistů a vytvoření nové organizace, která vznikla pod názvem Federace sociálních anarchistů (FSA). Zatímco ČSAF zůstala otevřenou, „syntetickou“ organizací, ve které po odchodu velké části sociálních anarchistů patrně nejvýznamnější názorový proud prezentoval enviromentální orientaci, FSA, i díky tomu, že navázala na činnost Anarchosyndikalistické federace, se zaměřila na oblast politických a ekonomických bojů, přičemž jejich cílem bylo jednotné anarchistické hnutí, které syndikátů pracujících využívá coby „praktického nástroje“, nicméně pokrývá i jiné způsoby organizace (např. lokální), druhy činnosti (agitace, vzdělávání atd.), funguje coby integrální hnutí (FORA model90) s konečným cílem dosažení anarchokomunismu (An. F., 1997a). Druhým definujícím momentem nové FSA se stala publikace textu M. Bookchina „Sociální anarchismus nebo anarchismus jako životní styl?“ v časopise Svobodná mysl (Svobodná práce91) (Bookchin, 2008), ve kterém proti sobě autor postavil politický, kolektivistický (a sociálně ekologický, racionální atd.) anarchismus a individualistický, kulturní či subkulturní (a ekoprimitivistický, iracionální atd.) proud anarchismu. Obdobně jako Bookchin se představitelé FSA ztotožnili s anarchismem politickým a kolektivistickým. Programem ČSAF na přelomu tisíciletí bylo odstranění státu a kapitalismu. Jádrem kritiky státu (včetně systému parlamentní demokracie) byla nemožnost participovat na rozhodování a ovlivňovat reálně chod státních institucí v období mezi volbami, historicky ČSAF stát považovala za garanta soukromého vlastnictví výrobních prostředků a vykořisťování. Kapitalismus se pak dle nich stal spekulativní, pro svoji moc a nezávislost na konkrétním teritoriu (globálnost) nekontrolovatelný a nebezpečný. Kromě kapitalismu ČSAF nicméně odmítala i diktaturu proletariátu. Coby alternativu ČSAF prosazovala svobodnou společnost na principu dobrovolných dohod uzavřených v rámci samosprávy, konkrétního teritoria či lokality, při možnosti všech, jichž se to týká, se k problému vyjádřit. Samospráva se měla týkat i výroby, přičemž enviromentální problematika byla zohledněna v požadavku omezení průmyslové výroby na ekologicky udržitelnou úroveň při snížení odpracova90 Federación Obrera Regional Argentina (FORA, http://fora‑ait.com.ar/blog/) – argentinská anarcho komunistická federace, která vznikla v roce 1901. Na 9. kongresu v dubnu 1915 od anarchokomunismu ustoupila, aby se stala politicky neutrální (a otevřela se i dalším socialistickým směrům). Anarchisté tento ústup od principů anarchokomunismu neakceptovali, což vedlo k rozkolu a rozpadu FORA na dvě – anarchistickou a syndikalistickou, politicky neutrální. Zatímco syndikalistická, politicky neutrální se stala neúspěšnou, anarchistická se rychle rozrostla a typický se pro ni stal právě model univerzální anarchistické organizace (sdružující jak anarchistické dělníky a jejich syndikáty, tak umělce či intelektuály atd.). 91 V době vydávání Bookchinova eseje se časopis přejmenoval, první díl tedy vyšel v časopise Svobodná mysl č. 10 a druhý v časopise Svobodná práce č. 11.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182751
Anarchismus
ných hodin, což by poskytlo více času na seberealizaci jedince. Do funkcí by měly být zástupci voleni a kdykoliv odvolatelní. Svobodnou společnost si, dle jejich názoru, musí lidé vybojovat sami, příkladem vedoucím je k jejich aktivitě mohou být již existující samosprávná sdružení a organizace. V současnosti ovšem celospolečenskou změnu ČSAF nepovažovala za reálnou vzhledem k nízkému sebeuvědomění velké části populace. Bezprostředním cílem tedy měla být propagace anarchistických či obecně alternativních myšlenek k propagandě utvrzující současný stav, činnost označovaná organizací za osvětu – šíření anarchistických myšlenek prostřednictvím letáků, plakátů, publikací a obecně tiskovin včetně čtvrtletně vycházející revue Existence, kulturních a veřejných akcí (koncertů, demonstrací, infostánků atd.). Sama sebe ČSAF chápala jako otevřenou organizaci s velkou názorovou volností, jakési anarchistické fórum vedle specifičtěji zaměřených anarchistických organizací, fungující na principu dobrovolnosti, včetně autonomie jednotlivých regionů (či regionálních organizací a buněk). Vedle regionálních organizací pak existovaly ještě pracovní skupiny věnující se konkrétním projektům (ČSAF, 2000). Program FSA začínal srovnatelně kritikou globálního kapitalismu, jenž dle jejich názoru na přelomu tisíciletí procházel ekonomickou krizí, kterou se snažil sanovat přerozdělením chudoby mezi větší počet lidí (částečné úvazky, nová sociální politika). Odmítal spoléhání se na tradiční politické strany (sociální demokracie a komunisté) i odbory, protože pokud „dojde na lámání chleba, vždy se postaví na stranu kapitálu a třídního rozdělení společnosti“. Parlamentní demokracii považoval za divadlo a tvrdil, že je nutné, aby se lidé začali organizovat sami. Za základní hodnotu (společenskou i individuální), program určil práci, podle autorů programu definující črtu člověka. Zároveň tvrdil, že individuum je osamoceno neschopné existence, člověk je dle něj bytost společenská, všeho podstatného k životu může dosáhnout pouze ve společnosti, ve spolupráci s ostatními, i výsledky práce jsou společné. Z toho byla vyvozena „nesmyslnost soukromého vlastnictví výrobních prostředků“. Stát pak byl považován za důsledek vzniku třídní společnosti a (v souladu s ČSAF) garanta třídního rozdělení společnosti a nástroj vládnoucí třídy. Odmítnuto bylo jak třídní rozdělení, tak stát jako takový. Třídní společnost se dle FSA vyznačuje třídním bojem, konfliktem mezi vládnoucí třídou, která chce udržet svoje privilegia, a pracujícími, kteří usilují o dosažení beztřídní společnosti. Anarchistické hnutí je pak „nejvyspělejší formou“ hnutí pracujících a je či by mělo být do značné míry předobrazem budoucí struktury společnosti – federace organizované na územním (konkrétní lokalita) a oborovém (výroba či činnost) principu. Cestou k anarchistické společnosti má být v první řadě výchova, vzdělání,
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182751
KR AJNÍ PR AVICE A KR AJNÍ LEVICE V ČR
propagace. Tyto činnosti měly zajišťovat místní skupiny (či případně nejprve propagandistické buňky) šířící anarchistické myšlenky pomocí časopisů, knih a dalších tiskovin, diskusí a přednášek a následně snad i vlastních škol. Na rozdíl od ČSAF autoři programu FSA předpokládali, že impulsem k sociální revoluci bude represe proti revolučnímu hnutí a jejím možným začátkem generální stávka. Oproti ČSAF se však nikterak nevyjadřovali ani ke kultuře, ani k životnímu prostředí (FSA, 2000). Kromě těchto dvou organizací (ČSAF a FSA), jejichž činnost byla nejviditelnější, v roce 2000 existovaly i další anarchistické skupiny, z nichž nejvýznamnější zřejmě byly: Organizace revolučních anarchistů – Solidarita a Antifašistická akce. Solidarita vznikla ze skupiny, která působila v rámci Anarchosyndikalistické federace, ve které koncem roku 1995 začala probíhat debata o další strategii a celkové koncepci. Buňka Blanensko (redakce listu Syndikalista) předložila návrh na přeměnu ASF na organizaci na pozicích politicky neutrálního syndikalismu, přičemž mělo být upuštěno od anarchistické rétoriky, v rámci organizace ustaven Výkonný výbor atd. Diskuse vyvrcholila na 4. sjezdu ASF v březnu 1996 v Prostějově, kdy z Anarchosyndikalistické federace vystoupila většina jejích moravských členů s úmyslem založit novou syndikalistickou skupinu. V červenci 1996 na prvním sjezdu založila tato skupina organizaci Solidarita – skupina libertinských socialistů a syndikalistů, která začala vydávat list Solidarita. Skupina prošla v následujících letech ideovým vývojem od politicky neutrálního syndikalismu přes anarchosyndikalismus k revolučnímu anarchismu, opírajícím se o Organizační platformu libertariánských komunistů, kterou vydala v roce 1999 ve vlastním překladu coby Organizační platformu libertinského komunismu (Machno, Aršinov, Mettová, Valevskij, Linskij, 1999). Do roku 2000 vstupovala pod názvem Organizace revolučních anarchistů – Solidarita (ORA‑S). Solidarita coby revolučně anarchistická skupina s jistou syndikalistickou tradicí při odmítnutí státu (jako nástroje vládnoucí třídy) a kapitalismu jako systému, který vyhovuje malé vládnoucí menšině, funguje veden imperativem zisku a bez ohledu na potřeby ovládaných, obdobně jako FSA kladla velký důraz na pracující (dělníky), odborové hnutí či spolupráci s ním. Odbory měly být zbaveny byrokracie a zapojení jejich členů by se mělo zintenzivnit. Neměly fungovat pouze na pracovištích, ale i v obcích, měly se otevřít i nezaměstnaným či studentům, jejich funkcionáři měli být voleni a kdykoliv odvolatelní. Svoboda jedince, která byla cílem ORA‑S, byla chápána jako podmíněná odmítnutím kapitalismu coby systému, který je na omezování svobody založen. Tento boj měl být kolektivní, mělo být překonáno odcizení jako charakteristický rys života ve společnosti, která popírá hodnoty lidské vzájemnosti a neumož-
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182751