98
Michelle Diener
Wolsey jako by zakolísal, když se s ní střetl pohledem, a musel uskočit, aby nevrazil do krále. Jindřich se k němu obrátil se zlostně nakrčeným obočím. „Omlouvám se, Vaše Veličenstvo.“ Wolsey se hluboce uklonil, vědom si královy nelibosti, když do něj málem vrazil. Zvedl hlavu a oči měl žhavé a hořké. „Parkere. Ta záležitost…“ Jindřich se odvrátil od ostatních, Parker se postavil vedle něj a odřízl Wolseyho. „Můj pane, mám něco na srdci, co nemůže počkat.“ Wolseyho hlas se v uzavřeném ochozu rozezněl příliš hlasitě a veškeré hovory ustaly. Král se obrátil. „A řeknete to hned, přede všemi, kteří tu stojí?“ „To raději ne.“ Wolsey se napůl uklonil a očekával královu po zornost. Parker něco zamumlal panovníkovi do ucha. „Pojďme tedy o kousek dál.“ Jindřich máchl rukou a Wolsey střelil po Parkerovi vítězným pohledem. Pocit triumfu se však okamžitě vytratil, když si uvědomil, že král chce, aby se k nim Parker přidal. Susanna ucítila, jak jí někdo sáhl na paži. „Nikdy by mě nenapadlo, že uvidím tenhle střet na vlastní oči.“ Byl to Francis Bryan, zastavil se u ní a u své sestry a sklonil hlavu na pozdrav. Susanna pokývla, příliš rozčilená na to, aby udělala pukrle. „Doufám, že to nebude střet. Snad Parker převede řeč na bezpečnou půdu.“ Bryan sledoval tu trojici očima lačnýma krve a svištění tasených zbraní. „Tak to jste tedy, má paní, v celé této místnosti jediná.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182654
21. kapitola Vladař tedy nemá mít jiný cíl a jiné myšlenky a nemá plýtvat schopnostmi na nic jiného než na válku, vojenská pravidla a kázeň. Niccol ò Machiavelli, Vladař, kapitola 14
„M
áte zprávy?“ Jindřich se naklonil k Wolseymu a Parker viděl v králově tváři záblesk respektu. Musel mít na paměti, že Wolsey sňal z panovníkových ramen nesmírné břemeno spravování Anglie. Král měl tedy Wolseymu zač děkovat. Jindřich kardinálovi rozhodně popřával sluchu a ten toho nyní využije v nejvyšší míře. „Dostalo se mi dnes znepokojivé informace. Brusič diamantů, kterého jsem najal, aby ocenil vaše klenoty, byl nalezen mrtev.“ Wolsey střelil pohledem po Parkerovi, čekal nějakou reakci. Parker udržoval lhostejnou tvář. Nenapadlo ho, že Wolsey dodneška o Jensově smrti nevěděl. Možná, že ten brusič vážně plánoval utéct, poté co byl využit. Nebo snad kardinál jen přišel s brusičovou smrtí teď, protože se mu to hodilo. „To je smutná zpráva, ale nechápu, proč je to naléhavé…“ „Omlouvám se, Vaše Veličenstvo. Ta záležitost je naléhavá. Před několika dny se zmínil o tom, že když procházel soupis klenotů, jeden z nich nebyl tam, kde má být. Snažil se ho nalézt, když ho zabili.“
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182654
100
Michelle Diener
Jindřich se podíval na Parkera, ten v jeho očích zahlédl starostlivý výraz a přimhouřil oči. Vážně mazaný protiútok. „O jakém klenotu mluvíte?“ Král si založil ruce na prsou. Najednou začal být napjatý, na krku a na pažích mu vystoupily šlachy. „O Zrcadle z Neapole, Vaše Veličenstvo.“ Wolsey to pronesl tak tiše, že se Parker i král museli naklonit, aby ho slyšeli. „A váš člověk zjistil, kam se poděl?“ Král ztuhl ještě víc a jeho slova zněla úsečně a tvrdě. Wolsey opatrně potřásl hlavou jako jelen na mušce lovce. „Myslel si, že musel být někam chybně založen, nebo odeslán k čištění. Čekal na odpověď od správce králových klenotů, když přišel o život.“ Wolsey to nechal doznívat. „Podle mého ho někdo potřeboval umlčet.“ Jindřich se zamračil. „Máte na někoho podezření? Pokud hodláte obvinit sira Henryho Wyatta, vězte, že můj správce klenotů za všechny ty roky, co ho znám, nevzal do ruky zbraň.“ Wolsey rozhodil paže dlaněmi vzhůru jako ztělesněná nevinnost. „Nepodezírám a neobviňuji nikoho. Jen jsem přišel informovat Vaše Veličenstvo, že se postrádá největší diamant a že muž, jenž se ho snažil najít, je mrtev.“ „V tom se mýlíte.“ Parker čelil Wolseyho pohledu. „Muž snažící se ho najít stojí před vámi.“ Wolsey nebyl dost pohotový. Král zahlédl překvapení a strach v jeho tváři, třesoucí se ruce na rudém rouchu, než se kardinál stačil ovládnout. „Zajisté.“ Jindřich se obrátil a vyhlédl z pasáže tam, kde se říčka Fleet vlévá do Temže. „Parker s tím za mnou přišel ten den, kdy jsem se vrátil do Bridewellu, prošetřoval to.“ „Pak nepochybuji o tom, že je záležitost v dobrých rukou.“ Wolsey teď už chtěl jenom vycouvat. Vycouvat a najít si nějakou jinou cestu. Parker mu tu šanci nehodlal dát. „Můj lorde kancléři, hovořil jsem o této záležitosti s tajemníkem králových klenotů a on tvrdí, že neví, kde Zrcadlo z Neapole je. Říká také, že poslední osoba, která měla k drahokamu přístup,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182654