šéfredaktora), někdy též šéfredaktor. Každý z nich značí korektury jinou barvou a podepíše se na okraj stránky vlastní stálou šifrou. Tím je zajištěn přehled o tom, kdo provedl jaký zásah. Zkorigovaný text je doručen na zlomové pracoviště, kde grafik provede všechny vyznačené korektury a vytiskne opravenou stránku. Jazykový redaktor provede náhled a případně vyznačí chyby, které nebyly opraveny. Tento postup se opakuje tak dlouho, dokud není tisková strana „čistá“, tedy připravená k tisku. Poté, co je tímto způsobem připraveno k tisku celé číslo, prochází vedení redakce všechny tiskové strany a posuzuje číslo jako celek. Kontroluje zejména úplnost grafických prvků (paginace, záhlaví, zarážky, vzdálenost fotografií od písma apod.), proporcionalitu použitého písma v jednotlivých rubrikách, rozmístění fotografií na protilehlých stranách (kompozice jednotlivých tiskových stran může být vyvážená, ale přesto pohled na sudou a lichou stranu jako na celek může odhalit estetický nebo významový nesoulad, např. dva podobné portréty, umístění fotografií na obou stranách v horním pravém rohu, přičemž zbytek strany je vyplněn textem, apod.). Grafik provede poslední opravy a převede tiskové strany do programu, v němž jsou odeslány do tiskárny. Redaktor pracuje současně na několika číslech: ▶▶ čte korektury čísla, které má bezprostředně vyjít; ▶▶ posílá ke zlomu materiály do příštího čísla; ▶▶ rediguje texty do přespříštího čísla; ▶▶ připravuje a objednává materiály do několika čísel dalších. Administrativě se ani redaktor v časopise nevyhne, je obdobná jako v nakladatelství. Jen softwarová podpora v rozsahu a kvalitě programu podporujícího nakladatelskou redakční práci v časopise chybí. To však neznamená, že není třeba pečlivě vést redakční databázi, zejména s kontakty. Každá redakce si rovněž buduje a průběžně doplňuje vlastní fotoarchiv.
98
REDAKČNÍ PRÁCE
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182599
Malá exkurze do tiskárny – minulost a současnost
9.
V dnešní době si už nikdo nedovede představit práci s textem bez počítače. Zejména mladí lidé si neuvědomují, že počítačová sazba je z pohledu delšího časového horizontu vlastně novinkou, že je v podstatě záležitostí posledních patnácti až dvaceti let. Jak se texty zpracovávaly dříve? V dobách Gutenbergových byla příprava knihy do tisku náročná na řemeslnou práci, ve srovnání s ručním opisováním textů však samozřejmě znamenala obrovský převrat, který umožnil ve svých důsledcích nejen rozvoj všeobecné vzdělanosti a zavedení povinné školní docházky, ale i nástup průmyslové revoluce. Písmena odlitá z kovu do forem, takzvaných matric, se rovnala do řádků a ty se skládaly do dřevěných krabic. Tím vznikla stránka, která se načernila tiskařskou barvou a pomocí lisu obtiskla na papír. Tato technologie, tzv. horká sazba (název odkazuje na to, že písmena se odlévala z roztaveného kovu), pak byla používána po staletí, s příchodem složitějších strojů byla samozřejmě mechanizována a dále racionalizována. Základní princip však zůstal, jen část úkonů převzaly stroje. Před několika desetiletími vypadala práce v redakcích zcela jinak než dnes. Autor přinesl rukopis (většinou napsaný na psacím stroji, ale výjimkou nebyly ani texty psané rukou) do redakce osobně nebo jej zaslal poštou. Redaktor text přečetl a do rukopisu vyznačil potřebné úpravy. Pak dostala text písařka; tato profese byla v knižních nakladatelstvích i v redakcích periodik nepostradatelná. Písařka text přepsala (někdy i opakovaně, pokud byl text náročný a bylo nutné, aby ho redaktor nebo autor dále upravoval). Přepis pak putoval do sazárny. Původní sázecí stroje (velikostí by je bylo možné přirovnat
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182599
nejlépe k traktoru) byly vlastně gigantické psací stroje, které však nepsaly na papír, ale napsaný text odlévaly v kovu. Sazeč seděl uvnitř konstrukce stroje, psal na klávesnici a stroj odléval buď jednotlivá písmena, nebo rovnou celé řádky. Tím vznikla sazba knihy nebo článku. Dnes vlastně rukopis a sazba splývají – redakce dostávají text od autora už „vysázený“ pomocí textového editoru. Ovšem zatímco dříve byla sazba konečnou fází redakčního procesu a čekaly ji jen korektury, nyní stojí již na samém počátku redakční práce a doznává řady proměn v závislosti na uvážení redaktora a dalších pracovníků vydavatelství. (Někdy se můžeme setkat s tím, že jako „sazba“ je nepřesně označována fáze zlomu rukopisu.) Jakmile byla hotová sazba sloupců, vytiskla se tzv. sloupcová korektura, tj. holý text bez graficky upravených titulků, obrázků a dalších úprav. V této fázi mohl autor nebo redaktor ještě podstatněji zasáhnout do textu, protože nebyl problém vyměnit například jeden odstavec za druhý, text krátit nebo rozšiřovat – sloupcová sazba plynula volně za sebou bez ohledu na rozměry stránky knihy nebo periodika. Mezitím grafik v redakci zpracoval tzv. maketu zlomu, tj. přesný zákres jednotlivých stránek s vyznačením velikosti titulků, umístění obrázků, jejich ořezu (málokterá fotografie se používá tak, jak byla pořízena, většinou jde o výřez, který se dříve značil tužkou na rubu fotografie), čísel stran, záhlaví apod. Podle makety pak pracovník tiskárny zvaný metér lámal opravené sloupce do stránek: po stanoveném počtu řádků sloupec skutečně fyzicky zlomil – odtud pocházejí dodnes používané termíny „zlom“ a „lámat“. Metér používal dřevěné krabice ve formátu stránky a do nich rovnal sloupce (u knižní sazby většinou jeden až dva, u časopisecké podle formátu tři a více), vřazoval k nim titulky, obrázky atd. Z hotové stránky se pak udělaly obtahy, tj. korektury. Při korekturách musel být redaktor mnohem opatrnější než dnes – zanesení oprav vyžadovalo daleko větší úsilí a také větší spotřebu materiálu a energií než dnes. Proto u každé opravy musel redaktor zvažovat, zda je skutečně nutná a jaké následky pro zlom bude mít. Oprava tiskových chyb, popřípadě záměna slova za jiné, stejně dlouhé, nebyla obtížná, protože znamenala nově vysadit a vyměnit pouze jediný řádek. Pokud však slovo bylo delší nebo kratší, znamenalo to nově vysadit celý odstavec, protože se v něm změnilo dělení slov. Pokud měl odstavec po opravě stejný počet řádků jako ten původní, bylo to stále ještě jednoduché, ale
100
REDAKČNÍ PRÁCE
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182599