PĚSTOVÁNÍ RÉVY VINNÉ
Kvetení révy vinné startuje v klimatických podmínkách ČR obvykle v 1. dekádě června. Kvetení jedné odrůdy révy vinné trvá průměrně 8–14 dní s ohledem na počasí. Odrůdy rozkvétají postupně podle ranosti, rozdíl činí až 10–14 dnů. Květenství se mohou vytvářet také na zálistkových letorostech. Hrozny bývají však menší než na hlavních letorostech a ve vývoji jsou zřetelně opožděné. Proto se obvykle ze zálistků odstraňují, aby neodebíraly živiny potřebné pro vývoj hroznů na hlavním letorostu. Po úspěšném opylení a oplození započíná fenofáze nasazování bobulí – vývoj semen, dužniny a slupky. Pro optimální průběh této fenofáze jsou důležité sacharidy – dostatečné množství zásobních látek v kořenech a dřevě zlepšuje odkvět a zvyšuje procento vytvořených bobulí. Fenofáze nasazování bobulí vyvolá upravení dostupných zdrojů výživy a rovnováhy mezi vegetativní a generativní částí révového keře. Nasazování bobulí je spojené výlučně s daným letorostem a může se na jednotlivých letorostech na keři odlišovat. Vývoj bobule se odehrává ve třech fázích (viz podkap. 5.2). Z pohledu ochrany révy vinné a agrotechnických zásahů ve vinici mají význam vývojová stadia BBCH 73 – bobule velikosti broku, BBCH 75 – bobule velikosti hrášku a BBCH 77 a 79 – uzavírání hroznů. Důležité jsou zejména z hlediska ochrany proti šedé hnilobě hroznů a provedení zelených prací, především odlistění zóny hroznů a regulaci násady.
Zaměkáním začíná období dozrávání. Tato fáze je fyziologicky spojena s vybarvováním bobulí. Období od kvetení do začátku zrání bývá odrůdově rozdílné, stejně jako termín zaměkání. Některé odrůdy vstupují do fenofáze zaměkání bobulí už v 1. polovině července (Čabaňská perla, Vostorg), jiné třeba až na začátku září (Merlot). Ranější zaměkání bobulí každopádně posunuje zrání do teplejší části vegetačního období. Makrostadium zrání plodů je ukončeno zralostí plodů. V červenci a srpnu, podle odrůdy, začíná vyzrávání jednoletého dřeva. Letorosty postupně od bazální části dřevnatí, mění barvu do hnědých odstínů a dřevo se stává odolnější k mrazům. Podobné vyzrávání nastává také u zimních oček – šupiny postupně hnědnou a dřevnatí. Během vyzrávání letorostů se ukládají škroby a cukry rozhodující o odolnosti révy vůči zimním mrazům a o růstu po rašení v následujícím roce. Fotosyntetická schopnost listů přetrvává i po sklizni hroznů, stále se tvoří a ukládají sacharidy, které ovlivní mrazuodolnost a plodnost pro příští rok. Vegetační období končí opadem listů. Listy postupně žloutnou nebo červenají a opadávají, listová plocha bývá často poškozena podzimními mrazíky, které prakticky ukončují vegetaci révy vinné. Toto brzké poškození listů, zvláště jsou-li na keři ještě hrozny, může negativně ovlivnit ukládání zásobních látek v kořenech a dřevě.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182592
Produkční systémy ve vinohradnictví
8 PRODUKČNÍ SYSTÉMY VE VINOHRADNICTVÍ Moderní pěstování révy vinné směřuje stále častěji k ekologickým systémům hospodaření. Má za cíl respektovat vinici jako celek i vzájemné vztahy v rámci tohoto ekosystému. Ve vinohradnictví se v současnosti využívají čtyři základní produkční systémy: ⿎⿎ konveční systém ošetřování vinic, ⿎⿎ integrovaná produkce ve vinohradnictví, ⿎⿎ biologická produkce ve vinohradnictví, ⿎⿎ biodynamické ošetřování vinic.
8.1 Konvenční systém ošetřování vinic Tento způsob pěstování se využíval ve vinicích téměř po celé 20. století. Potlačuje vliv přírody a přirozených procesů, které v přírodě probíhají, a hlavním cílem je maximalizace výnosu při maximálních chemických vstupech, bez ohledu na ochranu životního prostředí. Vliv na tento systém hospodaření měl dynamický rozvoj chemického průmyslu a syntéza nových účinných látek, které sice dokázaly potlačit škodlivé organismy, bohužel však na úkor ekologie vinohradnické produkce. Důsledkem bylo zhoršení kvality půdy a minimální zastoupení rostlin a živočichů v ekosystému vinice, tedy snížení biodiverzity. Mechanické a chemické udržování černého úhoru ve vinicích negativně působilo na vlastnosti a kvalitu půdy. Často docházelo k extrémnímu utužení půdy, což kořenovému systému révy neprospívalo. Nekontrolované využívání hnojiv a pesticidů vedlo k ukládání reziduí do půdy a spodních vod, ale i do hroznů a vína. Ošetřování půdy ve vinicích bylo většinou založeno na celoplošném černém úhoru udržovaném herbicidy nebo kultivací. Systém konvenčního vinohradnictví nepracoval s metodami prognózy a signalizace chorob a škůdců, ochrana byla často prováděna automaticky v pravidelných intervalech na základě fenofází, bez ohledu na výskyt a infekční tlak patogenů, přičemž nebyly respektovány ani ekonomické pohledy na produkci hroznů. V boji proti chorobám a škůdcům se využívaly syntetické pesticidy. Jejich používání dosáhlo vrcholu
Obr. 8.1 Půda ve vinici udržovaná systémem celoplošného černého úhoru
v 60. letech 20. století, kdy se většina vinic ošetřovala konvenčně. Tento systém postupně z vinic ČR vymizel, využívá se už jen na malých plochách. Téměř všichni pěstitelé révy vinné přešli do systému integrované produkce.
8.2 Integrovaná produkce ve vinohradnictví Od 80. let 20. století začalo ošetřování vinic přecházet k významné ekologizaci, čímž byl položen základ systémům ekologického hospodaření. Integrovaná produkce je nejrozšířenějším směrem ekologické produkce ve vinohradnictví. Základy ekologického pěstování révy vinné lze najít především ve Švýcarsku. A právě podle švýcarských zkušeností byl sestaven i integrovaný systém používaný v ČR. Integrovaná produkce (IP) představuje způsob zemědělského hospodaření, jehož cílem je trvale udržitelný rozvoj ve smyslu § 6 zákona č. 17/1992 Sb., o životním prostředí. Jde tedy o hospodaření postupem, který současným i budoucím generacím zachová možnost uspokojovat jejich základní životní potřeby, přitom nesníží rozmanitost přírody a uchová přirozené funkce
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182592
PĚSTOVÁNÍ RÉVY VINNÉ
agroekosystémů a ostatních ekosystémů, které jsou zemědělskou produkcí přímo či nepřímo ovlivňovány. Dalším základním požadavkem je důsledný systémový přístup k celé technologii pěstování a zpracování révy vinné při optimalizaci ekonomických a ekologických aspektů produkce (Zdroj: Směrnice IP v ČR, 2007). Integrovaná produkce ve vinohradnictví ČR se řídí směrnicemi, které upravují některé kroky hospodaření. Přednostně se využívají a podporují přirozené regulační mechanismy. Při ochraně životního prostředí (půdy, vody, ovzduší, rostlin a zvířat) s ohledem na hospodárnost a společenské požadavky se vyžaduje smysluplný soulad mezi biologickými, technickými a chemickými opatřeními. Uvedená směrnice člení limitující a doporučená kritéria pro jednotlivé pěstební technologie na: ⿎⿎ zakázané – aplikace nepřípustného řešení znamená ztrátu práva používat ochranné známky svazu pro příslušnou, případně i následující sezonu. ⿎⿎ povinné – řešení, které splňuje požadavky IP nebo v případě, že jsou uvedeny další doporučené varianty daného řešení, splňuje alespoň minimální požadavky systému IP; nedodržení znamená ztrátu práva používat ochranné známky svazu pro příslušnou, případně i následující sezonu. ⿎⿎ doporučené – v případě přijatelnosti několika alternativních řešení jsou jednotlivé varianty bonitovány podle vhodnosti pro agroekosystém a kvalitu produkce jedním až pěti body stupnice. Čím je varianta z hlediska IP (ekologické, ekonomické, hygienické aj. aspekty) výhodnější, tím získává více bodů. Zásady integrované produkce ve vinohradnictví lze specifikovat ve třech bodech: ⿎⿎ výživa a hnojení révy vinné, ⿎⿎ ochrana před chorobami a škůdci, ⿎⿎ péče o půdu ve vinici. 8.2.1 Výživa a hnojení
100
V podmínkách integrované produkce (IP) platí pro výživu a hnojení révy vinné následující hlavní pravidla: ⿎⿎ Základem výživy a hnojení révy vinné je pravidelné agrochemické zkoušení půd. ⿎⿎ Průměrná dávka dusíku v minerálních hnojivech aplikovaná ve vinicích za celý zemědělský podnik nesmí překročit 50 kg čisté živiny (N) na
hektar. V závislosti na obsahu humusu mohou být jednotlivé druhy půd dusíkem zásobeny dostatečně i po více let. ⿎⿎ Mimokořenová výživa slouží k náhradě mikrobiogenních prvků, které jsou deficitní (skrytý i viditelný nedostatek), nebo ke zmírnění nedostatku základních makrobiogenních prvků. ⿎⿎ Odpady získané při pěstování révy vinné by se měly vracet zpět do vinice. Zapracováním réví a matoliny do půdy se posílí organická složka půdy, zlepší se její fyzikální, chemické a biologické vlastnosti a navrátí se jí tím i část odčerpaných živin. 8.2.2 Ochrana proti chorobám a škůdcům Ochrana před chorobami a škůdci je postavena na kombinaci přímých a nepřímých zásahů. Nepřímý zásah představuje např. zajištění provzdušněné listové stěny, která umožní rychlé osychání listů, květenství a hroznů. Základem nepřímé ochrany jsou zelené práce. K ochraně révy se využívají metody prognózy a signalizace. Počítačové expertní systémy vyhodnocují na základě přesného hodnocení srážek, teplot, ovlhčení listů a případně dalších faktorů riziko kalamitního výskytu hlavních chorob ve vztahu k jednotlivým odrůdám a lokalitám. Tyto systémy však v žádném případě nesnižují potřebu neustálé osobní kontroly zdravotního stavu vinic vinohradníkem. Cílem ochrany je udržet vinici v akceptovatelném zdravotním stavu při minimálním počtu ochranných zásahů. Redukce počtu těchto zásahů omezuje zatížení životního prostředí a vede také k úspoře nákladů i energie. Maximální přípustný počet ošetření v systému IP stanovuje pro plíseň révy pouze šest zásahů v průběhu vegetace, stejně tak pro padlí révy. V měďnatých preparátech smějí být použity pouze 2 kg čisté mědi na hektar a rok. Při ochraně révy před hlavními škůdci (obaleči a roztoči) v systému IP se uplatňuje monitorování doby letu a množství obalečů feromonovými lapáky a sledování populační hustoty škodlivých roztočů. Upřednostňovány jsou biologické a biotechnické prostředky jako např. draví roztoči, přípravky na bázi B. thuringiensis a feromonové odparníky využívané při metodě matení samců u obalečů. Ochranný zásah je podmíněn překročením prahu škodlivosti škůdcem.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182592