Z tvorby kritických osobností a z jejich veřejných vystoupení se dozvídáme mnohé o náladách nejen mezi tvůrčí inteligencí, ale i ve společnosti. tyto nálady a jejich změny komentoval ve vlivných časopisech Dnešek a ve Svobodných novinách Ferdinand peroutka. ve stati „Dědictví“ s odvoláním na masaryka zdůraznil: „Dospěli jsme do stadia, kdy sociální otázku je třeba vyřešit, nebo zahynout.“150 peroutka začal velmi brzy poukazovat i na rizika ze strany levice. Spatřoval je v nebezpečném sklonu k radikalismu, který vyplýval z toho, že „mnozí komunisté neprodělali potřebný přerod od opozičnosti k vládnutí, uměli politicky bojovat za znárodnění, ale nezvládli správu znárodněných podniků“. podle autora se zajímali více o moc, o politickou spolehlivost vedoucích než o jejich schopnosti podniky spravovat.151 postupně se měnily postoje i mnohých intelektuálů blízkých radikální levici, kteří měli v prvním poválečném roce iluze o politice komunistické strany. v době zostření napětí mezi Sovětským svazem a západními spojenci komunistická strana stupňovala ideologickou ofenzivu. projevilo se to i tím, že v ní zesílil vliv militantních představitelů kultury, kteří se v předchozím období nemohli plně prosadit. obraz o skutečné situaci ve společnosti v poválečném období zdaleka nepostihují jen historické prameny centrální provenience. o každodennosti života ve společnosti vypovídají i vzpomínky pamětníků a některá periodika, třebaže často nepřímo a zkresleně. i z nich lze postihnout změny klimatu od roku 1947. v prvním poválečném roce informovaly o optimistických postojích dělnictva závodní časopisy a další tiskoviny. Bohatou mediální, především propagační činnost rozvíjely odbory. vedle ambiciózního deníku práce vydávaly několik týdeníků a dokonce měly vlastní program rozhlasového vysílání.152
Svobodné noviny 23. 9. 1945. autor byl od roku 1945 do začátku roku 1948 šéfredaktorem tohoto listu. v dubnu 1946 byl obnoven i týdeník Dnešek (místo dřívější přítomnosti). 151 Svobodné noviny 3. 3. 1946. 152 vedle deníku práce to byl týdeník Úro, věstník závodních rad, informační zprávy, 22 svazových časopisů, 19 odborných a desítky závodních časopisů. Další sociálně laděné časopisy vydávalo ministerstvo práce a sociální péče, mezi nimi Sociální revue, Svépomoc, osídlení aj. 150
102
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182545
tyto prameny ukazují bohatý společenský a kulturní život v závodech, v regionech i v centru. v závodech začaly fungoval závodní kluby (k 31. 12. 1946 jich bylo 1539), které pořádaly stovky divadelních a filmových představení a hromadné zájezdy do divadel. místo dotací poskytovaly odbory divadlům pomoc tím, že nakupovaly vstupenky, které rozdávaly pracujícím. v mnoha závodech fungovalo ochotnické divadlo, kina, časopis Úro vydával týdenní kulturní přehled. mládež, organizovaná v jednotném Svazu české mládeže, trávila mnoho volného času na brigádách, kde organizovala kolektivní společenský život. Byly pořádány tělovýchovné a sportovní akce, hudební a zábavné večery. odbory organizovaly různá školení v rámci tzv. škol práce, v nichž probíhal odborný výcvik i odborářská školení tisíců funkcionářů.153 všechny prostředky masového působení podporovaly optimistické ladění, které bylo po utrpení, strachu a strádání v době války a okupace přijímáno velkou části dělnictva a ostatního obyvatelstva s úlevou a pochopením. lidé se chtěli zbavit chudoby a strachu a naplnění svých tužeb spatřovali v programech a slibech komunistické strany, která vyjadřovala to, co dělnictvo chtělo slyšet. Snažila se veřejnost přesvědčit, že zahajuje jedinou alternativu nového života, a přitom užívala hesla o svobodě a demokracii, blízká velké části obyvatelstva. tím vlastně omezila ostatním stranám prostor pro sliby. komunistická strana tak získávala nejen dělnictvo, ale i vesnici. protože obhospodařovala resort zemědělství, vznikl dojem, že ona dala půdu chudým rolníkům. v roce 1947 převládly i v odborářském tisku informace o politických sporech v národní frontě a ve vládě. výrazným ukazatelem nálad obyvatelstva byly první a na takřka půl století i poslední demokratické volby. konaly se v době, kdy vrcholila jedna etapa poválečného vývoje a započala etapa druhá. podle nálad obyvatelstva v prvním poválečném roce nebyly volby velkým překvapením. Zatímco komunistická strana a levicová část sociální demokracie prosazovaly změny požadované velkou částí dělnictva, především změny vlastnických vztahů 153
věstník roh 1947, č. 5–7 a další.
103
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182545
a upevnění sociálních jistot, ostatní strany se k nim buď přidávaly, nebo je více či méně otevřeně kritizovaly či brzdily. výsledky voleb bylo možné do jisté míry předvídat i z vývoje politické organizovanosti obyvatelstva. ta byla mimořádně vysoká u všech politických stran. volby potvrdily shodu mezi členskou základnou stran a ziskem ve volbách. komunistická strana měla již v době voleb v českých zemích něco přes milion členů a získala 2,2 milionu hlasů. podobné relace vykazovaly i ostatní strany. Druhá nejsilnější strana, národněsocialistická, měla 574 tisíc členů a získala 1300 tisíc hlasů, sociálnědemokratická strana měla 352 tisíc členů a 856 tisíc voličů. konečně lidová strana s 400 tisíci členy získala přes 1 milion voličů.154 komunistická strana se výrazně prosadila v českém pohraničí, kde většinu voličů tvořili noví přistěhovalci. na území českých zemí získala 43,3 % hlasů, na moravě 34,5 % a na Slovensku 30,4 %. v pohraničních oblastech, v kraji Ústí nad labem a karlovy vary, získala dokonce přes 50 % všech hlasů (56,4, resp. 53,6 %). Dokonce i v praze získala přes 36 % hlasů. i když v moravských krajích byl podíl hlasů lidovců tradičně vyšší než v českých krajích, i v těchto oblastech kromě Zlína měli většinu komunisté.155 v důsledku voleb posílily pozice komunistické strany nejen ve vládě a v Ústavodárném národním shromáždění, ale i v národních výborech a v celé společnosti. předvolební boj a výsledky voleb však vedly k polarizaci v politické oblasti. protože na Slovensku získala kSS jen 30,37 % hlasů a Demokratická strana 62 % hlasů, komunistická strana za pomoci ostatních českých politických stran prosadila již v červnu 1946 omezení dosavadní určité autonomie Slovenska a podřízení slovenských orgánů pražské vládě. nový předseda vlády klement Gottwald sice při hodnocení voleb koncem května 1946 varoval, aby komunistická strana nezpychla, neodpustil si však jasně formulovanou strategii pro další nejbližší volby v roce 1948. podle něj musí příští volby dopadnout tak, „abySláma, J. – kaplan, k.: Parlamentní volby v Československu v letech 1935, 1946 a 1948. FSÚ, praha 1991, s. 36. 155 Statistická příručka československé republiky 1948, s. 105. 154
104
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182545