je udržel na uzdě. „Dávej pozor, nemehlo!“ rozohnil se lékař na oko. „Ještě ty chceš Kulabrovi ztížit práci?“ Plavčík bleskurychle vyskočil na nohy, oklepal se a vrhl na muže vzteklý a dětinsky uražený pohled. I tentokrát se musel tesař ovládat. „Jsi celý?“ „Nedělej si péči!“ odsekl rozčilený Jerry. „Nebudu, “ prohodil tesař a obrátil se zpět k pacientu. „Už mi konečně řekni po pravdě, co s ním je,“ naléhal mladík a opět se procházel místností. Muž si povzdychl a otočil se k němu. „Přemáhá ho vysoká horečka.“ „Jsi si jistý? Jen horečka?“ „Nevím, co myslíš tím ,jen horečka‘, ale zaručeně se nepletu. Je to nebezpečně vysoká horečka. Ale jak jsem řekl prve, on se z toho dostane!“ „Ale neměl bys mu dát raději...“ „Sakra, Jerry, říkám ti, že se z toho dostane!“ „Vážně?“ „Na osmdesát procent!“ „Osmdesát? A co ten zbytek?!“ „Jeremy Stawquine, přestaň mu u všech bohů dělat kvočnu!“ vybuchl zlostí tesař, ale netrvalo dlouho a jeho tvář se opět uklidnila. „Nedělej mu matku,“ hlesl již zcela klidně a s úsměvem dodal: „Tedy pokud jí opravdu nejsi!“ „Hlavně že je ti do smíchu!“ zasyčel uražený plavčík. Poznal, že před chvílí zašel příliš daleko, ale jeho vztek nezmizel. „Uhni!“ zasyčel nasupeně na psa, když se mu připletl do cesty. Tal na něj vrhl překvapený pohled, zabručel a se vztyčenou hlavou ulehl pod stůl. Jerry se na něj podíval stylem „dobře vím, cos tím bručením myslel“, ale pes klidně ležel. Tesař jen protočil panenkami a sbíral se ze svého místa. „Jerry, zachovej klid. Dostane se z toho.“ S tím se definitivně zvedl a bez dalšího slova odešel. Jerry za ním hleděl a tepr-
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182412
ve, když se za mužem zavřely dveře, usedl na židli. Chvíli hleděl před sebe a pak pohlédl na svého přítele, zmítajícího se v horečce. „Typickej Nivla!“ bručel si. „Samé ,mohu‘, ,ujišťuji‘ a bla, bla, bla…“
Bylo ticho. Dav bojujících mužů zmizel. Byl sám a na pevnině. Rozhlížel se kolem sebe, ale nic kromě louky v dálce neviděl. Nepříjemně jej mrazilo v zátylku. Někdo jej sledoval. Ale kdo? Najednou, jako už tolikrát, jej nohy vedly samy. Rozběhl se k louce, jako by jej někdo honil. Po několika dlouhých minutách se mu nedostávalo vzduchu a neúprosně jej pálilo mezi žebry, avšak nohy se odmítaly zastavit. Jak běžel, nepříjemný pocit pronásledování vzrůstal. V běhu se ohlédl přes rameno. Zpočátku neviděl nic. Pak se jeho nohy zastavily. Snažil se nabrat ztracený dech, zatímco očima přejížděl krajinu. Nikde nic. Jen lehce se vlnící tráva, ostrá vůně květin a podivný flíček na nebi. Mžoural očima proti slunečnímu světlu a zaměřoval se na tmavý bod oblohy. Krve by se v něm nedořezal. Skvrna se přibližovala a nabírala na velikosti. Zaraženě hleděl na oblohu, neschopen se hnout. Zanedlouho to něco bylo delší než loď. Konečně jej nohy hnaly do polí. To, co za ním letělo, zrychlovalo a chystalo se ho chytnout. Aniž věděl jak, sebral poslední síly a podařilo se mu zrychlit. Ruka mu sklouzla k levému boku, kde míval kord, ale teď tam nebyl. Před ním se najednou objevila šedá, vysoká stěna. Byla to skála. Pohledem našel otvor dost velký na to, aby se v něm schoval.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182412
Od cíle ho už dělilo jen pár kroků, ale jak běžel s pohledem upřeným ke skále, nevšiml si, že je před ním tlustá větev. Zakopl a upadl do trávy. Právě na to letící věc čekala.
Na palubě bylo rušno. Muži hráli na harmoniku, píšťalu a housle a jejich melodie a tlumený zpěv se vznášely vzduchem. Jiní holdovali karbanu, hráli kostky a odpočívali. Jako obvykle se v lodní kuchyni svítilo. V místnosti byla zasmušilá nálada. Jack seděl na lavici a zamyšleně se díval do dálky, Jerry seděl vedle něj a John se složenými pažemi na hrudi se opíral o zeď s pohledem zarytým v podlaze. Náhle se otevřely dveře a v nich se objevil Mickey s tácem jídla. „Tak co?“ ozval se nervózně John, aniž by čekal, až kuchař položí tác. „Jak to vypadá?“ „Kapitán je snad z nejhoršího venku, ale…“ „Nemyslím kapitána!“ „Kdybys mě nechal domluvit, tak bych to řekl!“ Mickey ostře probodl přítele pohledem. Námořník pokořeně svěsil hlavu a kuchař usedl na židli. „Když jsem nesl Jorfeovi jídlo, byl u něj Nivla. Poslal mě pro vodu na obklady.“ Kuchař se odmlčel a s těžkým povzdechem dodal: „Je to stále horší. Vysoká horečka se ho drží. Hází sebou, jako by někoho setřepával.“
101 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182412