Dominika po hlavě. „A vrací ti je v pořádku?“ zeptal se. „To jo, ale někdy to trvá hrozně dlouho.“ Adam měl pro syna připravené překvapení, kterým sice sledoval hlavně svůj prospěch, ale teď ho napadlo, že tím možná zvedne Dominikovi náladu. „Domčo,“ zeptal se ho, „co bys říkal tomu, zajít do zoo?“ „Jé, tam už jsme dlouho nebyli,“ zajásal Dominik, „to bych chtěl.“ Adam se obrátil na Evu. „Paní učitelko, co děláte v sobotu? Nešla byste s námi?“ Dominik přestal vyškrabovat poslední zbytky zmrzliny a vykulil na tatínka překvapeně oči. „Já už jsem tam nebyla kolik let, možná bych šla,“ odpověděla Eva. „Vy byste s námi fakt šla, paní učitelko?“ ujišťoval se ohromený Dominik. „Šla,“ potvrdila Eva. „To je prima, to mi budou kluci závidět,“ zajásal znovu Dominik. „Možná tě budou spíš litovat,“ smála se Eva, „nezbavíš se učitelky ani o víkendu.“ „To nevadí,“ odpověděl upřímně Dominik. Druhý den se sešli před bránou ZOO hned dopoledne, Eva přijela autobusem, Adam s Dominikem autem. Dominik běhal nadšeně od výběhu k výběhu, od jedné klece ke druhé a všechno si prohlížel s takovým zaujetím, že Eva s Adamem měli dost příležitostí se nenápadně vzít za ruce nebo se i letmo políbit. Když seděli nad malým občerstvením, Dominik se najednou zeptal: „Tati, tobě se paní učitelka líbí?“ „Líbí,“ odpověděl Adam, „tobě ne?“ „Taky, je moc hodná,“ odpověděl Dominik a pak se obrátil na Evu. „A šla byste s námi ještě někam?“ „To já nevím,“ odpověděla Eva, „nerada bych vám překážela.“ Dominik se podíval na otce, co on na to. „To určitě ne,“ odpověděl Adam, „až zase něco vymyslíme, dáme vám vědět, budeme moc rádi, když se k nám přidáte.“ Pak se obrátil na Dominika a mrknul na něj. „Bude to naše tajemství, co říkáš?“ „A proč?“ nechápal Dominik. „Všichni správní kluci mají přece mít svoje tajemství.“ Dominik nad tím chvíli dumal a pak řekl: „Tak já to řeknu jenom mamince.“ Po jeho slovech se tatínek zatvářil, jako když kousne do citronu. Když pak opustili brány ZOO, nabídl Evě, že ji odvezou domů. Sobotní provoz byl podstatně slabší než ve všední dny, netrvalo dlouho a už zastavoval před
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182368
jejím domem. „Tati, jak víš, kde paní učitelka bydlí?“ ozvalo se najednou ze zadního sedadla. Adam s Evou se na sebe zděšeně podívali, Eva byla duchapřítomnější: „Řekla jsem tatínkovi adresu, když sis prohlížel ty opičky.“ „Aha,“ odpověděl Dominik a ani si nevšiml, jak si paní učitelka s tatínkem oddechli. Adam vystoupil a šel Evě otevřít dveře auta. „Tak vám děkujeme, že jste nám dělala společnost, paní učitelko,“ loučil se s ní a přitom jí stisknul ruku, až ji to zabolelo, „až zase příště něco vymyslíme, ozveme se.“ Nastoupil do auta, rozjel se a hned se zajímal: „Tak co, jak se ti to s paní učitelkou líbilo?“ „Ale jo, líbilo, je hodná, ani mě nezkoušela.“ „A vezmeme ji teda ještě někdy s sebou?“ „Klidně.“ V neděli si mohli jenom zavolat, sešli se pak až v pondělí. Cestou z práce Adam Evu vyzvedl a rovnou se zastavili na večeři. Když přijeli do vily, naložili se do vany plné bublinek a pěkně si užívali lenošení, idylka však netrvala nijak dlouho. „Já si snad Dominika přestanu k sobě brát!“ řekl najednou Adam. „To bylo k nepřečkání!“ Přitisknul se k Evě a začal ji líbat a hladit po ňadrech. „Víš vůbec, že jsme se naposledy milovali na chatě? A víš, že už je to osm dní!“ zvyšoval hlas. „Takhle mluví milující otec?“ pohoršila se Eva. „Měl by ses stydět, a taky nemluvíš pravdu. Vždyť jsme tady potom dvakrát… no, vždyť víš co.“ „To se nedá počítat,“ protestoval, „jako předehra nebo nouzovka dobrý, ale jinak…“ Vtom si všiml jejího uraženého pohledu. „Byla jsi fantastická, to jo, ale co je to proti tomu, když tě můžu mít celou.“ Zajel jí rukou mezi nohy a zase se k ní přitiskl. Zavřel oči, dech se mu zrychloval. „Pojď ven!“ řekl důrazně. Vstal, chytil ji za ruku a vytáhl z vody. „Do ložnice už to ale nestihneme,“ upozornil ji. Situace byla zřejmě naléhavá a nesnesla odkladu. Rozhlédl se po koupelně a pak mu utkvěl pohled na nízké skříňce, kam paní Horáčková ukládala vyprané osušky a župany. Popadl velkou osušku a roztáhl ji přes horní desku. „Předkloň se!“ přikázal Evě.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182368
Než se stačila zorientovat v nastalém dění, chytil ji za boky a už cítila, jak do ní zezadu proniká. „Á,“ zavzdychal, „tomuhle se nic nevyrovná.“ Žádná něha se nekonala, zato uragán vášně měl mimořádnou sílu. „Ták,“ řekl blaženě, když bylo po všem a zase se vrátil do vany, „teprve teď si ty bublinky vychutnám.“ Eva se vracela do vany za ním. „To snad není pravda,“ vrtěla hlavou, když se ponořila zpátky do teplé vody, „ty seš teda případ! Neměl by ses s tím léčit?“ „No dovol,“ ohradil se uraženě, „to bych si vyprosil! Já za to nemůžu, strašně mě vzrušuješ i oblečená, natož takhle,“ dodal a zase ji pohladil po ňadrech. „Já už asi radši vylezu,“ zareagovala Eva a zase vstala, „bude to bezpečnější.“ „Jak chceš, ale nic si na sebe neber, nestojí to za to,“ varoval ji. „Župan nebo osuška ti na tu chvilku stačí, hlavně abys mi nenastydla.“ „Na jakou chvilku?“ žasla Eva ještě s jednou nohou ve vaně. Adam už vypouštěl vodu, vylezl ven a zahalil se do ručníku. „Nechám si bublinky na jindy. Už jsme se vykoupali a můžeme jít do ložnice,“ konstatoval. „Cože?“ „Musíme si přece vynahradit ten půst! Tak jen pojď.“ Eva šla za ním jako stroj. To se mi snad zdá, říkala si cestou po schodech. Netrvalo však dlouho a změnila názor, Adam byl v posteli něžnost sama. Hladil ji a laskal po celém těle, jeho ústa, jazyk a prsty ji přímo elektrizovaly, jen slastně vzdychala. „Teď jsi na řadě ty,“ šeptal jí, „to přece nejde, abych si užíval jenom já.“ Eva zavřela oči a vychutnávala si veškeré jeho doteky celým tělem. Její vzdychání pomalu, ale jistě přivádělo znovu do varu i Adama. Převalil se na ni, chvíli ji vášnivě líbal, pak sáhl pod polštář a vytáhl šátek, kterým jí minule zavázal oči. Tentokrát jí však svázal k sobě zápěstí, ale šátek jenom zlehka utáhl, kdykoliv si ruce mohla uvolnit. Evu to ale ani nenapadlo, naopak litovala, že nepoužil něco bytelnějšího, aby iluze bezmocnosti byla dokonalejší, takhle se skoro bála, že jí šátek z rukou spadne. Minule na chatě to byl pro ni otřesný zážitek, který už nechtěla nikdy zažít, ale teď se nebála a to už bylo něco docela jiného. Adamova něžnost pomalu přecházela v uragán vášně, byla to tak vzrušující kombinace, že netrvalo dlouho a dosáhla vrcholu, ale přesto měla pocit, že to mohlo být ještě lepší. „Tak co, měl jsem pravdu?“ usmíval se na ni, když jí rozvazoval šátek. „Nádhera,“ přiznala po pravdě.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182368