102 Během této doby byly v Británii povoleny potraty, zrušen trest smrti, byla dekriminalizována homosexualita (bohužel již pozdě pro Briana Epsteina). Ekonomicky sice země disponovala velkým potenciálem, měla poměrně nízkou nezaměstnanost, ale v mnoha ukazatelích hospodářského rozvoje za svými hlavními evropskými konkurenty zaostávala. Snahu o vstup do Evropského hospodářského společenství, předchůdce EU, opakovaně blokoval francouzský prezident Charles De Gaulle: Británie tam vstoupila až po jeho smrti, v roce 1973. Od počátku šedesátých let rostl význam a vliv Londýna coby kulturního centra – v tomto ohledu postupně přebíral v Evropě vůdčí roli namísto Paříže. Nástup Beatles pověst metropole nad Temží – s její pop-kulturou – ještě zvýraznil. Do té doby jediným významným uměleckým hnutím poválečné Anglie byli „rozhněvaní mladí muži“: několik prozaiků a dramatiků poloviny padesátých let zachycujících ve svých dílech existenciální odcizení a znechucení. Za všechny dramatik John Osborne a jeho hra Ohlédni se v hněvu či spisovatel Alan Silitoe, autor próz V sobotu večer, v neděli ráno a Osamělost přespolního běžce. Jejich souputníky byli mladí herci Richard Burton, Dirk Bogarde či Alan Bates a k uměleckému koloritu tehdejší anglické kulturní scény neodmyslitelně patří i módní fotografové. Stále větší prostor dostávala satira a v roce 1963 už BBC vysílá pořad That Was The Week That Was, kde se – dříve nepředstavitelné! – žertuje na účet královské rodiny. Obecně se v britském umění a kultuře té doby výrazně prosazují osobnosti z dělnického prostředí a liverpoolští Beatles do tohoto trendu dobře zapadali. Londýn počátku šedesátých let dostal svůj přídomek – swinging London, rozhoupaný Londýn. Žil objevováním nových talentů, neodolatelně vábených vidinou úspěchu a prosazení se mezi těmi nejlepšími. A mediální hvězdou se mohl stát ledaskdo – byla jimi v té době třeba gangsterská dvojčata Krayova.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182267
103 O Velikonocích roku 1964 začala fungovat rozhlasová stanice Radio Caroline, vysílající z lodi zakotvené u britského pobřeží, těsně za třímílovou hranicí teritoriálních vod. Důvodem byl monopol státního rozhlasu BBC, který do té doby rocku či popu nevěnoval příliš vysílacího času, a také postup největších gramofonových firem (EMI, Decca, Pye a Philips), které obsadily jediné dosažitelné komerční vysílání Radia Luxembourg. Projekt uvedl v život mladý irský obchodník Ronan O’Rahilly a popularita Radia Caroline, vysílajícího pop a rock dvacet čtyři hodin denně, prudce stoupala. Britská vláda ovšem proti stanicím vysílajícím bez licence z mezinárodních vod (tedy de facto pirátských) zahájila zuřivou kampaň. Dočasně prosadila zákaz zadávání reklamy, čímž je chtěla likvidovat ekonomicky, probíhalo rušení vysílání, a dokonce byly i snahy o fyzické zničení plavidel. Nakonec se iniciativy chopila sama BBC a v roce 1967 spustila vysílání Radio One, kam navíc přetáhla některé oblíbené diskžokeje z Radia Caroline. V polovině šedesátých let barvitý babylon hedonismu Londýna dosahoval vrcholu: bezduchá komerce hned vedle pozoruhodných výtvorů, kreace módních návrhářů i hudební produkce rockových skupin, vše v pop-artovém hávu a na obláčcích marihuanového kouře či s kapkou lysergamidu.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182267
104 Beatlemánie
Během roku 1963 popularita Beatles vyrostla z lokální severoanglické na celonárodní, dá se říct i mezinárodní úroveň. Na samém jeho začátku natočili druhý singl, na konci mají na kontě dvě alba a čtyři singly – všechny dosáhly na samotný vrchol hitparády. 13. dubna se poprvé objevili v televizním programu BBC (předtím je už víckrát uvedly britské regionální či nezávislé stanice) a ten samý den se poprvé osobně setkali s Cliffem Richardem a jeho skupinou Shadows. O den později – výjimečně ten večer nikde nehráli – šli okouknout neznámé nové tváře jménem Rolling Stones. Na ty Beatles udělali velký dojem svými koženými kabáty z Hamburku a se vší pravděpodobností se od toho dne datuje soupeřivé kamarádství obou kapel. Koncem dubna přijme John Lennon Epsteinovo pozvání na několikadenní společnou dovolenou. Výlet se stal oblíbeným tématem spekulací, nakolik ve Španělsku vyhověl předpokládaným Epsteinovým milostným návrhům. Každopádně později, v červnu, na oslavě Paulových jedenadvacátých narozenin, Lennon brutálně ztloukl Boba Woolera, když se tento jejich liverpoolský kamarád, diskžokej a konferenciér Cavern Clubu, zeptal, jaké že byly líbánky ve Španělsku. Místo odpovědi se na něj Lennon zuřivě vrhl pěstmi. Ačkoli oslava byla soukromá a Epstein rychle odvezl zraněného Woolera do nemocnice, informace o násilnickém výstupu se dostala do médií a Lennon tento svůj čin později omlouval silnou opilostí.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182267