cházku ani si půjčit knížku z knihovny. Dozorci neustále kon trolovali, jestli v celách nemají ukrytý kontraband, jímž mohlo být cokoli od časopisu o autech po krabičku zubní nitě. Jedli po dle rozvrhu, který nadiktoval někdo shora. Světlo v celách se zhasínalo a rozsvěcelo podle hodinek někoho jiného. Ze všeho nejhorší však bylo, jak se s nimi zacházelo. Dozorci se jich pořád dotýkali – kroutili jim ruce za zády, při nástupu je plácali po hlavách, postrkovali je kupředu nebo jimi trhali dozadu. Nic jim nepatřilo, ani jejich vlastní tělo. Vězení připomínalo nejhorší dětský domov na světě, jenom mělo víc mříží. Diagnostická a klasifikační věznice byla největší v Georgii a mimo jiné sloužila jako jedno z hlavních středisek pro příjem všech osob, které nastupovaly výkon trestu. Zařízení sestávalo z osmi bloků, v jejichž celách se nacházely jednoduché postele a palandy, a k tomu z osmi dalších budov s velkými společnými ložnicemi, kde bydleli vězni, již se nevešli do cel. Všichni věz ni museli podstoupit celkovou zdravotní prohlídku, pohovor s psychologem, test chování a test nebezpečnosti, který určil, do jakého typu věznice patří. Když měli štěstí, diagnostický a klasifikační proces trval asi šest týdnů a pak je buď umístili do jiné věznice, nebo zůstali zde. Do té doby byli vězni třiadvacet hodin denně zavření v cele a na jedinou hodinu mohli ven. Nesměli kouřit, pít kávu ani limo nádu. Mohli si jenom jednou týdně koupit noviny. Nesměli číst knihy, dokonce ani Bibli. V zařízení nebyly televize, rádia ani telefony. Věznice měla dvůr, ale vězni směli ven jenom tři dny v týdnu a to pouze za slušného počasí a pouze v čase, který jim zbýval z hodiny, kdy nemuseli sedět v cele. Jenom dlouhodobí obyvatelé zařízení měli povolené návštěvy a ty za nimi směly chodit do místnosti přepůlené drátěným pletivem, přes něž mu seli křičet, aby je bylo slyšet přes hlasy ostatních. Návštěvníků se nesměli dotýkat ani je obejmout. Veškerý kontakt měli zakázaný. Dbalo se tam na maximální bezpečnost. Sebevražednost ve věznicích je z celkem pochopitelných dů vodů třikrát vyšší než mimo jejich zdi. Když člověk pomyslel na podmínky, v nichž vězni žijí, trhalo mu to srdce, ovšem pouze 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182258
dokud si nepřečetl složky některých z nich. Pak se dočetl na příklad o znásilnění nezletilého dítěte nebo o znásilnění osoby stejného pohlaví za použití baseballové pálky. O domácím násilí, únosech, napadeních, střelbě, bití, zohavení, ubodání, pořezání nebo popálení. Ti nejhorší zločinci čekali na popravu. Dopustili se tak příšer ných vražd, že stát si s nimi dokázal poradit jen jediným způso bem – nechal je usmrtit. Byli oddělení od ostatních vězňů a jejich životy doznaly ještě většího omezení než životy osob čekajících na umístění. Byli celý den zavření a zcela izolovaní. Nesměli ani na hodinu na slunce. Jedli o samotě a za železné mříže svých cel směli vyjít pouze jednou týdně, aby se osprchovali. Celý den ne zaslechli lidský hlas. Celé roky se jich nikdo ani nedotkl. V takových podmínkách si odpykával trest Boyd Spivey. Takhle žil bývalý detektiv, kdysi ověnčený vyznamenáními. Če kal na smrt. Will se shrbil, když se za ním zavřela vrata vedoucí k celám smrti. Ve vězeních byly široké prostorné chodby, v nichž bylo možné z devadesátimetrové vzdálenosti puškou snadno zastřelit běžícího muže. Rohy měly devadesátistupňové úhly, aby záměr ně odrazovaly od lelkování na chodbách. Stropy byly vysoké, aby zachytily teplo, které neustále produkovalo velké množství zpocených těl. Na všem tu byly mříže nebo pevné drátěné ple tivo – na oknech, dveřích, nástropních světlech i na vypínačích. Přestože venku bylo jaro, vnitřní teplota se pohybovala kolem šestadvaceti stupňů Celsia. Will okamžitě zalitoval, že má pod těžkými džínsy běžecké šortky. Tyto dva kusy oblečení se zjev ně neměly nosit dohromady. Amanda se tu chovala jako doma, navzdory umaštěným mřížím a nouzovým tlačítkům, která byla umístěna na stěnách v třímetrových rozestupech. Trvalými oby vateli této věznice se stávali pachatelé násilných trestných činů. Mnozí z nich neměli co ztratit a naopak mohli všechno získat, pokud se záměrně dopustili násilí. Připravit o život zástupkyni ředitele GBI by byl husarský kousek. Will netušil, jak se dívají na policisty, kteří zabíjejí jiné policisty, ale usuzoval, že vězni, kteří si chtějí zvýšit prestiž, v tom nevidí žádný velký rozdíl. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182258
Z tohoto důvodu je doprovázeli dva obrovití dozorci, kteří se sotva vešli do dveří. Jeden kráčel před Amandou a druhý se tyčil za Willem, jenž si vedle něho připadal skoro jako křehké ptáče. Do vězení si nikdo nesměl vzít střelnou zbraň, ale dozorcům na opascích visel pepřový sprej a ocelové obušky. Ze všeho nejhorší však byl svazek chrastících klíčů, které jako by s každým krokem oznamovaly, že z tohoto místa se dá dostat jedině přes třicatery zamčené dveře. Zašli za roh a objevili tam muže v šedém obleku, který stál před dalšími zamčenými dveřmi. Stejně jako u ostatních dveří se i vedle zárubní těchto nacházelo velké červené nouzové tlačítko. Amanda napřáhla ruku. „Pane řediteli Pecku, děkuju, že jste nám zařídil návštěvu takhle narychlo.“ „Vždycky velice rád pomůžu, paní zástupkyně.“ Měl skří pavý stařecký hlas, který se dokonale hodil k jeho ošlehanému snědému obličeji a dozadu sčesané šedé hřívě. „Víte, že stačí jen zavolat.“ „Obtěžovali bychom vás moc, kdybychom vás požádali o vy tisknutí seznamu všech návštěv, které od prvního uvěznění při šly za Spiveyem?“ Na Peckovi bylo znát, že ho její požadavek obtěžuje, ale umně to zamaskoval. „Spivey byl ve čtyřech různých zařízeních. Budu do nich muset zavolat.“ „Moc vám děkuju, že si dáte tu práci.“ Amanda ukázala na Willa. „Tohle je agent Trent. Bude muset zůstat v pozorovací míst nosti. S vězněm má poměrně bohaté zkušenosti z minulosti.“ „To je v pořádku. Asi bych vás měl upozornit, že jsme minulý týden dostali oznámení o datu popravy pro pana Spiveye. Bude popraven prvního září.“ „Ví o tom?“ Peck s vážnou tváří přikývl a Will na něm viděl, že tohle na své práci nemá rád. „Mojí zásadou je poskytnout vězňům co nej dřív všechny informace. Pan Spivey po tom značně vystřízlivěl. Vězni se během tohoto období obvykle zklidní, ale nenechte se ukolébat. Pokud se kdykoli budete cítit ohrožena, vstaňte a oka mžitě odejděte z místnosti. Nedotýkejte se ho a nepřibližujte se k němu tak, aby na vás dosáhl. Kvůli vaší bezpečnosti vás budou 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182258