jsem Vaše tajná ctitelka a obdivovatelka, stále na Vás myslím, bohužel jsem zatím neměla příležitost s Vámi mluvit o samotě. Prosím přijďte v úterý 16. května v 19.05 hodin do hotelu Regina, máme zde zamluvený salonek. Jen pro nás dva. Určitě nebudete litovat. Přijďte prosím přesně, mám pro Vás překvapení. Vaše tajemná neznámá Michal po přečtení udělal svou typickou machovskou grimasu. Vážená slečno Lochová, prosím přijďte v úterý 16. května v 19.30 hodin do salonku hotelu Regina. Čeká Vás zde překvapení a budou Vám odhaleny nečekané skutečnosti. Přijďte prosím přesně, je to důležité pro další průběh večera. O tomto setkání ve Vašem zájmu s nikým nemluvte. Váš oddaný přítel. Dočetla bílý dopis Naďa a zamyšleně jej položila na stůl. Svou pomstu Vendulka ještě okořenila. Jako žena v domácnosti na to měla ostatně dostatek času. Zavolala Michalovi, aby ho pozvala na schůzku, avšak ve stejný večer, kdy jej pozvala ona sama jako „tajemná neznámá“. „Co když se teď opravdu nečekaně vrátí?“ kroutil se nic netušící milenec. „Zamluvila jsem motel.“ „Cože?“ „Budeme jak milenci ve filmu. V žáru zakázané lásky,“ básnila nadšeně. „Aby to nebyl thriller. A jakej motel?“ hlesl bez nadšení. 94
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182204
„U dvou kačátek.“ „Hmmm…,“ zahučel neurčitě. „Zítra, pokoj číslo 22,“ vemlouvala se mazlivě. „Zejtra nebudu moct,“ řekl rezolutně. „Proč? Víš, co mi dalo práce sehnat volnej pokoj?“ hrála si na překvapenou Vendulka. „Šéf pořádá večírek na rozloučenou,“ vymyslel si rychle. „Cihelka? On jde pryč?“ divila se. „Jo, a hádej, kdo to po něm veme?“ pochlubil se. „Ty?“ teď byla překvapená i Vendulka. „Jo, takže chápeš… tam musím bejt,“ začalo se mu vracet sebevědomí. „Ale další večer tě chci jen pro sebe,“ přemlouvala ho a nedalo jí to takovou práci. Michal byl natěšený na dva sexuálně pestré večery. Do hotelu Regina Miluška dorazila přesně dle Vendulčiných pokynů. Na stole našla krásnou kytici a v ní opět růžové psaníčko. Vyndala psaníčko, uvězněné v rudých růžích, a četla: „Dívce svého srdce. Michal.“ Milušce se orosily oči. Vzápětí vešel Michal a byl překvapen, že zde shledal právě Milušku. Pak si řekl, že je jedno, jestli ji svede dnes nebo později, a se zamilovaným úsměvem k ní přihopkal. Miluška vyskočila ze židle a padla Michalovi kolem krku: „Já na tebe taky pořád myslím.“ Michal vroucně zaševelil: „Jsi sluníčko mého života.“ A vášnivě Milušku políbil.
95
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182204
A tak cvrlikali, drželi se za ruce, hladili se, vyrušováni pouze obsluhujícím číšníkem, když v tom se otevřely dveře a v nich se objevila Naďa. Cukrující milenci od sebe odskočili a mlčky a udiveně zírali. Naďa prolomila ticho: „Upřímně řečeno, intuitivně jsem očekávala tuto situaci.“ „Naďo, já nechápu…,“ snažil se vysvětlit Michal, i když věděl, že zbytečně. Naďa pohrdavě odfrkla: „Já už možná jo.“ Otočila se k Milušce: „Také jste sluníčko jeho života?“ Miluška nešťastně kývla. „Takto potrefených sluníček nás běhá víc,“ ironicky zasyčela Naďa. Pak se s odporem podívala na Michala a řekla ostře: „Tím jsi u mě skončil… nadobro a navždy…“ Ve dveřích se ještě otočila: „A o nic se nepokoušej nebo si to ještě zhoršíš.“ Miluška se rozeštkala. Michal ji chtěl pohladit po vlasech, ale Miluška mu prudce strhla ruku a vyjekla: „Podrazáku, strejda měl pravdu.“ A zvolila stejný způsob odchodu jako Naďa. Osamocený a opuštěný Michal v hotelu dopíjel sekt a dumal, kdo to na něho mohl navléknout. A protože nevěděl, že Vendulka ví, tak jako jediného strůjce celého podrazu podezíral Karla. Karel ho načapal u Nadi a také s Miluškou. Nikdo jiný to nemohl být.
96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182204