5. Klara Hitlerová
Trude a Lilli Blochovy, kolem roku 1908
desetiletou dceru Trude vedl do Dívčího lycea a reformního reálného gymnázia. Tato škola, považovaná za nejlepší lineckou vyšší dívčí školu, byla velmi oblíbená, poskytovala však jen neúplné střední vzdělání (bez maturity). Dívky nemohly v Linci chodit na klasické gymnázium, jež by je dovedlo přímo ke studiu. Ředitelem dívčího lycea byl šedesátiletý dr. Leopold Poetsch, učitel, který mladého Adolfa Hitlera na linecké reálce učil dějepis a zeměpis a pro něhož se mladík tak nadchl. Poetsch, narozený roku 1853 v Sankt Andrä v Lavanttalu, byl aktivní také jako člen linecké obecní rady za Německou svobodomyslnou stranu. Němečtí liberálové byli věrni Rakousku, v tom se odlišovali od německých nacionálů, kteří usilovali o připojení k Německé říši. Ale ani liberálové se nedokázali vyrovnat se všeobecným rovným volebním právem, zavedeným v roce 1906, a rozhodně se zasazovali o to, aby Němci byli ve volebním právu zvýhodněni, a mohli tak i nadále v mnohonárodnostním státě hrát vedoucí roli. Čistě početně byli Němci v Předlitavsku vůči ostatním národům v menšině a zavedením všeobecného rovného volebního práva pozbyli vedoucí role i v monarchii. Poetsch byl v Linci oblíbeným slavnostním řečníkem, například při 97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182184
Brigitte Hamannová: Hitlerův ušlechtilý Žid
oslavách Schillerova roku 1905 a při šedesátiletém výročí panování císaře Františka Josefa v roce 1908. Jeho oblíbenými tématy byla historie a germánské legendy, především Píseň o Nibelunzích. Jako učitel používal na podporu výuky velké barevné tabule a s oblibou vedl paralely mezi historií a současností. Žák reálky Hitler býval ostatně velmi pyšný, když směl ctěnému učiteli tyto obrazy přinášet z kabinetu. Kromě toho se Poetsch angažoval i v tehdy vysoce moderním tělocvičném hnutí a dalších lineckých spolcích.1 Ještě za doby působení na reálce rád zašel se staršími žáky do lineckých hospod, hojně s nimi popil piva a při tom si zazpíval národní studentské písně. To samozřejmě se žačkami lycea neprovozoval. Ale i tam byl oblíben jako charismatický učitel se zájmem o věc, dělal dojem svými přednáškami o historii a leckteré dívce dal výrazný impulz pro budoucnost. Avšak to nejdůležitější, co jim do života poskytl, bylo jeho na tehdejší dobu neobvyklé přesvědčení, že ženy nejsou o nic méně inteligentní než muži. Toho názoru byl i pyšný otec Eduard Bloch. Jeho dcera Trude měla – na rozdíl od žáka Hitlera – ve všech šesti ročnících lycea vynikající vysvědčení.2
1/ Detaily v: Eleonore Kandl: Hitlers Österreichbild, disertace, Vídeň 1963, str. 27nn.; Kandlová měla možnost v Linci ještě vést interview s pamětníky. 2/ Můj dík patří dr. Wolfgangu Seitzovi, řediteli dnešní Körnerovy školy. 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182184
6. První světová válka
6. První světová válka
Atentát s netušenými následky
Po prvotním šoku ze smrtelného atentátu na habsburského následníka trůnu Františka Ferdinanda a jeho nerovnorodou ženu, vévodkyni Žofii Chotkovou z Hohenbergu, spáchaného 28. června 1914 v Sarajevu, si šli Rakušané zase po své práci. Arcivévoda nebyl mezi obyvatelstvem příliš oblíben – pro svou pánovitou povahu, chamtivost, lovecké excesy, primitivní odmítání umělecké moderny a nenávist k Maďarům a Židům. Byl začátek prázdnin. Kdo si to mohl dovolit, jel toho mimořádně krásného léta na venkov. Císař František Josef zůstal po atentátu v Ischlu na lovu a německý císař Vilém II. nepřerušil svou každoroční plavbu do Norska. Arcivévoda František Ferdinand záhy upadl téměř v zapomnění. Deník Arthura Schnitzlera zachycuje tehdejší náladu v Rakousku. Dne 28. června je zmíněna zpráva o smrti arcivévody: „Zavraždění F. F. nemělo po prvním otřesu žádný silný ohlas. Jeho obrovská neoblíbenost.“ Pak 1. července následuje poznámka o tom, jak je císař František Josef „mrzutý“, že zavřeli Burgtheater. Řekl prý: „Jakýpak korunní princ… Arcivévoda.“ Tím byl myšlen František Ferdinand, jenž nebyl synem Františka Josefa, nýbrž jeho synovcem. Co se smutečních ceremonií týče, císař údajně také řekl: „Chci, aby se všecko vyřídilo co nejrychleji.“ Pak ve Schnitzlerově deníku nepadne o atentátu dlouhou dobu ani zmínka. Teprve 25. července, čtyři týdny po atentátu, když byl Schnitzler ve švýcarském Svatém Mořici na dovolené, si náhle zapsal: „Blíží se rak. srb. válka.“ Poté co vypršelo ultimátum, Rakousko-Uhersko přerušilo se Srbskem styky. Oba státy mobilizovaly své armády. Dvacátého sedmého července si Schnitzler poznamenal: „Válečné i uklidňující zvěsti… ‚Vlastenecké‘ city. Pocit sounáležitosti.“ 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182184