„Vždyť jsem ti volal,“ zavrčel a lokl si piva. „To jo. V šest,“ namítla Ylva unaveně. „A teď je deset. Copak nechápeš, že jsem o tebe měla starost?“ „To jsem nevěděl, že tě tak zajímá, kde jsem,“ utrousil Peder suše, avšak okamžitě svých slov zalitoval. Občas, když býval unavený, mu to prostě ujelo. Přes okraj sklenice se setkal s Ylviným pohledem a viděl, jak jí do očí vhrkly slzy. Zvedla se a odešla. „Sakra, Ylvo, promiň,“ zavolal za ní polohlasně. Polohlasně, aby nevzbudil děti, a promiň, aby jí spravil náladu. Potřeby ostatních byly vždycky přednější než potřeby vlastní. Když si na to teď ráno vzpomněl, zmocnila se ho úzkost a výčitky svědomí. Vůbec nechápal, jak se to včera večer mohlo tak zvrtnout. Vždyť jí volal, že se zdrží. Později nezavolal znovu jenom proto, aby náhodou neprobudil děti. Nebo si to alespoň namlouval. Byla to příšerná noc. Děti se s brekem vzbudily a nakonec to dopadlo tak, že si je s Ylvou museli vzít k sobě do postele. Peder usnul s jedním synem v náručí. To ho alespoň trochu uklidnilo. Včera večer cestou domů z práce doufal, že Ylva bude ještě vzhůru a bude mít chuť na sex. Jak mohl být tak naivní? Od té doby, co se vrátili z Mallorcy, na něj měla chuť jen jednou. Pedera to tížilo natolik, že o tom nedokázal mluvit skoro ani s nejbližšími kamarády v sauně, kde se scházeli každý čtvrtek večer po florbalovém tréninku. Vždyť je to ponižující, říkal si Peder. Nemoct spát s vlastní ženou. Peder nebyl člověk, který by se nechal ponižovat. To prostě nepřipadalo v úvahu. Když se s Ylvou před šesti lety seznámil, překypovala životem. Tehdy by ho ani ve snu nenapadlo, že by ji někdy mohl podvést. Ale dá se tomu vůbec říkat pod98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182139
vod, když s vámi vlastní žena rok odmítá spát? Rok byl přitom pro Pedera setsakra dlouhá doba. Ylvo, co se to jen s tebou stalo? Číslo Pii Nordhové ho pálilo v telefonu. Kdyby jí zavolal a byl milý, kdyby nějak naznačil, že ten nešťastný rozchod byla jeho chyba, určitě by souhlasila s dalším setkáním. Peder se protáhl. Ten celibát už mi fakt leze na mozek, usoudil. A navíc mě strašně frustruje. Malé rozptýlení by mi určitě prospělo, i po pracovní stránce. Nejistými prsty vytáhl z kapsy telefon. Až po několika zazvoněních se ozval Piin hlas: „Haló?“ Chraplavý hlas, hezké vzpomínky. Šílené vzpomínky. Peder bleskově zavěsil. Ztěžka polkl a rukou si pročísl vlasy. Vzpamatuj se, nakazoval si v duchu. Teď není čas na to, abys znovu ztratil kontrolu nad životem. To nesmíš dopustit. Rozhodl se radši zavolat Jimmymu a zeptat se ho, jak se má. Vtom se ve dveřích objevila Ellenina hlava. „Volal Alex. Prý máš rozeslat fotku té holky médiím. Ještě ji nedostali.“ „Jasně,“ přikývl Peder a narovnal se. Když Alex Recht po návštěvě u Sary Sebastianssonové svolal druhou poradu, cítil stoupající nervozitu. Kromě otisku boty, který technici zajistili ve vlaku, neměli k dispozici žádné jiné důkazy. Alex jen doufal, že balíček, který teď zkoumají v laboratoři, jim napoví víc. Zároveň ho ta zásilka děsila. Bylo to tak rafinované a promyšlené, až to nebylo normální. O co tu vlastně jde? uvažoval. „Fredriko, pokus se dostat z Gabrielovy matky všechno, co ví,“ nařídil jí stroze. 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182139
Fredrika rezervovaně přikývla a cosi si poznamenala do notýsku. Alex by se vůbec nedivil, kdyby jednoho dne přišla na poradu vyzbrojená diktafonem. „Ten balíček úplně mění situaci,“ pokračoval Alex. „Teď víme jistě, že Lilian nezmizela náhodou ani dobrovolně. Někdo ji unesl. Někdo, kdo zná její adresu a evidentně chce ublížit její matce. Zatím…“ Alex si odkašlal. „Zatím jsme nemohli vyslechnout Saru Sebastianssonovou, ale při včerejším rozhovoru s ní nevyplynulo, že by kromě bývalého manžela měla ještě nějaké jiné nepřátele. Dokud nebudeme mít k dispozici jiné informace, budeme vycházet z teorie, že Lilian unesl její otec. Alex vrhl pohled na Fredriku, která zarytě mlčela. „Nějaké otázky?“ Nikdo se neozval, jenom Peder se neklidně vrtěl na židli. „A co tipy od veřejnosti?“ obrátil se na něj Alex. „Máme něco použitelného?“ Peder zavrtěl hlavou. „Ne,“ odpověděl váhavě a pošilhával přitom po analyticích ze státní kriminálky, kteří s nimi seděli u jednoho stolu. „Zatím nemáme nic konkrétního. Sice nám volá dost lidí, ale řekl bych, že naplno se to rozjede, až se ta fotka dostane do novin a do televize.“ Alex přikývl. „Poslals jim ji?“ „Jasně,“ odvětil Peder rychle. „Fajn,“ zamumlal Alex. „Fajn. Někdo přece musel něco vidět. Neříkejte mi, že by si vůbec nikdo ve vlaku ničeho nevšiml.“ Zhluboka se nadechl a pokračoval: „O tom balíčku ale média informovat nebudeme. Dovedete si představit ten poprask, kdyby se novináři dozvěděli, že té holčičce někdo ostříhal vlasy?“ 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182139