někde hluboko jsem věděl, že to není to, co chci. Ale nepřestal jsem s tím, dokud jsem nepotkal Elisabeth. V roce 2001 jsem se přestěhoval do Ashlandu, kde jsem potkal o jedenáct let mladší dívku, do které jsem se okamžitě zamiloval. Elisabeth, začínající spisovatelka s talentem, který dalece převyšoval ten můj, mě ihned začala přitahovat. Byla krásná a když jsem zaslechl její smích, ihned se mi rozbušilo srdce. Nejdříve se stala mou nejlepší přítelkyní, jež mě, jak se zdálo, chápala a přijímala i s mými nedostatky. Brzy jsem si uvědomil, že svůj život chci vystavět kolem ní. Přihodilo se to čtyři roky před Lindinou smrtí a přestože mým nejhlubším přáním bylo, znovu oživit lásku, kterou jsem ke své bývalé ženě stále cítil, v té chvíli to patrně nebylo možné. Linda to nechtěla. Elisabeth byla naopak přítomná a skutečná, a to bylo něco, co jsem už velice dlouho neznal. Rozhodl jsem se odsunout všechno ostatní stranou a znovu se pokusit mít rád. Do dnešního dne nechápu, co se mezi námi stalo. Elisabeth náš vztah ukončila během natáčení filmu Indigo. Odešla bez vysvětlení a její rozhodnutí opustit Oregon a úplně se mnou přerušit kontakt zapůsobilo na můj život jako šoková vlna. Důsledky ztráty jsem ještě po roce pociťoval tak akutně, že jsem věděl, že musím něco udělat, jinak se zblázním. Protože jsem se najednou octl ve filmovém průmyslu, rozhodl jsem se, že napíšu scénář, který mi poskytne kreativní úlevu. Scénář filmu Do mě se podívej jsem původně psal jako psychologické cvičení, které mi mělo posloužit jako terapie. Když jsem ho ale dokončil a dal přečíst několika přátelům, nabádali mě, abych z toho • 106 •
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182060
udělal svůj další filmový projekt. Peníze se našly brzo a najali jsme herce. Než jsem si to uvědomil, produkoval jsem svůj další film. Když se dostal do kin, překvapilo mě, jaký účinek měl téměř na každého, kdo ho shlédl. Při každém promítání to nejméně jeden divák psychicky nezvládl a musel uprostřed filmu odejít. Bylo pro mě těžké se s tím vypořádat, dokud jsem nepřišel na to, co se ve skutečnosti děje. Diváky ten film dojímal na hluboké úrovni – dotkl se místa v kolektivním vědomí, tak zraněného a nevyřešeného, že se muselo nějak projevit. Všechny nás někdo opustil; a většina z nás také někdy někoho opustila. Bez ohledu na to, kde se zrovna v životě nacházíme, zda žijeme ve vztahu nebo ne, tyhle pocity nás jen tak snadno neopustí; a z nějakého důvodu můj film pomáhal lidem dostat se do kontaktu s tíhou, kterou sebou celá léta nosili, a zbavit se jí. Najednou jsem pochopil, co se mi Roger snažil říct. Tím, že jsem natočil ten film, jsem použil své vlastní zkušenosti a pomohl dalším lidem. Byl to zvláštní druh služby, ale byl opravdový a upřímný, to jsem nemohl popřít. Roger se zmínil, že když se pokoušel opustit kuchařskou profesi, ke které je jasně povolán, začal mít zdravotní potíže. Když se ale ke svému závazku vrátil, potíže zmizely. Bylo možné, že můj zážitek s Elisabeth stejně jako všechny další neúspěchy ve vztazích byly ze stejného soudku? Co by se stalo, kdybych našel způsob, jak vyvážit své přestupky, a udělal něco, co by pomohlo jiným lidem vyléčit si rány podobně, jako se mi to povedlo s filmem Do mě se podívej? • 107 •
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182060
Na opačném konci pokoje ležel na prádelníku papírový blok. Vzal jsem ho a na dně tašky jsem nahmatal pero. Pak jsem se posadil zpátky do křesla a otevřel své srdce. Co jsem vlastně chtěl říct? Co bych napsal, kdybych měl jenom jedinou šanci vyjádřit, jak jsem ženám ve svém životě ublížil? Byl to chabý, možná až naivní způsob, jak začít, ale cítil jsem, že nemám na vybranou. Měl jsem pouze tu chvíli a načasování bylo dokonalé. A tak jsem začal psát. Sestro, odpusť mi Kéž bych si více všímal, že mé obavy začínají růst, nechtěl je promítat do tebe a odehnat tě. Kéž bych se na chvíli zastavil namísto toho, abych utíkal, nebo nutil k útěku tebe. Ať jsem byl jakkoli daleko, byla jsi stále se mnou a já byl pořád sám. Tolik jsem se toho od tebe naučil, tolik lekcí jsem dostal. Ale většinou to nikdo neviděl, protože jsem se bál být zranitelný. Když jsem byl sám, cítil jsem se bezpečně, i když mi chybělo, čím jsme mohli být spolu. A rozpustit se v jiné osobě jsem pociťoval jako ztrátu, ne jako zisk. Kéž bych tě mohl vidět jako svou sestru a ne jako osobu, kterou mohu využít a pak odhodit. Své vlastní rodině bych nikdy nic takového neudělal – tohle cítím vždy, když na tebe myslím. • 108 •
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS182060