98
Juliet Grey
štiny nás pronásledovaly, vztekle mávaly pěstmi, hvízdaly a chrlily ze sebe urážky i nechutnosti. „Tancujete až do rána s jinejma chlapama, ne s králem!“ „Hrajete si porád karty, přitom byste měla roztahovat nohy!“ „S kýmpak raníčko skotačíte v houští, Majesté? A kdopak je ve vaší houštince v noci?“ „Bude mít hrabě d’Artois děcko i s váma?“ „Prej se s ním ráda projíždí v kočáře. Není divu, že mu říkají ďábel, protože nasadí bratrovi parohy!“ Od jednoho zrcadla k dru hému pronásledovaly naše zrychlující se kroky odrazy krutých, vý směšných gest naznačujících akt kopulace, výkřiky rybářek byly stále drzejší a vřískavější. Neměly jsme s dámami osobní stráž, jež by nás ochránila, a stráže stojící u dveří do státních komnat jen bezmocně zíraly na tuto nepřátelskou armádu. Ačkoli jsem byla královnou, dvorské zásady pro mě v mnoha ohledech zůstávaly zá hadou. Ráno jsem si nemohla obléci vlastní košili, aniž by předtím neprošla třemi páry aristokratických rukou, či vhodit z vlastní vůle do vany jednu z aromatických pastilek monsieura Fargeona, avšak palác byl otevřen veřejnosti a kdokoli mohl sledovat každodenní život královské rodiny. Bylo starobylou výsadou pařížských rybářek shromažďovat se ve versailleských sálech, kdykoli se narodil člen královské rodiny. Přesto mne nesmírně vyděsilo, že dokud se mě poissardes nesnažily přímo napadnout, stráže jim dovolily prohánět se po Zrcadlovém sále a mučit královnu! „Zapamatujte si jejich jména,“ zašeptala jsem Gabrielle de Po lignac a ukázala jsem na stráže, „neboť si o nich chci pohovořit s Ludvíkem. Takto chtějí chránit la reine de France?“ Posléze jsme dorazily na konec Zrcadlového sálu, prohnaly se Mírovým salonem a zabočily do mé růžovo-zlaté ložnice. Poissardes jsme měly stále za patami, po parketách se rozléhal děsivý klapot stovek dřevěných sabots. Sevřely jsme své vlečky a kousek po kousku přitáhly látku ke dveřím, než nás dostihnou, neboť kdo mohl vědět, co by ty ženské udělaly, kdyby nás dohonily. Pak jsme všechny čtyři – Lamballová, Guéméné, Polignacová i já – uvolnily velké dveře, přitiskly se k nim celou vahou a prudce je přirazily, právě když se k prahu dostaly rybářky. Bušily na dveře, častovaly
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181963
Marie Antoinetta: Soumrak rozmařilosti
99
nás vzteklými urážkami a znechuceným pokřikem mě vinily, že ve své ložnici bavím své dámy všemi možnými nepřirozenými činy, dokud jsme konečně neuslyšely zvýšené hlasy strážných, kteří těm zlomyslným babiznám nařídili, aby se rozešly. Třásla jsem se na celém těle, a tak jsem poprosila Gabrielle, aby mi rozvázala šněrovačku a já si mohla lehnout. Když zručný mi prsty dokončila úkol, natáhla jsem se na pokrývku ze zlatého brokátu a hlasitě a volně se rozplakala, až mé slané slzy vytvářely na hedvábí skvrny.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181963
OSM
Šeptanda a klevety LISTOPAD 1775 Díky důmyslnému vnitřnímu schodišti, jež podle návrhu hraběte de Mercy spojilo mou ložnici s královými soukromými komnatami, ke mně mohl Ludvík kdykoli přijít, aniž by o tom věděl kdokoli kromě monsieura Cléryho, jeho vrchního valet de chambre. Man žel otočil klikou na vnitřní straně schodišťové šachty a otevřel se vstup do mého pokoje. Jakmile se dvířka zavřela, diskrétně zapadla do zlatých brokátových tapet. Soukromí bylo požehnáním, neudě lalo však z Ludvíka sebevědomého milence. Povytáhl si noční košili k pasu a sedl na mě obkročmo, jako bych byla kůň. Pokoušela jsem se zpod něj vyškubnout svoji noční košili, zatímco on šeptal omluvy namísto něžností. Jeho dech vonící po hřebíčkovém zub ním prášku mi ovíval hruď a tvář. Položil dlaně vedle mých ramen, aby se mohl opřít o péřovou matraci, a pokusil se vniknout mezi mé nohy, avšak po několika vteřinách marného tápání ze sebe vydal neobvyklý výkřik. „Psst!“ Bála jsem se, že vyděsí královskou stráž, jež by mohla vtrhnout do ložnice s nasazenými bodáky. „Nemůžu to udělat,“ zavrčel. „Ale ano, můžete,“ konejšila jsem ho. Natáhla jsem se k němu, ač jsem sama nevěděla, jak ho vhodně připravit – zřejmě mi příro da nenadělila dar ohnivosti –, avšak domnívala jsem se, že pokud
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181963