7 . K A PI T O LA
B: A:
B: A:
B: A:
TUCET ŠÁLIVÝCH PØÍBÌHÙ ŽÁRLIVÝCH
kamarádce a první veèer mnì volal, že mu vadí, že jsem jela, místo abychom jeli nìkam spolu. To mì opravdu naštvalo. Nechtìla jsem se s ním dohadovat po telefonu a zavìsila jsem. Druhý den volal a omlouval se. Znovu a znovu sliboval, že to tak už nebude. Jenomže to je poøád stejné.“ „Jaké?“ „Nesnesitelné. Kdykoliv zavolá nebo od nìj pøijde zpráva, tak jsem nervózní, co zase bude za problém. Èekám už dopøedu, že se budeme dohadovat, protože se mu zase nìco nelíbí. Je to jako na houpaèce – zlobí se a pak hned odprošuje. Vadí mi i zpùsob, jakým se mnou mluví, když je klid. Zdánlivý klid je, ale on se už zaène nìjak divnì tváøit a odpoví mi úseènì. Zeptám se: ,Co je?‘ Napøed mlèí. Tak dìlám jakoby nic. Jenomže to nepomáhá. On si to pamatuje a až pøijde nìjaká vhodná chvíle, a to bývá brzy, tak to použije proti mnì. ,Jak jsi se tehdy ptala…‘ A už jede. Poøád se mi snaží organizovat èas a dìlá všechno proto, abych se cítila provinile. Pøitom ho zvlášť v poslední dobì nezanedbávám. Scházíme se obden, èasto u mì v privátu pøespává. Kluci mých spolužaèek se moc nechtìjí ženit. To on ale ano. Bez ohledu na naše hádky by se ženil hned.“ „Øeknìte mi radìji, proè se neuskuteènil ten mnohokrát navrhovaný rozchod?“ „Rozcházejte se s nìkým, kdo vás ujišťuje o velké lásce. On je pøesvìdèený, že mì miluje a takto mi to dává najevo. Ty jeho omluvy a sliby! Jenomže on se omlouvá, aby si mì udobøil, a ne proto, že si myslel, že se zachoval špatnì. On tomu, jak jedná, snad vìøí jako nìèemu, co je správné a oprávnìné. Možná jsem to trochu zkreslila. Ty hádky mezi námi nejsou poøád. Jsou období, kdy je to mezi námi lepší a kdy je klid.“ „…pøed bouøí.“ „Poøád mì ještì pøekvapuje, jak dovede mìnit své chování. Když je podle nìj všechno v poøádku, je milý, øíká mi, že jsem úžasná a že jsem ten nejlepší èlovìk, jakého v životì potkal. Když je ale podle nìho nìjaký problém, tak najednou jsem bezcitná, sobecká, nezralá, ubohá. Poøád pøemýšlím, zda nìkde nedìlám chybu nebo zda není nìjaký postup, kterým bych u nìj odstranila ty zlé chvíle a udržela ty dobré okamžiky. Když se ho na to zeptám, tak mi odpoví, že není nic jednoduššího – 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181583
TUCET ŠÁLIVÝCH PØÍBÌHÙ ŽÁRLIVÝCH
7 . K A PI T O LA
budeme stále jen spolu a budeme se milovat. Já se nechci k nikomu chovat jako sobec a kamarádky, s nimiž se obèas setkávám, nejsou pro mì v životì to nejdùležitìjší. Ale jenom tak je ztratit, to také nechci. Bojím se, že napøed ztratím kamarádky a pak i svoji osobnost…“ Ve vlaku je tøída první a druhá, nìkteré orientální železnice užívají vagony ètyø tøíd. Vozy se liší výbavou a následnì pohodlím cestujících. Všechny jsou ale zapojeny v jednom vlaku. Lokomotivu mají stejnou. Podobnì by bylo možno hovoøit i o žárlení. Vzteklý, páchnoucí, vulgárnì nadávající opilec, který nìkdy po pùlnoci vzbudí ženu a dìti tím, jak doma hledá neexistujícího manželèina milence. Èlovìk na pokraji deliria, agresor se vším všudy, pomoèený a pokálený, v mnohém horší než zvíøe, to je, pøipusťme, do jisté míry exotická „ètvrtá tøída“ daného oboru. Nadìjný chlapec, který se zaklíná láskou a pøítelkyni øíká krásná slova a chce jen „malièkost“ – být s ní co nejvíc, to je obraznì dejme tomu „první tøída“. „Dvojka“ pøipraví manželku o její pùvodnì vysokou kvalifikaci, neboť dotyèná prostì musí zùstat s dìtmi doma. Nechceme pøece dìti s klíèem na krku! A hledejte si zamìstnání po patnácti, dvaceti letech v domácnosti. Fráze o mateøské dovolené – nejkrásnìjším to období v životì ženy – to všechno øádnì pocukrují. Motiv „mít ženu doma, kontrolovatelnou a na mnì finanènì závislou“ nebude pod takovou polevou vidìt. Kdyby snad pøece jen, vždy se lze odvolat na konzervativní hodnoty. Do tøetí tøídy mùžeme zaøadit velmi žárlivého muže. Nebude se snad opíjet a po pøíchodu domù do skøínì nahlédne pomìrnì nenápadnì. Do spoleènosti s ním jít nelze. Nesnese, aby mu muži ženu okukovali. To je pak zlý. „Lokomotivou“, která virtuální vagony rùzných tøíd veze a své limity nepøekroèí, zùstává žárlivost. Rozdíl tu není v podstatì cestování, jen v míøe komfortu. Navíc není tøeba pochybovat o tom, že trvale žít ve vagonu, byť první tøídy, není ideální. Mùj úsmìv v rozhovoru, byť rozhodnì nepatøil do výsmìchu, nebyl zrovna ve výše popsané situaci to nejvhodnìjší. „Neusmívejte se,“ øíká dáma coby mùj protìjšek v rozhovoru. „Já jsem ho pozvala jenom proto,
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181583
7 . K A PI T O LA
TUCET ŠÁLIVÝCH PØÍBÌHÙ ŽÁRLIVÝCH
abychom si to vyøíkali. Abychom si ujasnili nìjaká pravidla pro náš vztah. Mluvili jsme do rána. Snažila jsem se mu všechno vysvìtlit…“ Zmínìný, opravdu jen lehký úsmìv by z jazyka mimoslovního bylo možno do verbálního sdìlení snadno pøeložit slovy: „To je pøesnì to, oè mu šlo. Øešit tu není co.“ Žárlivcovo uspokojení pøináší právì podobná diskuse. Charakteristický je i rozdíl v chování. Kombinace, kterou postižení nazývají „bùh a ïábel“, pùsobí velmi intenzivnì. Normální èlovìk hledá èasto chybu pøedevším u sebe. Má dojem, že pøedevším na nìm samotném záleží, zda bude posíleno kladné, nebo záporné chování. Obvykle tomu v lidské komunikaci skuteènì takto je. Na žárlivce bìžné komunikaèní postupy neplatí. Sám dokáže najít oblast, v níž na svùj protìjšek velice zapùsobí. Dìti, bydlení, rodina, „co by øekli lidé“ – jen si vybrat. V pøedchozím pøípadì jde nejspíš o pìkná slova, lichocení… alespoò obèas a za pomìrnì velkou cenu. Pøedchozí pøíbìh vysokoškolaèky jsem nazval „vysokou školou žárlení“. Sice v podstatì jen v náznaku, ale pøesto na vysoké úrovni totiž ukazuje, co lze od vztahu se žárlivým partnerem èekat. Obávám se, že lepší to s ním již nebude. Tento názor zastávám pøesto, že žárlivci ve fázi „cukru“ èasto prohlašují s vykøièníkem slova sloužící jako následující titulek.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181583