98 / Zámìrné sebepoškozování v dìtství a adolescenci n n n
opakování, letalita, zámìr.
Zámìrné sebepoškozování je tedy chápáno jako akt, který má tendenci se opakovat, jeho letalita je nízká a zámìrem jedince není ukonèit život. Favazza (1998) dodává, že klinicky významným rozdílem je, že poškozující se jedinec nechce ukonèit všechny pocity, ale naopak se snaží cítit se lépe. Briere a Gil (1998) ovšem upozoròují, že pøítomnost zámìrného sebepoškozování rozhodnì nevyluèuje suicidalitu. Riziko dokonalého suicida by se u poškozujících se jedincù nemìlo podceòovat, neboť jeho pravdìpodobnost je mnohem vyšší než v bìžné populaci. Hawton (2003) uvádí, že zvýšené riziko je u poškozujících se žen a stoupá s vìkem. Studie ukazují, že napøíklad ve Velké Británii je roènì ošetøeno až 170 000 poškozujících se jedincù a z nich 0,5 % až 1 % ukonèí vlastní život bìhem následujícího roku a od 2 % do 13 % v prùbìhu následujících pìti až deseti let. Souèasnì nìco mezi 40 % a 50 % tìch jedincù, kteøí ve Velké Británii spáchali dokonalé suicidum, mìlo ve své historii zámìrné sebepoškozování. (Hawton et al., 2003; Owens et al., 2002) Míra opakování zámìrného sebepoškození rovnìž pøedstavuje riziko pro možnost dokonalého suicida. Výzkumníci se shodují na tom, že vìtšina jedincù, kteøí spáchali sebevraždu a mìli historii zámìrného sebepoškozování, se poškozovali opakovanì až pravidelnì. Favazza (1998) hodnotí, že k suicidu nebo k suicidálnímu pokusu u repetitivního zámìrného sebepoškozování mùže dojít v zásadì ze dvou dùvodù. Prvním je nehoda, kdy jedinec neodhadne míru poškození a dojde k úmrtí. Druhým dùvodem mùže být sociální ostrakismus, kdy je jedinec natolik svým okolím ignorován a vylouèen z interakce, že se mùže ze zoufalství pokusit o sebevraždu. Tato zjištìní podporují teorii, že prevence zámìrného sebepoškozování je dùležitá rovnìž pro prevenci suicidálního chování, zvláštì v dobì, kdy suicidum pøedstavuje jeden ze tøí nejèastìjších dùvodù úmrtí jedincù ve vìku od 15 do 34 let (World Health Organisation, 2001).
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181561
Psychiatrická komorbidita / 99
7.7 LITERATURA AMERICAN PSYCHIATRIC ASSOCIATION (1994): Diagnostic and Statistical Manual of Mental Disorders: DSM-IV. 4th ed. Washington, D.C.: Author. ANDERSON, C. B.; BULIK, C. M. (2002): Self-Harm and Suicide Attempts in Individuals with Bulimia Nervosa. Eating Disorders, vol. 10, no. 3, p. 227–243. ARNOLD, L. (1995): Women and Self-injury: A Survey of 76 Women. Bristol: Bristol Crisis Service for Women. BRIERE, J.; GIL, E. (1998): Self-mutilation in clinical and general population samples: Prevalence, correlates, and functions. American Journal of Orthopsychiatry, vol. 68, no. 4, p. 609–620. BROWN, L.; RUSSELL, J.; THORNTON, C.; DUNN, S. (1999): Dissociation, abuse and the eating disorders: Evidence from an Australian population. Australian and New Zealand Journal of Psychiatry, vol. 33, no. 4, p. 521–528. CLAES, L.; VANDEREYCKEN, W.; VERTOMMEN, H. (2002): Therapy-Related Assessment of Self-Harming Behaviors in Eating Disordered Patients: A Case Illustration. Eating Disorders, vol. 10, no. 3, p. 269–279. CONTERIO, K.; LADER, W.; BLOOM, J. K. (1998): Bodily Harm: The Breakthrough Healing Program for Self-Injurers. New York: Hyperion. DULIT, R. A.; FYER, M. R.; LEON, A. C.; BRODSKY, B. S.; FRANCES, A. J. (1994): Clinical correlates of self-mutilation in borderline personality disorder. American Journal of Psychiatry, vol. 151, no. 9, p. 1305–1311. FAVARO, A.; FERRARA, S.; SANTONASTASO, P. (2003): The Spectrum of Eating Disorders in Young Women: A Prevalence Study in a General Population Sample. Psychosomatic Medicine, vol. 65, no. 4, p. 701–708. FAVARO, A.; SANTONASTASO, P. (1997): Suicidality in eating disorders: Clinical and psychological correlates. Acta Psychiatrica Scandinavica, vol. 95, no. 6, p. 508–514. FAVARO, A.; SANTONASTASO, P. (1998): Impulsive and Compulsive SelfInjurious Behavior in Bulimia Nervosa: Prevalence and Psychological Correlates. Journal of Nervous and Mental Disease, vol. 186, no. 3, p. 157–165. FAVARO, A.; SANTONASTASO, P. (2000): Self-Injurious Behavior in Anorexia Nervosa. Journal of Nervous and Mental Disease, vol 188, no. 8, p. 537–542. FAVAZZA, A. R. (1996): Bodies under Siege. Bodies Under Siege: Self-Mutilation and Body Modification in Culture and Psychiatry. 2nd ed. Baltimore: John Hopkins University Press. FAVAZZA, A. R. (1998): The coming of age of self-mutilation. Journal of Nervous and Mental Disease, vol. 186, no. 5, p. 259–268.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181561
100 / Zámìrné sebepoškozování v dìtství a adolescenci
FAVAZZA, A. R.; CONTERIO, K. (1989): Female habitual self-mutilation. Acta Psychiatrica Scandinavica, vol. 79, p. 283–289. FAVAZZA, A. R.; ROSENTHAL, R. J. (1993): Diagnostic issues in self-mutilation. Hospital and Community Psychiatry, vol. 44, no. 2, p. 134–140. FICHTER, M. M.; QUADFLIEG, N.; RIEF, W. (1994): Course of multi-impulsive bulimia. Psychological Medicine, vol. 24, no. 3, p. 591–604. FULLERTON, D. T.; WONDERLICH, S. A.; GOSNELL, B. A. (1995): Clinical characteristics of eating disorder patients who report sexual or physical abuse. International Journal of Eating Disorders, vol. 17, no. 3, p. 243–249. GARNER, D. M.; GARFINKEL, P. E. (1980): Socio-cultural Factors in the Development of Anorexia Nervosa. Psychological Medicine, vol. 10, no. 4, p. 647–656. GLEAVES, D. H.; EBERENZ, K. P. (1993): Eating Disorders and Additional Psychopathology in Women: The Role of Prior Sexual Abuse. Journal of Child Sexual Abuse, vol. 2, no. 3, p. 71–80. HAWTON, K. (Ed.) (2005): Prevention and treatment of suicidal behaviour: From science to practice. Oxford, New York: Oxford University Press. HAWTON, K.; HARRISS, L.; HALL, S.; SIMKIN, S.; BALE, E.; BOND, A. (2003): Deliberate self-harm in Oxford, 1990-2000: a time of change in patient characteristics. Psychological Medicine, vol. 33, no. 6, p. 987–995. HERMAN, J. L. (1992): Trauma and recovery. New York: BasicBooks. LACEY, J. H. (1993): Self-damaging and addictive behaviour in bulimia nervosa: A catchment area study. British Journal of Psychiatry, vol. 163, p. 190–194. LACEY, J. H.; EVANS, C. D. H. (1986): The Impulsivist: a multi-impulsive personality disorder. Addiction, vol. 81, no. 5, p. 641–649. LEVENKRON, S. (1998): Cutting: Understanding and Overcoming Self-Mutilation. New York: W. W. Norton. LEVITT, J. L.; SANSONE, R. A.; COHN, L. (Eds.) (2004): Self-Harm Behavior and Eating Disorders: Dynamics, Assessment and Treatment. New York, Hove: Brunner-Routledge. MATSUNAGA, H.; KIRIIKE, N.; IWASAKI, Y.; MIYATA, A.; MATSUI, T.; HAGATA, T.; YAMAGAMI, S.; KAYE, W. H. (2000): Multi-impulsivity among bulimic patients in Japan. International Journal of Eating Disorders, vol. 27, no. 3, p. 348–352. MAZELIS, R. (1998): The Cutting Edge: A Newsletter for Women Living With Self-Inflicted Violence. vol. 9, no 3. MENNINGER, K. A. (1935): A Psychoanalytic Study of the Significance of Self-Mutilations. Psychoanalytic Quarterly, vol. 4, no. 3, p. 408–466. MENNINGER, K. A. (1938): Man Against Himself. New York: Harcourt, Brace.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181561