edice PRO RODIÈE
Jsem ráda, že jsem mohla žít v rodinì, která obvykle stavìla hodnoty a jejich pravý smysl nad skoøápku, nad to vnìjší a nepodstatné. Jsem ráda, že jsem žila v rodinì, kde slovo pravda mìlo svùj význam. Jsem ráda, že jsem žila v rodinì, v níž jsem se nikdy nemusela za svého otce stydìt. Hodnì jsem se od Tebe nauèila … tak by se dalo ještì pokraèovat. Vždycky mi ale vadil velký poèet takzvaných dobrých rad ze strany táty. Nepøinášel nic nového, jen opakoval to, co bylo známo nebo jsem si dokázala odvodit. To mì trochu ponižovalo, neboť jsem to vnímala jako projev nedùvìry. Na druhou stranu, když jsem nìkdy radu potøebovala, tak nepøicházela. Bála jsem se o ni øíci, mìla jsem strach, že sklouzne k výèitkám. (Obecnì platí, že na trhu s radami nabídka vždycky pøekraèuje poptávku. Poskytnout tzv. dobrou radu není ostatnì obvykle nijak tìžké. Problém bývá až v její realizaci. Aby bylo vše ještì složitìjší, platí Murphyho zákon: „Cokoliv mùže být špatnì pochopeno, bude také špatnì pochopeno!“ Dvojnásob to platí u tzv. nevyžádaných rad. Ménì tu je urèitì více.)
Pøemýšlela jsem nad tím, zda jsi mì nìkdy zklamal. Dospìla jsem k závìru, že ne. Pár vìcí mì ale mrzí. Tøeba to, že sestra má mnohem vìtší volnost a výsady, než jsem mìla v jejím vìku já. Nebo, že jsi pøesvìdèen, že sedím-li u poèítaèe, pak nic nedìlám… (Již klasik, zabývající se rozdílným postavením sourozencù v rodinì, Alfred Adler (1870–1837) poukázal na vìtší volnost, jež mívají mladší dìti. Rodièe nebývají tak úzkostliví, jsou i unavenìjší a nad ledasèím jen mávnou rukou. Pøesto dítka vyrostou. Omlouvat se za vìtší a zbyteènou pøísnost tìm starším asi nemá valný význam. Místo omluvy lze nabídnout alespoò dodateènou toleranci. Když tøeba sedí dlouho u poèítaèe…)
Chci Ti podìkovat. Pøedevším za bájeènou atmosféru, v níž probíhalo celé moje dìtství. Budu se jí snažit pøenést do svého budoucího domova. Dnes vidím, co jsem døív nevidìla. Až teï si plnì uvìdomuji, že jste mì svým zpùsobem
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181532
VZTAH OTCE A DCERY
s mámou vždy smìøovali k tìm lepším cestám. Zároveò jste mne nezrazovali od toho, ať si projdu tìmi cestami horšími, když už jsem si je vybrala. Cením si, že jste nechali všechny problémy onìch horších cest za sebou a nepøipomínali mi je. Pøešli jste to. A víme své. Ne vždy byla moje rozhodnutí správná a èestná. Vždycky jste se s matkou k sobì chovali krásnì. Mìli jste se rádi a všichni to cítili. To je dùvod, proè se teï nemùžu dívat na to, jak se to sype. Najednou, když se vrátím domù, tak nevidím to pøátelství, lásku, klid a pohodu. Vidím moderní rodinu, kde se všichni za nìèím honí a zabývají se jen sami sebou. Døív jsme jezdili na výlety a chtìli jsme být spolu, dnes není na nic èas. Když už se chvilka volna najde, tak chce být každý sám se svými zájmy a se svým klidem. A brácha je odkázaný jen na to, aby si nìjak poradil sám. Peníze a vùbec všechno, co potøebuje, dostane. Ale jen pokud se týèe materiální stránky… Myslím si, že celá vaše kapitulace a únava vám obìma pøináší jen problémy. Jste z té nepohody doma tak zdeptaní, že si už o nápravì ani neumíte promluvit. Já vím, že o tom mluvíte, ale každý s nìkým jiným. Jak to mùže dopadnout? Všechno, co jste kdysi dodržovali, jste nechali za sebou… Já to snad už nìjak pøežiji, ale nechci, aby byl brácha kluk z rozvrácené rodiny. Kluk, který bude mít všechno, na co si jen materiálního vzpomene, ale nic z citù a vztahù, které dìlají rodinu rodinou. (Vztahy v rodinì se mìní, vyvíjejí se, žel ne vždy k lepšímu. V pár øádcích lze najít náznak odcizení, snad i náznak mimomanželských vztahù rodièù. Možná zde hraje svoji roli i podnikání nebo jiné pracovní zaneprázdnìní. Ostatnì ani stav, kdy dítì vylétá z hnízda, není z hlediska stability rodiny jednoduchý. Že v tom hnízdì ještì zùstává „brácha“, není zøejmì bráno na vìdomí. Bylo by pomìrnì snadné mávnout nad textem rukou s tím, že si má pisatelka øešit své problémy. Ona je zøejmì øeší a bude øešit. Zároveò vysílá SOS. Takové volání by mìlo být zachyceno, dokud je èas.)
Nevím, táto, jestli si uvìdomuješ, že to byla vždycky škola, která se stávala pøekážkou v naší komunikaci. Jsi technik od pánaboha. Staèí, aby ses podíval na nákres, rys nebo nìjaké technické schéma, a je Ti hned jasné, jak všechno
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181532
edice PRO RODIÈE
funguje, a co je tøeba udìlat, aby to fungovalo ještì lépe. Já na rozdíl od Tebe žádnou prostorovou pøedstavivost nemám. To není vtip. Byla jsem u psychologa a absolvovala jsem tam patøièné testy. Moje schopnosti – pokud nìjaké mám ve slušném rozsahu – jsou zcela jiné než Tvoje. Když má nìkdo pro nìco talent, je snadné, aby si o to vypracoval zájem. Když ne… Stále dokola jsi mi až do maturity opakoval, že opøu-li se do toho, nebudou mi technické pøedmìty dìlat problémy a neustále jsi mi také pøedhazoval, že Ty jsi je zvládal bez problémù. Vìdìla jsem, že nikdy svými studijními výsledky neuspokojím Tvé nároky a oèekávání. To, co jsi zvládl Ty, musím zaruèenì zvládnout já! Zvládl jsi mimo jiné úspìšnì i vojnu. To mám také požádat o vstup do armády? Musím pøiznat, že vìk bych na to teï docela mìla… Pøitom si nedovedu vìtší absurditu pøedstavit. No vlastnì, až jednou porodím dítì, budeš rodit také? Proti Tvé vùli dìlám obor, který mì baví a Ty ho považuješ za „zbyteèný luxus“. Dokonèím ho a pak bych chtìla na nìjakou dobu odcestovat do zahranièí. Chtìla bych poznat život na vlastní pìst a osamostatnit se. Toleruj to, prosím. Není to holèièí rozmar. Prostì bych chtìla na rok odcestovat, být samostatná a užiteèná. Snad až jednou porodím dítì, bude to technický génius, celý dìdeèek. Do té doby musíme být k sobì tolerantnìjší a všechno, na èem nám záleží, bude snazší. Když jsem Ti tak jasnì øekla, co mi leží v hlavì, chci pøidat ještì dík. Nejvíc bych Ti chtìla podìkovat za jednu vìc. A to, že jsem se Tì nikdy nemusela ptát, jestli mì máš rád. Dokázala jsem to vycítit z Tvého chování, i když jsme obèas byli a asi ještì nìkdy budeme na kordy. Snad to i Ty cítíš ze mne. (Do všeobecného povìdomí již vstoupil názor, pøesnìji øeèeno vymezení pùvodu – muži jsou z Marsu, ženy z Venuše. Platí to i v pøípadech, že se jedná o krev naší krve. Její, jak se módnì øíká, priority mohou být velmi odlišné od tìch našich. Nic není bezvýhradnì dobré, chybièka se vloudit mùže. Pøesto zkušenosti øíkají, že roèní pobyt v cizinì velmi pravdìpodobnì pøispìje k osobnostnímu dozrání, uspoøádání životních cílù, ba i k ocenìní toho dobrého, co je k dispozici doma. Nebránil bych tomu. Již proto ne, že by to zøejmì bylo zbyteèné.)
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181532