edice PRO RODIÈE krysy, i když hluk neznìl. Postupnì se zaèal bát nejen krys, ale také podobnì chlupatých zvíøat, jako jsou napø. králíci. Strach se rozšíøil i na kožichy a kožešinové èepice. I když tento experiment pøinesl velmi cenné poznatky, dnes by nebylo možné podobné pokusy opakovat z etických dùvodù. Filmový záznam z experimentu si mùžete prohlédnout na http://www.youtube.com/watch?v=aG6A66iV5tk.
Strach si ale dítì osvojí pøedevším pozorováním druhých lidí. Uèí se bát toho, èeho se bojí jeho rodièe, vrstevníci a další významné osoby. Na druhou stranu mùžeme tohoto principu využít, pokud budeme chtít dítìti ukázat, že není dùvod bát se urèitých situací. Dítì mùže napøíklad sledovat svého kamaráda nebo sourozence pøi zubním vyšetøení. Uvidí, že jeho „model“ to zvládá a posléze se samo nechá snáze ošetøit. Zvláštní místo zaujímají typické druhy strachu v rùzných vývojových obdobích. U sedmi až osmimìsíèních dìtí se objevuje strach z cizích lidí. U pøedškolákù je to strach z nadpøirozených bytostí nebo strach ze smrti, které souvisejí s magickým myšlením vývojového období. U mladšího školního vìku je to strach z krve nebo ze zvíøat u dìtí, které se tìchto podnìtù dosud nebály. S tímto druhem strachu nemùžeme dìlat nic víc, než poèkat, až „to pøejde“. Tento vývojovì podmínìný strach mùžeme využít k tomu, aby se dítì nauèilo s touto emocí zacházet. Tedy mùžeme dítì strachem provést, ale nemìli bychom ho popírat nebo zesmìšòovat. Dìti prožívají strach doopravdy. Chce to ovšem tvoøivý pøístup. Dítì zraje a brání se stále úèinnìji. V každém stadiu získává trochu nezávislosti. Èeho se dìti bojí (z prùzkumu v jedné mateøské škole) Patynka øíká: „Když se mi zdá strašácký sen.“ Vítek na dotaz, èeho se bojí, odpovìdìl: „Já mám pistol.“ Asi 40 % chlapcù se bojí nìèeho, jako jsou strašidla, krokodýli, žraloci èi netopýøi. Stejný poèet chlapcù øíká, že se nièeho nebojí. Pìtina neví, jak odpovìdìt. Také 40 % dívek se bojí nìèeho – èertù, krokodýla. Tøetina se bojí, když se nìco dìje – má zlý sen, není tu tatínek. Pìtina dívek se nebojí a zbytek neví, jak odpovìdìt.
Pøedškolní období je dùležité z hlediska zacházení se strachem a obavami. Pro rodièe je to nìkdy tìžký úkol, ale mùžeme využít specifický dìtský strach
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181504
Pìstování samostatnosti
a dìti uèit s ním zacházet. Pomohou nám jednoduché techniky – nadechnout se a strach „vydechnout“ ven. Mùžeme si s dítìtem povídat, co by mu pomohlo strach pøekonat. Záleží pak na nás, na co pøistoupíme. Nìkdy staèí umístit v dìtském pokoji noèní svìtlo (jen malé, silnìjší svìtlo narušuje kvalitu spánku), jindy musíme být vynalézavìjší. Pøíklad Ètyøletá Bìtka se bála strašidel, která veèer vylézala z šatní skøínì. Nepomáhalo, že rodièe s Bìtkou prohlédli pøed spaním skøínì a ukazovali si, že tam nic není. Spolu s maminkou vymyslely, že strašidýlkùm pøipraví veèer do misky mléko a piškoty. Strašidýlka od té doby posvaèila a dala Bìtce pokoj.
J Odfouknout strach Dítìte se zeptáme: „Kdepak ten strach cítíš, kde ti ,sedí’?“ (v bøíšku, v hlavì, na srdíèku). „Teï si zavøi oèi, soustøeï se na to místo a poøádnì se nadechni…“ (Hlasitì se zároveò s dítìtem nadechujeme.) „A teï ten strach z toho místa úplnì vyfoukni, odfoukni ho nìkam pryè. A ještì jednou…“ Nádech a výdech opakujeme 3–5krát. Cvièení se nesmí pøehnat, mohlo by dojít k tzv. hyperventilaci, pøi které dojde k pøekyslièení mozku, což se projevuje motáním hlavy, nìkdy halucinacemi. Velká èást strachù je pøevzatá od rodièù a dalších vzorù podle principù, které byly popsány v kapitole Nápodoba anebo zaèít u sebe (str. 37). Rodièe dìtem pøedávají své obavy, uèí je, èeho se bát a èemu se vyhnout. Takové to „nepouštìj se s každým do øeèi“ nebo „k tìm lidem radši nechoï, vypadají divnì“. Nìkterých vìcí se dítì nauèí bát z dobrého dùvodu, jindy je pohnutka vágní. U nìkterých rodièù se pøenášejí strachy tøeba z bouøky. Znám (SH) jednu maminku, která pøi bouøce vezme všechny dìti a schová se s nimi nìkde do rohu. Když jsou ty dìti u nás na návštìvì a je bouøka, sledují blesky a líbí se jim to. Ale maminka na nì svùj strach tak pøenáší, že ony si prostì nedovolí se nebát. Dìti jsou mimoøádnì citlivé, vycítí, když se rodiè nìèeho bojí. Rodièe by se mìli pokusit získat nadhled, pracovat sami na sobì a uvìdomovat si, jak jejich strach pùsobí na dìti. Nejde ale o to strach potlaèit, spíše je tøeba s ním
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181504
edice PRO RODIÈE
pracovat. Urèitì je lepší øíct si, že se nìèeho opravdu bojím, než svùj strach kamuflovat. Pokud se tøeba budu bát výšek, pak mùžu najít nìkoho jiného, kdo dítìti zprostøedkuje napøíklad zážitek z jízdy lanovkou. Tím, že se ke strachu pøiznáme, netratíme. Pro dítì je situace èitelnìjší, ví, co se dìje, a nám se s naším strachem lépe žije, pokud si ho pøipustíme. Pøíklad rodièovského strachu Pøicházejí za mnou rodièe pøed nástupem dítìte do mateøské školy, povídáme si o tom, jestli je dítì zralé, a bìhem øeèi zjistíme, že jeden z rodièù (vìtšinou maminka) má strach dítì do školky pustit. Pak se vyplácí, když dítì zpoèátku vodí do školky tatínek; maminka sice dítì do školky dovede, ale vlastnì ho tam nechce nechat a na dítì se její obavy pøenesou. Strach z èerta Ukažme si, jak nauèit dítì zacházet se strachem z pohádkové bytosti, která obchází spolu s Mikulášem a andìlem 5. prosince. Napsal o tom velmi pìknì dìtský psycholog Zdenìk Matìjèek: „V mikulášské tradici vystupují bytosti pohádkové – Mikuláš, dùstojný dobrý staøec s košíkem dárkù, strašidelný èert na øetìze, a ovšem i andìl v andìlsky krásné dívèí podobì. Je pravda, že nìco jiného než v ètené pohádce je, když vystupuje èert živý, øetìzem cloumá, má metlu a dìlá bl-bl-bl. Jenomže tady právì pøichází ke slovu to podstatné – je to èert „zkrocený“, je pod vládou mocností dobrých, tj. Mikuláše, jeho protiváhou je tu andìl a navíc všechno smìøuje k vrcholu dìje, jímž jsou dárky v Mikulášovì košíku. Dobro vítìzí! To zlé a strašidelné je v jeho službách! A to všechno se dìje v prostøedí domova dítìte, tj. tam, kde jsou jeho lidé, u nichž mùže hledat oporu v èas nouze. Ostatnì ne nadarmo platí psychologická pouèka, že ,pøekonávat strach se má dítì uèit mámì v náruèí‘, tj. v prostøedí nejbezpeènìjším. Hrdina není ten, kdo nemá strach, nýbrž ten, kdo strach pøekonává. A to bez uèení nejde. Pøitom však i dospìlí zažívají pøíjemný pocit, že jsou to právì oni, kdo jsou pro dítì ztìlesnìním životní jistoty, když se k nim nejprve v bázni tiskne a za chvíli se vzmuží, pøednese básnièku a èertovi tøeba i ruku podá … I úzkostné dìti je tøeba psychicky ,otužovat‘ – ovšem velmi opatrnì, krok za krokem. Nejprve tøeba jen tak, že se budou mámì v náruèí dívat z okna, jak dole chodí Mikuláši a nosí dìtem dárky.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181504