volejbal_098-133.qxd
14.4.2005
8:32
Page 98
III. Role hráčů a týmová práce
Útok „Člověk se plně projeví teprve když měří síly s nějakou překážkou.“ (Antoine de Saint−Exupéry)
Individuální útok Individuální útok se obvykle provádí z třetího odbití po nahrání míče tvrdým úderem do soupeřova hřiště. Jsou ještě jiné způsoby zakončení útoku, kterými se budeme zabývat, ale hlavní formou zůstává tvrdě smečovaný míč. Jednotlivé fáze smečař− ského útoku se vážou na útok po vysoké nahrávce, tzv. normálu. To je nahrávka, z níž se učí útočit většina začátečníků a v mnoha situacích se užívá i v nejvyšších soutěžích. Útok je divácky nejatraktivnější částí volejbalu, jednak přináší tvořivost souhry nahrávače s útočícím hráčem, a zároveň souboj útočníka s blokem a obranou soupeře. Pro pozorovatele to je nejdynamičtější část hry. Aby však hráč dosáhl potřebného rytmu a dynamiky útoku, začíná pro něj akce podstatně dříve, než upoutá pozornost diváka.
Charakteristika úspěšného smečaře Úspěšný smečař musí mít velmi dobré skokanské schopnosti, výhodou je i výška a délka paží (to i při přihrávání). S rostoucí úrovní soupeřů rostou také nároky na kvalitní techniku smečování a pestrost úderů pro ovládání míče během útočení. Důležitou roli hraje také tvořivost ve spolupráci s nahrávačem i při samotném řešení situace útočníka proti soupeřově obraně a stabilita výkonu a důslednost v plnění role útočníka. „Brilantní okamžiky“ dovedou nadchnout diváky, ale jsou−li to ojedinělé akce, nemohou rozhodovat utkání. Úspěšný smečař by měl mít také schopnost čerpat poučení ze zkušeností, jak pozitivních, tak i z neúspěšných akcí.
Přesuny před kontaktem Útok je činnost, kterou obvykle vrcholí akce zahájená přihráním míče přilétajícího od soupeře. První variantou je rozvinutí útoku po příjmu podání (tzv. útok na „ztrá− tu“, jehož cílem je, aby soupeř ztratil právo podání). Druhou variantou po přihrání míče a po útoku soupeře je přechod do protiútoku. Před vlastním zahájením útočné akce (rozběhem) se musí útočník přesunout do vyčkávacího postavení pro útok. Dráhy přesunů musí být předem stanoveny vzhledem k umístění hráčů v pří− jmovém postavení a k místu určeného útoku, nebo vzhledem k postavení v obraně (ať na bloku u sítě, nebo v poli) a dohodnutém místě vedení protiútoku. Útoky v jednotlivých rotačních postaveních mají týmy obvykle stanovené a nacvičené. Výjimkou jsou situace, kdy první míč není rozehrán na nahrávače (např. nahrávač
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181493
volejbal_098-133.qxd
14.4.2005
8:32
Page 99
Útok
98
99
rozehrával první míč od soupeře a přijímající nebo vybírající hráč nedokázal umístit první míč tak, aby druhé obití mohl provést nahrávač) a nahrává jiný hráč. O takové hře se mluví jako o útoku mimo systém. Nicméně i v tomto případě musí hráči, o kterých se předpokládá, že budou útočit, zaujmout příhodné postavení a postoj odpovídající způsobu rozbíhání.
Rozběh Smyslem smečařova rozběhu je docílit co nejpřesnějšího načasování výskoku, aby mohl v pravý čas předat míči dostatečnou hybnost a vytvořil, pokud možno, nepřekonatelný tlak na soupeřovu obranu. Rozběh útočníka musí mít za cíl maxi− mální výskok a hráč se musí ve vzduchu po odrazu orientovat, což mu umožní provedení zamýšleného způsobu a směru útočení. Při popisu rozběhu budeme popisovat činnost praváka s tím, že činnost leváka je mechanicky shodná, ale popisovanou činnost provádějí opačné segmenty těla. Zároveň je třeba říci, že popisujeme provedení základního smečařského útoku, tedy útoku třetího sledu, který probíhá po vyšší nahrávce na větší vzdálenost, obvykle na kůl. Nahrávky na rychlejší útoky (prvního a druhého sledu) mají jiné načasování a vyžadují dokonalejší souhru aktérů. Odlišnosti těchto útoků si také popíšeme. V odborné literatuře je uváděno několik forem rozběhu, což se v poslední době zúžilo na rozběh čtyřkrokový a tříkrokový. Z praktického hlediska není celkový počet kroků pro výskok a provedení útočného úderu důležitý, rozhodují poslední dva kroky (lépe by snad situaci vystihoval pojem poslední dvojkrok) – předposlední brzdicí a poslední stabilizační (vyrovnávající polohu těla před odrazem a v okam− žiku odrazu). Optimalizace počtu kroků rozběhu je dána schopností odhadnout dráhu letu. Pozoruje−li hráč křivku dráhy nahraného míče, pak nejpozději v momentě, kdy míč dosahuje vrcholu své dráhy, je útočník schopen celkem přesně odhadnout průběh zbývající části dráhy a určit optimální místo pro svůj odraz a provedení útoku. Čas, který potřebuje na rozběh do místa akce, na odraz a provedení úderu, odpovídá právě době potřebné k provedení tří až čtyř kroků. Větší počet kroků by vyžadoval dřívější zahájení rozběhu, což by přinášelo větší riziko nepřesného od− hadu místa provedení útoku. Menší počet kroků by vyžadoval, aby hráč byl blíže síti, odkud by měl ztížené pozorování dráhy míče a to by přinášelo chyby v nača− sování odrazu a rozběh by zčásti ztrácel na dynamice.
Čtyřkrokový rozběh
Tříkrokový rozběh
Obr. 35 Rozběh smečaře
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181493
volejbal_098-133.qxd
14.4.2005
8:32
Page 100
III. Role hráčů a týmová práce Tří či čtyřkrokový rozběh hráč zahajuje za útočnou čarou, kde má optimální přehled jak o dráze nahrávaného míče, tak i o formující se soupeřově obraně a zároveň má možnost při prvních dvou krocích upravit směr rozběhu tak, aby se s míčem setkal v optimálním místě. Impulsem pro zahájení rozběhu při vysoké nahrávce, tzv. normálu, je okamžik, kdy míč kulminuje na vrcholu své dráhy. Startovní postoj před rozběhem by měl být pro praváka následující: tělo hráče je mírně předkloněné s nohama ve výkročném postoji s levou nohou mírně před− sunutou (pro čtyřkrokový rozběh), kolena jsou mírně pokrčená. Hráč má hlavu zvednutou, očima sleduje práci nahrávajícího hráče a vyhodnocuje první fázi dráhy míče. Lehkým odrazem z pravé nohy přesune hmotnost na pokrčenou levou nohu a pravou zároveň přesouvá v prvním kroku vpřed. Vykročení pravou nohou je v pod− statě krokem upřesňujícím směr rozběhu. Zrychlení rozběhu zahájí hráč odrazem z pokrčené levé nohy a jejím rychlým přenesením vpřed, pak následuje rychlý delší krok pravou nohou. Hráč došlapuje na pravou nohu přes patu a vnější hranu cho− didla s tím, že špička této nohy je v okamžiku došlápnutí vytočena vně ke směru rozběhu. Při tomto kroku jdou natažené paže hráče v protipohybu do zapažení, až do mezní polohy. Kyčle se snižují, trup se mírně předklání a zároveň se levá noha rychle přesouvá vpřed před pravou nohu s tím, že je pokládána na plochu chodidla se špičkou vytočenou dovnitř, téměř kolmo na směr rozběhu. Tak se již před pro− vedením odrazu natáčejí kyčle i ramena směrem k míči („otevírání se míči“). S pře− souváním levé nohy vpřed zahajují švihový pohyb vpřed také paže. Poslední dva kroky následují tak rychle za sebou, jak je to jen možné. Pokud se vynechá první krok přesunu pravé nohy vpřed (který je v podstatě pomalý a dynamiku rozběhu podstatně neovlivňuje), pak hráč začíná s předsunutou pra− vou nohou. Kdybychom chtěli vyjádřit rytmus rozběhu, pak by odpovídal rytmu: raz (pravá), dva (levá), tři (pravá, levá). Rychlost posledního dvojkroku a okamžitá návaznost odrazu podstatně ovlivňuje výšku výskoku. Rychlost provedení určuje využitelnost akumulační síly poslední fáze rozběhu.
Obr. 36 Technika činnosti smečaře
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181493