VČELAŘSKÉ
98
BYLINY
větvenou lodyhu. Řapíkaté horní listy jsou vejčitě oválné, střídavé, na okrajích zubaté, dolní listy jsou okrouhlé. Květy obojího pohlaví dorůstají 10–15 mm a objevují se v paždí listů na dlouhých stopkách. Kališní lístky jsou špičaté a kopinaté, korunní plátky žluté, ostruha i horní plátky bývají často nafialovělé. Violky kvetou skoro po celé vegetační období – od dubna do října. Dříve byly ceněnými léčivými rostlinami, protože obsahují saponiny, flavonoidy, alkaloid violin, glykosidy a další léčivé látky. Stále se používají při onemocnění dýchacích cest a plícních potížích jako účinné kloktadlo, a také při léčení močových cest. Jsou to byliny rozšířené v mnoha druzích po celém světě. Rostou na světlých výslunných půdách, na stráních, mezích, na úhorech, ve vinicích i na polích. Jsou to jedny z nejrozšířenějších polních plevelů. Jako okrasné rostliny jsou známé pod názvem macešky, např. violka trojbarevná (Viola tricolor) s korunní plátky zbarvenými žlutě, bělavě nebo fialově. Spodní plátky mají tmavou kresbu se žlutou skvrnou. V květu má pět tyčinek a tři prohnuté čnělky s hlavatými bliznami.
nektarium
VČELAŘSKÝ VÝZNAM: Nektarium je u violek uloženo na základně dvou spodních tyčinek. Nektar se hromadí v ostruze a je tvořen převážně sacharózou. N = 0,14
C = 23 %
C. h. = 0,03
Pylová zrna jsou velká, vícestranná, se 4–6 póry, hladkým a nevýrazným povrchem a středně silnou exinou. Včely přinášejí pyl ve žlutých rouskách. Druhové medy neznáme. ♣ Voskovka menší (Cerinthe minor L.)
Dvouletá, 10–50 cm vysoká bylina s vystoupavou nebo vzpřímenou, rýhovanou a odspodu větvenou lodyhou. Přízemní listy má obvejčité, postupně zúžené v řapík, lodyžní listy srdčité a ouškatě přisedlé. Všechny listy jsou lysé, od jemných bradavek drsné, na rubu s bílými skvrnami. Květy jsou uspořádány v prodloužených vijanech. Mají štětinatě brvitý pětidílný kalich. Koruna květů je dvakrát delší než kalich, do poloviny rozeklaná, zbarvená sírově žlutě. Prašníky jsou delší než nitky tyčinek. Jako plod se vytváří tvrdky. Voskovka kvete od května do července. Roste na sušších vápenatých místech, na mezích, v příkopech, náspech, rumištích, od nížin po pahorkatiny. V teplejších oblastech (na jižní Moravě) je dosti hojná.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181469
Abecedně řazené druhy včelařských bylin
99
VČELAŘSKÝ VÝZNAM: Nektarium voskovky je uloženo na květním lůžku. Včelaři je považována za dobrou nektarodárnou rostlinu. Nektarodárnost nebyla dosud měřena. V květech sbírají včely i menší množství žlutého pylu. Druhové medy voskovky jsou vzácné a uvádějí se z Maďarska a východního Rakouska. Většinou jde spíše o medy smíšené z jiných brutnákovitých rostlin. ♣ Vrbovka úzkolistá (Epilobium angustifolium L.) syn. vrbka úzkolistá (Chamaenerium angustifollium SCOP.)
Vytrvalá, 60–120 cm vysoká bylina s krátkým plazivým oddenkem. Lodyha je přímá, oblá, lysá a načervenalá. Střídavé listy jsou čárkovité, přisedlé nebo řapíkaté, nezřetelně zoubkaté, podvinuté, špičaté, na rubu sivé a s vyniklou žilnatinou, u květů se mění v úzké listeny. Květy jsou velké, červené, někdy však i růžové nebo bílé, uspořádané ve vrcholových hroznech. Korunní plátky mají křížem rozložené, celokrajné nebo slabě vykrojené. Plodem je tobolka se semeny s hustým a bílým chmýřím. Vrbka úzkolistá kvete od konce června do konce srpna. Je to výslunná nebo polovýslunná lesní rostlina, která roste na čerstvých, slabě kyselých půdách hlinitých, písčitých nebo až slabě štěrkovitých, bohatých na humus. Vyskytuje se od nížin až po horní hranici lesa. Větší společenstva tvoří na lesních pasekách, na mýtinách a horských nivách. Je významnou pionýrskou rostlinou.
květ ve fázi prašníkové
květ ve fázi blizny
VČELAŘSKÝ VÝZNAM: Patří mezi dobré rostliny nektarodárné i pylodárné. Nektarium je umístěno na horní straně semeníku a ztlustlých základen tyčinek, kryjí jej chloupky. N = 2,58
C = 36 %
C. h. = 0,93
Pylová zrna jsou velká, trojhranná, se třemi otvory a se zrnitým povrchem. Pyl sbírají včely v modrých rouskách. U podobné vrbovky chlupaté (Epilobium hirsutum) jsou pylové rousky světle žluté. Vrbovkové medy neznáme. Snůška nektaru přispívá ke vzniku podzimních medů, které jsou spotřebovány na rozvoj včelstev před pozdním plodováním.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181469
100
VČELAŘSKÉ
BYLINY
♣ Vstavač kukačka (Orchis morio L.), obr. 95
Nižší vytrvalá bylina s kulatými nedělenými hlízami. Lodyhu má světle zelenou, jemně rýhovanou, v dolní polovině listnatou a nafialovělou. Horní pochvaté listy jsou přitisknuté k lodyze. Květenství tvoří řídký klas se 7–16 tmavě fialovými a zeleně žilkovanými květy. Okvětí je přilbicovitě skloněné, se širším fialovým pyskem s tmavými skvrnami. Ostruha květu je kratší než semeník. Vstavač kukačka, obdobně jako většina našich vstavačovitých (Orchidaceae), kvete od poloviny května do konce června. Je to luční rostlina čerstvě vlhkých až suchých luk. K půdnímu složení je dosti tolerantní. Některé vstavačovité patří mezi přísně chráněné rostliny. Naší nejkrásnější orchidejí (přísně chráněnou) je střevíčník pantoflíček (Cypripedium calceolus), který včely medonosné vyhledávají a také opylují. VČELAŘSKÝ VÝZNAM: Rostliny vstavačovité nepatří mezi významné nektarodárné rostliny. Jsou vzácné, chráněné a málo rozšířené. Uvádím je spíše proto, že mají zvláštní způsob opylování. Po návštěvě květu si včela na čele odnáší stopkatou hrudku pylu, což vypadá jako by na hlavě měla nějaké parazity. Ve včelařské literatuře se pro tento jev ujal název „růžkatost“ včel. Nejde o nic patologického – polinie z hlavy včel odpadnou. ♣ Yzop lékařský (Hyssopus officinalis L.), obr. 96
Vytrvalá, bohatě větvená, až 60 cm vysoká polokřovinatá bylina. Dolní část natě dřevnatí. Lodyhy má čtyřhranné, matně nahnědlé, s odlupující se kůrou. Listy lodyh jsou skoro přisedlé, čárkovitě kopinaté, celokrajné, s podvinutým okrajem. Jsou 1–3 cm dlouhé, lesklé, kožovité a tupě špičaté. Z úžlabí horních listů vyrůstají bohaté lichopřesleny pyskatých květů podepřených čárkovitými listenci. Kalich je trubkovitý, červenofialový a pětizubý. Koruna je fialová, zřídka i růžová nebo žlutavě bílá, dvoupyská. Má dlouhou čnělku, dvouklanou bliznu a čtyři tyčinky, které vyčnívají z koruny. Yzop je léčivou rostlinou známou již z biblických dob. Je rozšířen ve Středomoří, u nás se pěstuje odedávna a na mnoha místech zplaněl. Obsahuje léčivé silice s hlavní složkou pinokamfenem a pinenem, flavonový hesperidin a diosmin a mnoho tříslovin. Používá se proti pocení a kašli, podporuje trávení. Je účinný i při astmatických záchvatech, chronickém střevním kataru a jako kloktadlo při zánětu hrtanu a mandlí. Kvete od července až do října. Roste na suchých kopcích a svazích nebo na skalnatých stepích. Dává přednost vápenatým půdám. U nás se pěstuje spíše jen v kulturách. VČELAŘSKÝ VÝZNAM: Je dobrou včelařskou rostlinou nektarodárnou i pylodárnou. Větší význam má jen tam, kde se pěstuje v kulturách. N = 0,29
C = 45 %
C. h. = 0,13
Pyl yzopu je střední velikosti a skoro nerozeznatelný od pylu šalvěje luční. Rousky jsou šedokrémově zbarvené. Med yzopu není znám ani ze Středomoří.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181469