8
OMÍTKY
Nátěr lze samozřejmě aplikovat i zvenčí. Při jeho použití jako fasádní barvy se nanáší na vnější omítku. I zde platí, že je nátěr paropropustný. Odráží UV záření. V zimě zamezuje úniku tepla a v létě chrání před nežádoucím prohříváním budovy zvenčí. Oceníme to zejména na exponovaných jižních a jihozápadních stěnách. Při venkovním nátěru je vyšší spotřeba materiálu, protože fasády jsou drsnější – v průměru je to o 0,5–0,8 kg/m2 více. Nejnáročnější jsou břízolitové omítky, zde se spotřeba zvyšuje až na 1,2 kg/m2. Důležitou podmínkou pro venkovní aplikaci je teplota, která nesmí klesnout pod 7 °C. Případná poškození stačí znovu lokálně přetřít.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181452
ÚDRŽBA CHATY A CHALUPY
9 Oprava pískovcových konstrukcí Některé stavební konstrukce jako např. soklové zdivo, podezdívky a sloupky jsou zhotoveny z pískovce. Trpí často zemní vlhkostí a povětrnostními vlivy, a tak se na nich usazuje mech a další parazitující organizmy. Povrch pískovce se tím poškozuje, zvětrává. Proti zemní vlhkosti lze kámen chránit vodotěsnou izolací. Vůči povětrnostním vlivům nelze použít žádnou nátěrovou hmotu, i když by zajistila odolnost vůči povětrnosti, nátěr by byl neprodyšný a uzavřela by se jeho povrchová struktura. Vnitřní vlhkost, která se z kamene odpařuje, se hromadí pod neprodyšným nátěrem a porušuje povrch kamene, zejména za mrazů nebo naopak velmi horkých dnů. Povrch pískovce chráníme impregnací. Před impregnováním kámen očistíme vlažnou dešťovou vodou starším měkkým rýžovým kartáčem a poté dobře opláchneme čistou vodou. Jestliže je povrch kamene více zašpiněný, přidá se do dešťové vody nežíravé mýdlo. Při výskytu mechu a podobně se použije asi 5% roztok modré skalice, kterým se kámen natře, roztok se ponechá několik dnů působit a poté se opláchne. Když se na povrchu kamene utvoří časem krusta (tj. pevnější vrstvička kamene), nesnažíme se ji odstranit, odrhnout, protože jej chrání před dalším působením povětrnostních vlivů. Odstraněním krusty by se stal kámen těmto vlivům opět méně odolným. Nemá-li kámen vzhled jako nový, není to estetická závada. Je-li pískovec na některém místě např. na kamenné zárubni zvětralý, měkký, opatrně se toto místo odseká až na zdravé jádro a vyspraví se tzv. umělým kamenem, zhotoveným z dobře vyhašeného hydraulického vápna a pískovcové drti (nejlépe z téhož druhu pískovce, z něhož je opravovaný předmět, nebo ze zcela čistého jemně prosátého ostrého písku v poměru 1 : 2 až 1 : 3). Prohlubně v kameni, vzniklé např. prošlapáním schodů, dlažby nebo uražením hran schodů apod. lze vyspravit směsí epoxidové pryskyřice s pískem anebo tělískem, nejčastěji ve tvaru hranolu z téhož druhu pískovce. Dobře očištěná, umytá prohlubeň se vysuší a zaplní směsí epoxidové pryskyřice s jemným, čistým, ostrým pískem, popřípadě jemně rozdrceným pískovcem (viz obr. 54). Na krajích prohlubně se směs nanáší do ztracena, nejlépe bez písku, anebo se ukončí v přímkách, když se předtím kámen při okraji rysky opatrně ostrým zednickým dlátem o 1–2 mm odseká. Je-li prohlubeň na okraji prahu nebo jde-li o uraženou hranu stupně apod., přiloží se k prohlubni či uraženému místu ocelový úhelník nebo jiný vhodný profil, lehce natřený vazelínou, 99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181452
9
OPRAVA PÍSKOVCOVÝCH KONSTRUKCÍ
čímž se vytvoří pro směs jakési postranní bednění. Dále se může oprava provést také tak, že se plocha prohlubně, všude, kde není hlubší než cca 2 cm, tj. obvykle při okrajích, odseká na hloubku 2 cm. Okraje prohlubně budou v přímce a svislé hrany se mírně podseknou – zešikmí. Očištěná a suchá prohlubeň se pak zaplní uvedenou směsí. Oprava kamenným tělískem, vložkou tzv. plombou, se používá nejčastěji tam, kde je prohlubeň nebo uražená část nejméně 2,5 cm hluboká. Pro tělísko obvykle obdélníkového nebo lichoběžníkového tvaru, popřípadě čtvercového tvaru se vyseká ve schodu nebo jiné konstrukci Obr. 54 Oprava kamenné zárubně jamka, která má strany svislé, kromě jedné strany, která je mírně podseknutá, šikmá. Vložka je o několik milimetrů tenčí než hloubka jamky. Zhotovuje se pokud možno ze stejného druhu pískovce, jako je opravovaná konstrukce a to starším, ne čerstvým, kamenem z lomu. Do jamky se vložka osazuje na jemný vápenný štuk. Jsou-li jamka i vložka přesně opracovány, s těsnými spárami, používá se místo štuku epoxidová pryskyřice. Ještě je třeba zdůraznit, že pískovec a ostatně ani žádný jiný kámen venku ani uvnitř budovy se nenatírá nikdy barvou ani lakem. Je to estetický i technologický prohřešek. Pokud jej chceme impregnovat, na trhu jsou jiné speciální nátěrové hmoty, které zpevní povrch kamene a proniknou do hloubky podkladu, ale nevytváří žádný film. Kdo nemá přírodní pískovec, má také několik jiných možností. Velkou oblibu si získává i pískovec umělý. Je to směs speciálních písků, cementu a epoxidu. Jsou v různých barevných provedeních a tvarech. Někdy vynikají nad originálem a to tím, že jsou stálejší a na povrchu se netvoří povlak mechů a lišejníků. Nedrolí se a nesají tolik vlhkost. Také práce s nimi je jednodušší, není zapotřebí kameníka. Po napenetrování podkladu – omítky se nanáší flexibilní lepidlo a na něj lepíme části umělého pískovce podle návrhu výrobce nebo dle vlastního uvážení. V případě potřeby dělíme pískovec jednoduše rozbrušovačkou. Tou také upravujeme díly podle poža100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181452