TRADIČNÍ
TEXTILNÍ TECHNIKY
pavouček paličkuje plátnovou vazbou, ale je možné jej paličkovat i polohodem. Plocha kolem pavoučků – půdice – bývá zhotovena dírkovou vazbou. Jednotlivé nitě se proplétají v pavoučku plátnově v pořadí, jak se z dírkové vazby k motivu pavoučku dostanou. Ve středu pavoučku píchneme špendlík a páry se zase v opačném pořadí rozvedou do dírkové vazby (obr. 12.13). Důležité je také naučit se připojovat právě paličkovanou část (např. pásek) k již hotové krajce. Používá se k tomu háček odpovídající tloušťce příze. Spojovací pár se zkroutí a háčkem se provlékne příze z jedné paličky tak, aby vytvořila očko – jím se provlékne druhá palička a očko se stáhne (obr. 12.14).
Je nezbytné umět přízi pevně nastavit zvláště při rozměrnějších krajkách nebo při přetržení příze. Uzlík musí být malý a pevný. Váže se na vrchní straně, tj. na straně, na níž se pracuje a která po sejmutí krajky z podušky bude stranou spodní. Nejpevnější je tkalcovský uzel znázorněný na obr. 12.15. V naší lidové kultuře se paličkované krajky používaly především jako doplněk a optické doznění tkaniny ženských košilek a mužských košil, jako okraje zástěr, sukní, šátků, čepců, dále jako vložky i zakončení v různých dekorativních plachtách (hlavně koutnicích a úvodnicích – obr. 12.16, 12.17). Pro tyto účely se zhotovovaly krajky nejčastěji z bílých nebo režných lněných nití různé tloušťky, dále z bavlny, ale i z nití kopřivových, ze
a
■ Obr. 12.13 Krajka s pavoučkem; školní práce z vambereckých krajkářských kurzů z 20. let min. století
■ Obr. 12.15 Nastavení příze pevným uzlem
b
c
■ Obr. 12.14a, b, c Tři fáze připojení nově paličkované části ke krajce již hotové
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181435
PALIČKOVÁNÍ
■ Obr. 12.16 Pásková hedvábná krajka na konci šatky z Podluží (jihovýchodní Morava)
surového hedvábí, i ze zlatých a stříbrných nití (na čepce). Na rozdíl od Slovenska se v Čechách a na Moravě neužívaly v kroji krajky vlněné. Kromě výroby pro krojové účely se u nás již od začátku paličkovaly krajky pro použití v prostředí šlechtickém, panském i měšťanském, a to jak k odívání, tak i pro dekoraci interiéru, např. na vložky do stolního i ložního prádla. Později v 19. století se uplatnily paličkované krajky i jako samostatné pokrývky a mobily (pohyblivé umělecké předměty) (obr. 12.18, 12.19)
■ Obr. 12.17 Vláčková krajka paličkovaná na Vamberecku
V českých zemích se pletly jednak krajky mnohopárové, tj. krajky, jejichž vzory se vytvářely mnoha páry paliček, jednak krajky páskové, jejichž základ tvoří poměrně úzký pásek, který se prohýbá, zatáčí, mění svoji šířku, někdy i techniku, může přecházet v půdici a opět z ní začínat a k její výrobě stačí jen malý počet paliček – např. 4 až 5 párů. Zmíněné používání háčku k připojování nově se tvořící části krajky ke krajce již hotové je právě pro páskovou krajku nezbytné. Musíme připomenout, že pás-
kové krajky jsou příznačné pro všechny Slovany (obr. 12.20). Nejznámější z mnohopárových krajek byly proutkové z Domažlicka s poměrně malými zoubky na kraji a vláčkové z východních Čech, paličkované z jemné příze se vzorem ohraničeným a zvýrazněným (konturovaným) tlustší přízí, „obtahovačkou“, s typickými výraznými zuby. Páskové krajky, nejčastěji bílé nebo režné, byly oblíbeny po celých Čechách i na Moravě pod různými názvy jako hou-
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181435
TRADIČNÍ
TEXTILNÍ TECHNIKY
■ Obr. 12.18 Paličkovaná pokrývka z páskové krajky
■ Obr. 12.19 Paličkovaná pokrývka komponovaná z pláténka a řetízků s pikotkami
■ Obr. 12.20 Pásková krajka na konci šatky z okolí Litomyšle
senkové, zákrutové, rozmarýnkové atd. a někdy mívaly ve středu pásky barevnou linku (obr. 12.21, 12.22 bar. př.).
Po r. 1918 se začalo naše krajkářství technicky i umělecky rozvíjet díky péči, kterou převzal nad tímto oborem Státní ústav školský pro domácí průmysl v Praze, a po roce 1945 bylo krajkářství dokonce zavedeno jako uměleckořemeslný žánr na pražské Vysoké škole uměleckoprůmyslové. Od r. 1925 získávají umělecky školené návrhářky a pedagogické pracovnice na mezinárodních krajkářských soutěžích četná vyznamenání za svá díla (E. Paličková, M. Gruškovská, L. Krejčí, L. Karpasová, M. Vaňková a další). Paličkované krajky se začaly používat jako anglické prostírání nebo jeho části, jako šperky, jako díly nebo
celé oděvní součásti, jako předěly místností a posléze jako drobné i rozměrné nástěnné tapiserie (obr. 12.23, 12.24 bar. př.). V zajímavé grafické zkratce se často objevují v těchto větších obrazech figurální či krajinné motivy a městské veduty. Naše návody, které vycházejí z tradičních technik, se budou uplatňovat v neméně bohaté škále.
V ornamentice našich tradičních krajek převažovala ornamentika geometrická a stylizovaná rostlinná. Figurální motivy se na krajkách používaných v lidovém prostředí nevyskytovaly. Jednoduché linky, vlnovky či čtverce se skládaly v opakující se prvky vytvářející rytmicky vzory s názvy srdcový, jetýlkový, klasový, pavoučkový, sejtkový, hadový, žábový, vraňátka, hodiny, pazoury atd. Nejvýraznější stopy stylových vlivů, zvláště baroka, se zachovaly v krajkách páskových.
Pro začátek se pokusíme o výzdobu anglických prostírek páskovou krajkou, tvořenou opakující se vlnovkou (obr. 12.25). Pracuje se s 5 osnovními páry paliček a jedním párem vodicím, přičemž střední pár osnovních nití,
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181435