98
ŠKOLA DIGITÁLNÍ FOTOGRAFIE
Práce s celkem, resp. polocelkem je často využívána režiséry u filmových sekvencí právě pro postupnou identifikaci objektů a jistě se nebudou zlobit, budete-li od nich opisovat. U fotografie je ovšem nutné, aby takto vytvořená série snímků následovala po sobě nejen při expozici, ale i při prezentaci. Ušetříte si tím spoustu energie při vysvětlování. Při vážnějším zájmu o krajinářskou fotografii může být vynaložená energie kompenzována úspěchem, pokud využijete i jiné kompoziční prvky, než jsou linie horizontu. Zkušenějšímu fotografovi se nabízí zvláště v některých ročních obdobích možnost práce s barevnými kontrasty, ve kterých využívá například zelenou barvu lesa s kontrastní jasnou žlutou obilného pole a tento kontrast lze podtrhnout vhodnou rytmizací snímku, například v kombinaci pole sklizeného a zoraného. Pro fotografování toho druhu krajiny, kterému se věnují tyto řádky, je nezbytné disponovat několika druhy objektivů. Standardní výbava většiny levnějších fotoaparátů rozhodně nestačí ani v případě, že nejdelší ohnisko má hodnotu 90 mm. Na rozdíl od jiných druhů fotografie si krajinu můžete naaranžovat pouze zřídka, a to ještě pohybem fotoaparátu spíše než přemístěním krajinných prvků. Dostatečná variabilita ohniskových vzdáleností, kterými si můžete scénu přiblížit nebo zarámovat, je více než žádoucí. Z hlediska expozičních hodnot je velice důležitý i časový prostor, v němž fotografujete. V souvislosti s vlastnostmi světla je nejvhodnějším dobou ráno a dopolední hodiny, případně pozdní odpoledne. Nejméně vhodným časem je pravé poledně, kdy je světlo nejostřejší a na vzdálených i blízkých horizontech leží mlžný opar. Z hlediska ročních období je nejvhodnější jaro nebo podzim, kdy slunce není ani v pravé poledne vysoko nad horizontem, krajinu modeluje a světlo na snímku působí tepleji, což je situace naprosto ideální. známka Po
Zmiňovaná pravidla jistě nadchnou skalní příznivce krajinářské fotografie, ovšem většina z vás potřebuje bezpochyby zachytit scénu okamžitě. Jedná se o situaci zcela pochopitelnou, vždyť opakované šplhání do výšek nebo opětovná návštěva zajímavého místa je doménou krajinářů, jejichž fotografie jsou ovšem vysoce ceněny. V případě, o kterém jsem se zmiňoval, je nutné využít některé z technických vymožeností. Jednou z nich jsou speciální objektivové filtry, například univerzální UV filtr s vyšší hodnotou nebo vhodně natočený filtr polarizační. Nouzovým řešením je podexpozice snímku, například o dvě clony, s následnou úpravou ve fotografickém editoru. I když jsem řešení nazval nouzovým, při vhodném nastavení expozičních hodnot a dostatečných znalostech fotoeditace lze dosáhnout uspokojivých výsledků.
4.7 Fotografie architektury Fotografie architektury je stejně jako fotografování krajiny skrytým společníkem fotografa jakékoli kategorie a přesvědčit se o tomto faktu můžete pohledem do svého fotografického archivu. Jestliže s fotografováním teprve začínáte, jsem si jist, že během krátké doby zjistíte, že váš archiv se skutečně začíná záhadně plnit snímky, jejichž součástí je architektura. Stejně jako v předchozím případě je ovšem nutné fotografování architektury rozlišit. Prvním a zřejmě častějším případem je situace, kdy se architektura v jakékoli formě objeví na snímku jaksi náhodně, nebo dokonce nechtěně. Za příklad může posloužit již zmiňovaná situace snímku přátel ze společného zájezdu.
4. Praktické příklady
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181416
ŠKOLA DIGITÁLNÍ FOTOGRAFIE
99
Opět je třeba si připomenout to nejdůležitější fotografické pravidlo a uvědomit si, co vlastně chcete fotografovat. Zámek nebo hrad, jež jste navštívili, nebo svačinu v Pepíkově ruce? Řešením je série snímků v celku a detail, jak jsem se o něm zmiňoval v části o krajině. Architektura ovšem nabízí ještě další možnost, a to výběr její zajímavé části, před kterou můžete skupinku osob nebo jednotlivce postavit. Pozadí fotografovaných tak mohou tvořit například barokní okna nebo vstupní brána gotického hradu. Z hlediska kompozice je nutné věnovat pozornost rušivým předmětům. Snímek, na kterém polovině fotografovaných trčí z hlavy kopí nebo části barokního zábradlí, jistě mnoho úspěchů nesklidí. Jestliže jsem se zmínil o využití části architektury jako pozadí, je nutné věnovat dostatek pozornosti i vzájemnému vztahu objektů. Jestliže použijete nižší clonové číslo, bude pozadí mírně rozostřené, což v tomto případě příliš nevadí. Důležité je, aby byl k dispozici rozeznatelný předmět, pomocí kterého si spojíte několik snímků v sérii. Využít můžete i různou barevnost fotografovaných objektů.
Spojitost s teoretickou částí fotografického snažení není náhodná. V případě architektury lze využít všech kompozičních pravidel. Přímo se nabízí pravidlo zlatého řezu, které každý architekt zná a měl by ho umět využívat. Pochopitelně nelze zlatý řez nalézt na každém druhu architektury, například na sídlišti totalitní éry ho budete hledat jen velice těžko, stejně jako jiné základní prvky architektury vnímané jako umění. Naopak na funkcionalistických stavbách meziválečného období byla aplikace pravidla zlatého řezu velice častá stejně jako další pravidla výtvarného členění hmoty. Architektura přímo vybízí k práci s celkem, polocelkem i detailem, v mnoha případech je inspirující i v rámci takzvané noční fotografie, kdy je možné pracovat s rozdílnými světelnými zdroji. Kompoziční pravidla lze uplatnit například umístěním okna nebo vchodu do citlivého bodu. Pokud chcete fotografii řešit lineárně, můžete využít římsy nebo horizontály – to u staveb výškových, případně kombinaci vertikál a horizontál u staveb, jakou je například most. Jste-li příznivci tonálního řešení, někdy se nabízí již samo barevné řešení stavby, například u budov renesančních nebo secesních. Patříte-li mezi příznivce fotografie architektury a chcete se se základními kompozičními pravidly seznámit praktickou formou, doporučuji začít právě fotografiemi funkcionalizmu. I když stavby z tohoto období najdete prakticky v každém městě, s ohledem na fyzickou náročnost je vhodné navštívit některé z prvorepublikových stavebních center, jakým je například Brno nebo pražské sídliště Baba.
Praktické příklady
O fotografii architektury jako takové lze ovšem hovořit pouze v případě, že není na snímku objektem nechtěným, nýbrž dominantním. O tom, že se jedná o plnohodnotný obor fotografie, není nutné pochybovat, vždyť se mu věnovali i staří mistři meziválečného období minulého století. Jedním z nich byl například Jaromír Funke. Fotografie architektury může být informativní i emocionální, případně obojí. Příkladem prvního zmiňovaného druhu jsou snímky publikované například v souvislosti s urbanistickým řešením výstavby města. Emocionální fotografie architektury je většinou redukována na snímek architektury skleněné s větším či menším množstvím odrazů.
známka Po
Z technického hlediska je nutné věnovat pozornost objektivu. Jako v mnoha dalších případech sice platí, že architekturu vyfotografujete v podstatě čímkoli, na výsledku je ovšem technické vybavení fotografujícího znát. Architektura je se svými liniemi velice citlivá na optické vady objektivu, konkrétně na lineární zkreslení. Není proto divu, že se vám například přímé linie zmiňovaného funkcionalizmu na snímku nakonec projeví jako dílo svérázného architekta Gaudího, tedy jako značně zprohýbané křivky. Soudkovatost je nejčastějším důsledkem práce se špatným objektivem, respektive krátkou ohniskovou vzdáleností. Pro snímky architektury využívejte raději delší ohniskové vzdálenosti, nejlépe
4.7 Fotografie architektury
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181416
100
ŠKOLA DIGITÁLNÍ FOTOGRAFIE
od 50 mm adekvátních kinofilmovému formátu. Zkreslení jakéhokoli druhu je závažným problémem fotografie architektury. Za problém nejznámější lze zcela jistě považovat efekt sbíhajících se linií – jinak perspektivní deformace –, jež lze v některých případech využít pro realizaci uměleckého záměru. U fotografií výškových budov se však jedná o něco nežádoucího. Nejjednodušším řešením je dostatečný odstup od stavby, v lepším případě s využitím dlouhoohniskového objektivu. Tímto způsobem se vám podaří zmenšit rozdíl v délce krajních bodů zobrazovacího úhlu objektivu.
Obr. 4.12: Na prvním obrázku vidíte, že úhel mezi rovinou objektivu a kolmicí budovy reprezentovaný stranami trojúhelníku je větší, než když je objektiv ve větší vzdálenosti
V případě, že vlastníte DSLR s výměnnými objektivy, můžete uvažovat i o speciálním objektivu s variabilní vzájemnou polohou čoček, jež eliminuje problém velice elegantním způsobem. Jedná se o takzvané objektivy Tilt/Shift, ale jejich cena je poměrně vysoká. Profesionálové potom řeší tento a další problémy spojené s fotografováním architektury pomocí speciálního fotografického přístroje pracujícího na základě optické lavice. Cenová náročnost je opět vysoká, a to zvláště v digitální variantě těchto přístrojů. Nicméně snímky jsou na špičkové úrovni a s výsledky práce s těmito přístroji se můžete setkat u reklamních nebo uměleckých snímků. Posledním a nejpoužívanějším řešením vzniklého problému – nápravy perspektivní deformace – je bezpochyby oprava snímku pomocí některého z fotografických editorů v počítači. Nejedná se o nic neobvyklého, podobný postup zná i klasická fotografie, u které se sbíhavost linií eliminuje změnou vzájemné polohy zvětšovacího přístroje a exponovaného pozitivu. V editoru Photoshop je změna o něco jednodušší. Linie vyrovnáte pomocí funkce výběr a nástrojem perspektiva, využít lze i jiných nástrojů pro deformaci – vždy záleží na tom, z jakého úhlu jste objekt fotografovali. Radost ze snadného výsledku při aplikaci nástroje ovšem může zhatit poměrně značná ztráta obrazových bodů po aplikaci funkce ořez, jež je vzhledem ke změně poměru stran nezbytná.
4.8 Portrét Jistě se nebudu příliš mýlit, když prohlásím, že portrét je jednou z nejstarších fotografických disciplín. Není divu, vždyť se vždy jednalo o záležitost nadmíru vděčnou. Kdo by netoužil po několikaminutovém pózování bez pohybu spatřit svůj věrný obraz, přenesený na fotografický papír. I když od nastíněné situace uplynulo minimálně jedno století, vášeň pro zachycení portrétů zůstává stále stejná, a to na obou stranách objektivu. Portrét nemusí být pouze záležitostí uměleckou, vzpomeňte si, kolik jste už viděli snímků z rodinného prostředí, jež portrétem byly nebo se mu alespoň podobaly. Jistě jste také poznali, že mezi
4. Praktické příklady
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181416