▷ styl žurnalistický s dílčími styly zpravodajským a publicistickým analytickým; ▷ styl řečnický neboli rétorický zahrnující řečnické projevy politické, publicistické, řeči soudní. ▶ Styly esteticky sdělné: ▷ styl umělecký neboli styl umělecké literatury s dílčími specifickými styly prózy, poezie a dramatu; ▷ styl řečnických projevů slavnostních (oslavných, příležitostných); ▷ styl esejistický (s návazností na styl odborný); ▷ některé žánry žurnalistického stylu beletristického. Mezi funkčními styly můžeme rozlišit styly základní, označované též jako styly primární, a styly od nich odvozené, styly přimykající se nebo pomezní, uváděné jako styly sekundární. Ty se odvíjejí od některého stylu základního, popřípadě se k němu přimykají nebo se nacházejí na rozhraní dvou nebo několika stylů, mají s nimi stejné některé dílčí funkce, vlastnosti i výrazové prostředky. Patří k nim například styl esejistický na pomezí stylu odborného a uměleckého, styl jednací přimykající se ke stylu administrativnímu a současně v určité míře odbornosti ke stylu odbornému (ostatně ve vývoji teorie české stylistiky byl styl administrativní se stylem odborným vždy spojován). Styl učební představuje modifikaci stylu odborného, styl společenské komunikace je spjat se stylem běžnědorozumívacím a pouze určitá modelovost ho od této komunikace odlišuje apod. Funkční styly jsou neustále ve vývoji, protože i sám jazyk jako komunikační prostředek se neustále vyvíjí a přizpůsobuje se komunikačním situacím a novým vyjadřovacím potřebám, jimž slouží. K vymezení a definování funkčního stylu přijímáme tyto konstituující faktory: základní funkce a existence stylové sféry (oblasti), stylové vrstvy a stylového typu. Základní funkce komunikátu a odvíjející se funkce dílčí bývají charakteristické pro texty určité stylové sféry (oblasti) a rovněž i vlastnosti těchto textů jsou stejné nebo podobné (např. u stylu prostěsdělovacího je určující vlastností mluvenost a nepřipravenost, u stylu odborného sémantická jednoznačnost a pojmovost). Stylová vrstva představuje specifické jazykové prostředky, které jsou charakteristické pro texty určité konkrétní stylové sféry. A pro každou stylovou sféru jsou obvyklé specifické stylové normy, v komunikaci platné a respektované, které tvoří jeho stylový typ. Při hodnocení každého z funkčních stylů pojímáme sledovaný text jako celek a posuzujeme ho komplexně ze všech výše uvedených pojmů. 98
STYLISTIKA PRO ŽURNALISTY
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181407
Přehled stylů vymezených podle funkce Funkce a jiný určující stylotvorný faktor
Funkční styly Styly základní (tj. primární) a jejich dílčí styly neboli podstyly
prostěsdělná, 1. styl prostěsdělovací komunikativní, » neboli běžně dorozumívací, rys mluvenosti hovorový a nepřipravenosti, forma mluvená odborně sdělná a vzdělávací, rys pojmovosti
2. styl odborný » styl vědeckých textů (teoret.) » styl populárně-odborných textů » styl odb. praktický, pracovní
direktivní (řídicí), zpravovací (informativní), jednací, správní, rys modelovosti
3. styl administrativní » styl administrativní korespondence (včetně obchodní) » styl direktivní a správní (včetně úředních pokynů, vyhlášek a nařízení)
informativní a ovlivňovací, získávací, přesvědčovací, tj. persvazivní
4. styl žurnalistický » styl textů zpravodajských » styl textů publicistických, analytických » styl publ. textů beletristických
informativní a persvazivní, (sdělná, působicí, ovlivňovací)
5. styl řečnický/rétorický » řeči odborné » řeči politické » řeči soudní » řeči církevní (včetně kázání) » řeči příležitostné » řeči oslavné, slavnostní
esteticky sdělná
6. styl umělecký » styl prózy » styl poezie » styl dramatu
Styly odvozené od základních, styly pomezní, styly přimykající se k zákl. stylům (tj. styly sekundární) styl společenské konverzace styl epistolární (s prvky stylu uměleckého nebo odborného)
styl učební
styl jednací
styl inzerce styl reklamy, popř. i inzerce
styl esejistický (oscilace mezi stylem uměleckým a odborným)
Uváděná diferenciace funkčních stylů nepředstavuje jedinou nebo jedině možnou klasifikaci. Lingvisté pohlížejí na styly z různých aspektů, uvádějí také různý počet jejich funkcí, přisuzují důležitost různým vlastnostem, a proto se v tomto směru jejich stylistické teorie různí. Například Milan Jelínek v Příruční mluvnici češtiny (Jelínek, M., 1995) zveřejňuje v tabulce přehled funkčních stylů a uvádí jich celkem 12, navíc některé z nich ještě dále člení. Jako osobité funkční styly uvádí (i s vysvětlením v závorce) tyto: funkční styl umělecký, konverzační (kolokviální), epistolární, 99
Stylové rozpětí současné češtiny
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181407
odborný, právně-administrativní, ekonomický (hospodářský), propagační (reklamní), styly ideologické (např. náboženský), styl publicistický (novinářský), esejistický, direktivní a orientační. Dále M. Jelínek uvádí, že „tabulku funkčních stylů by bylo možné rozšířit o další styly, k nimž lze dospět různým směřováním zobecňovacího procesu, ale i snižováním nebo zvyšováním stupně zobecňování. Pro stylistickou praxi má však význam popis těch funkčních stylů, které se vyznačují zřetelnými výběrovými a textotvornými tendencemi.“ (Jelínek, M., 1995, s. 727.) Styl textu, především funkční styl, byl v duchu dědictví pražské funkční lingvistiky (a též stylistiky) vždy přijímán jako integrační činitel textu a jako jeho jednoticí princip. V tomto pojetí se rozvíjejí také současné stylistické teorie, ale styl nyní bývá nověji chápán jako jev komplexní textové povahy, nikoli jen jazyková a stylová podoba textu. Při bádání se vychází rovněž z toho, že text je předmětem zájmu více oborů a disciplín a že o jeho „uchopení“ usiluje také například teorie informace, teorie verbální komunikace neboli nauka o komunikaci, teorie textu, textologie, textová syntax aj. Stylistické teorie současnosti proto zdůrazňují interdisciplinární charakter stylu a jeho proměny v závislosti na nových komunikačních potřebách. Jim také odpovídá nový ustalující se úzus vyjadřování, například vznikla a utváří se nová jazyková a stylová podoba elektronické komunikace, nová je komunikace reklamních textů výrazně manipulativních, vyvíjí se komunikace sféry politické. Nemalý vliv mají jazykové kontakty s lidmi jinojazyčné komunikace, dále sílící vliv slov a textů anglických, a to nejen pokud jde o přejímky slov, ale jde také o napodobování komunikačních modelů a stylů komunikace. K připomínaným vlivům patří například zrychlení tempa ve zpravodajství, nápodoba formulace cizí reklamy, přejímané zdvořilostní obraty a jazykové konvence, uvolňování strohého odborného vyjadřování pomocí prvků subjektivních atd. Nové stylové typy odborných textů bývají nekontextové, například při prezentaci odborných poznatků. Sílí intertextovost v komunikaci politické, žurnalistické a řečnické. Stále častěji se ve stylistických teoriích připomíná také pohled na styl textu nejen z hlediska jeho autora, tj. jak text vzniká a vytváří se do konečné stylové podoby, ale zdůrazňuje se také styl textu z hlediska adresáta komunikace. Podoba, povaha a funkce stylu textu bývá spojována s jeho percepcí ze strany adresátů a s jeho interpretací. Nadto pak z aspektu jazykové kultury, respektive kultury řeči, sledujeme jazykovou správnost a stylistickou vytříbenost textu, jeho funkčnost a komunikační dokonalost (i z aspektu očekávaného nebo uzuálního stylu). To všechno už 100
STYLISTIKA PRO ŽURNALISTY
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181407