98
2.
3. 4. 5.
Sociální práce s lidmi s duševním onemocněním
snahu ke změně. Respekt znamená snahu pochopit, nikoli odsouhlasit vše, co klient udělá. Dobrý úmysl. Jednoduchým etickým principem práce je stálé dotazování se, zda to, co dělám, je podloženo dobrým úmyslem a ve prospěch klienta. Očekávání klienta korigujeme, nesplnění slibů vážně naruší klientovu důvěru. Flexibilita. Pracovník reaguje na aktuální situaci klienta a jeho potřebu spolupráce. Důvěra. Základním předpokladem pro důvěryhodnost vztahu a spolupráce je zacházení s informacemi. Partnerství. Klient vytváří spolu se sociálním pracovníkem plán spolupráce. Společně hledají příčiny potíží a možnosti jejich řešení. Vztah mezi pracovníkem a klientem je asymetrický, ale když si to pracovník uvědomuje, může s asymetrií (a mocí ve vztahu) lépe zacházet. Partnerství znamená možnost všech zúčastněných přinášet svá hlediska, nápady, nabídky na řešení. Opakem je direktivní přístup, který předpokládá, že sociální pracovník sám nejlépe ví, co jeho klient potřebuje.
Práce s klientem v pomáhajících profesích je založena na vztahu. Jde o zvláštní nárok této profese. Klienti, kteří vyhledají pomoc, jsou zpravidla v těžké situaci. Jejich projevy a styl jednání může být nepříjemný. Sociální pracovník má přesto za úkol vytvořit si i k tomuto klientovi dobrý profesionální vztah. Důležitost vztahu se opírá např. o práci C. Rogerse, který vidí jako léčivou sílu sám vztah jednoho člověka k druhému.
Základní přístupy a postoje podporující vztah (Brickhead, 1989): 1. Opravdovost 2. Respekt – úcta 3. Vřelost 4. Otevřenost 5. Blízkost 6. Empatie 7. Profesionální chování Při kontaktu pracovníka s klientem se setkávají dva vnitřní světy.129 Vzájemně je pochopit je možné jen zčásti. Pracovník musí sledovat své reakce na klienta, aby se nedopouštěl omylů a neprofesionálních postupů. Příklady: 1. Tendence hodnotit klientovo počínání: „Proboha jak jste to mohl udělat!“
129
Kopřiva, K.: Lidský vztah jako součást profese. Praha: Portál, 2003.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181373
Vztah a komunikace s klientem
99
2. Nálepkování, diagnostikování. „Vy jste sám, že? To lidé po výkonu trestu bývají…“ „To asi nezvládnete, depresivní lidé nemají sílu nic řešit.“ 3. Nevědomé odmítání klienta. Pocity z našeho soukromého života vstupují do vztahu s klientem.
Hranice mezi pracovníkem a klientem Za udržení hranic je odpovědný sociální pracovník.
1. Hranice prostoru a času Základní rámec dávají fyzické hranice mezi pracovníkem a klientem. Oba se setkávají v určitém prostoru, kde má každý vymezeno své místo, i když klient je většinou hostem (s výjimkou návštěvy v prostředí klienta). Oba respektují osobní prostor toho druhého, nepoužívají věci druhého, respektují osobní zóny. Mají předem vymezen čas kontaktu, sociální pracovník zachází s nedochvilností a špatnou organizací času u klienta. Pokud jde o klienta s problematickým vztahem k hygieně, je na pracovníkovi upozornit ho, že kontakt s ním je obtížný. Hranice profesionálního vztahu chrání všechny zúčastněné, pečují o prostor, ve kterém se klient a pracovník setkávají. Hranice jsou vyjádřeny způsobem chování, zacházením s informacemi, respektují individualitu pracovníka i klienta. 2. Hranice pomoci a kontroly Profesionální vztah je založen na partnerství. Realizace principu partnerství je obtížná. Potřeba pomoci na straně klienta nutně vytváří asymetrii ve vztahu k pracovníkovi. Dlouhodobá práce s klienty, kteří jsou závislí na pomoci sociálního pracovníka, v něm může vytvořit pocit převahy. Profesionál má větší přehled, orientuje se v sociální síti, volí způsob poskytování pomoci. To může vést ke zneschopnění klienta. Pracovníka pak klient vnímá jako experta, vyžaduje hotová řešení a odpovědnost za jejich úspěch je na straně pracovníka. Princip pomoci předpokládá: a) na počátku je objednávka klienta; b) sociální pracovník nabízí možnosti, jak přání klienta realizovat; c) ponechává klientovi kompetence zvažovat, volit možnosti dosažení cíle; d) společně dojednávají účast pracovníka na realizaci. Způsoby nabízené pomoci: doprovázení v obtížné situaci, informace, vzdělání a zkušenosti, poradenství, terapie. Princip kontroly: a) pracovník (nebo instituce) definuje problém; b) pracovník formuluje cíle a způsob, jak jich dosáhnout; c) snaží se o dosažení cílů, kontroluje jejich plnění.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181373
100
Sociální práce s lidmi s duševním onemocněním
Sociální pracovník využívá obou principů, nabízení pomoci i přebírání kontroly. Záleží na situaci, v níž se klient nachází, na důvodech jejich spolupráce, případně na zakázce formulované soudem apod. Dále záleží na charakteristice klienta, na jeho schopnosti přijmout odpovědnost za situaci, v níž se nachází. Příkladem postupu od pomoci ke kontrole je situace, kdy klient dlouhodobě sociálně selhává z důvodu rozvinutého alkoholizmu. Pokud selžou snahy motivovat klienta a on se dopustí např. řízení v opilosti a zaviní závažnou dopravní nehodu, je mu nařízena protialkoholní léčba. Stát tak přebírá kontrolu a pod hrozbou restrikcí vymáhá nápravu stavu. Tento příklad zároveň ukazuje úskalí kontroly. Pokud klient nepřevezme odpovědnost a neztotožní se s cílem – abstinencí, léčba zpravidla neplní svůj účel.
3. Hranice profesionálního vztahu Je možné překročit hranice vztahu dvojím způsobem. První je potlačení potřeb pracovníka, přílišná otevřenost vůči klientovi, posun profesionálního vztahu k přátelství. Problematické je poskytování informací o pracovníkovi, někdy může osobní zkušenost motivovat nebo pomoci klientovi. Avšak může dojít k nereálným očekáváním. Pracovník se cítí velmi zaangažován, nabízí klientovi nadstandardní pomoc, půjčuje mu peníze. Dlouhodobé překračování hranic změní styl chování a klient může později zvyšovat nároky. Druhým způsobem překročení hranic je využívání moci nad klientem, např. žádost o protislužby, nevhodný fyzický kontakt. Příklady oblastí s obtížně udržitelnými hranicemi: Sdělování informací o sociálním pracovníkovi (jeho rodině, vzdělání, pracovní zkušenosti atd.). Vznik přátelství, či dokonce erotického vztahu. Přijímání darů, pozorností, výhod od klienta. Sdělování informací dalším osobám (klientovi příbuzní, kolegové sociálního pracovníka). Naplňování potřeb a zájmů pracovníka. Expertství, neochota ponechat klientovi možnost rozhodovat se. Použití jiných postupů, než je na pracovišti běžné, překročení kompetencí. Reflexe dodržování hranic je často náplní supervizních setkání.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181373