„Já si jednou udělám čas a přijdu do té vaší školy. Sednu si do koutku a budu poslouchat.“ „Nevím, jestli bys zrovna ty v tom koutku vydržela,“ směju se. Telefon přeruší náš družný rozhovor. Jarča se zvedne, zamává a odchází. Stejně už je pozdě. Tak vykoupat a spát. Kdyby. Ještě mám nějakou práci… *** Miluji bublinky. Ráda sedím ve vaně, když zespoda stoupají bublinky a masírují mi tělo. Ne, nemám masážní vanu. Jen takový bublifuk, který dělá trochu kravál. V bublinkách se mi dobře přemýšlí. Vrátím se v myšlenkách k našemu rozhovoru s Jarkou a k lidem, kteří nemohou najít své uplatnění, své místo. Rádi by se realizovali, uplatnili své znalosti a zkušenosti. Bohužel jim není přáno… Vana je mým druhým pracovištěm. Právě v ní se dokážu nejlépe soustředit a tak právě „opravy“ lidských těl a duší provádím tady. Myslím si, že všichni jsme dostali do vínku nějaké ty talenty a je naší povinností je využívat. Někdy však máme na cestě klády, o které zakopáváme. Někteří tam mají obrovskou hromadu klád, přes kterou nemohou. Nevidí, kde je její konec. A tak ji zkoušejí obejít zprava, zleva a někteří zkoušejí na tuto hromadu i šplhat… Mám ohromnou radost, když se mi podaří takového človíčka přes jeho hromadu převést. Není to tak těžké. Hromadu cizího člověka totiž vidím shora. Takže vidím, kde začíná, kde končí a kudy je potřeba jít, aby zůstala za ním. Není nic hezčího než úsměv na tváři klienta a jeho radost ze života… Voda vychladla a mně začala být zima. Už jsem ve vaně dlouho. To se mi stává často, než se mi všechny mé myšlenky proženou hlavou… Musím jít na kutě. Zítra sice začíná víkend, ovšem pro nás to znamená konzultace. Musím přiznat, že se docela těším. *** Odměnou za ranní vstávání je nám všem krásný den. Můj oblíbený ptáček mě opět vzbudil ještě za šera, potom odlétl někam jinam a mně se ještě podařilo usnout. Pak mě vzbudily sluneční paprsky, šimrající mě na ruce. Je to příjemné, a tak vstávám s úsměvem. Jestlipak je pro dnešní den určena dobrá nálada? Jestlipak budou takto naloženi i naši studenti? Na chviličku ještě zajdu na zahrádku, podívat se na kytičky. Miluju rozkvetlé kvítky. Všimli jste si někdy, jak je takové pole s lučními květy nádherné?
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181366
Jak září chrpy nebo vlčí mák? Jeho rudé či bělorůžové květy jsou vidět zdaleka. I kolem některých silnic je spousta kvítků. Luční květy jsou velmi příjemné, když někam jedete. Vždycky je to zajímavější než asfaltová silnice. „Jedeme,“ slyším Honzu, a tak se vydám k autu, které nás dopraví do školy. Naši studenti jsou již většinou na místě. Ozve se veselé „ahoj“. Vypadá to, že se všichni dobře vyspali a mají stejně dobrou náladu, jako je hezký dnešní den… „Dnes se vrátíme k prokletí,“ oznámím a hned pokračuji. Představte si pohledného muže ve středním věku, třeba jménem Karel. Všechny jeho známosti končí obvykle po první, maximálně druhé schůzce. Testování odhaluje přímou kletbu a časový test informaci posouvá do období před deseti lety. Karel se zamyslí: „Je to asi deset let, co jsem se, prakticky před svatbou, rozešel s přítelkyní. Bláznivě jsem se zamiloval do jiné ženy. Ta mne po dvou měsících opustila. Moje bývalá přítelkyně se to brzy dověděla a chtěla, abych si ji vzal. Nechtěl jsem. Ztropila hroznou scénu. Tehdy jsem poprvé viděl na vlastní oči to, čemu říkali kamarádi fúrie. Před kamarády pak prohlásila, že jestli si nevezmu ji, tak se nikdy neožením.“ „No, ženská,“ opět komentuje Ruda. „A není to podobné i v případech, kdy nemohou mít děti?“ „Je, a takové případy se objevují stále častěji.“ „Vždyť jsi říkala, že vždycky všechno chodí po kvantech,“ přidá se Tina. „Takže je jasné, proč – aby sis to užila a pořádně se to naučila,“ dělá si ze mne legraci. „Teda, dneska už lektor nemá žádnou vážnost,“ usmívám se. „My tě bereme vážně,“ snaží se mi vlichotit. „To slyším, milánkové. Dost legrace. Kletby jsou vážné téma.“ „Jenom když se mě týkají osobně,“ přidá se vtipálek Ruda. „To je fakt. Vždycky je zajímavé koukat se, jak jiný zakopává, jak běhá kolem rozbitého auta…,“ přidá se Jana. „Jak to s Karlem dopadlo? Máš o něm nějaké zprávy?“ je zvědavá Jana. „Určitě jako v pohádce, po odstranění kletby našel přítelkyní a žije s ní šťastně a spokojeně dodnes,“ řekne Martin a všichni se ke mně otočí. Raději to nekomentuji. Přikývnu. „Máš pravdu. Po pár měsících našel přítelkyni, kterou si časem vzal. Ale zda spolu budou do konce života, to je ve hvězdách.“
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181366
A vracím se k výuce.
***
Mladí manželé. Jedno dítě už spolu sice mají, ale už pět let se pokoušejí o druhé. Za tu dobu také manželka absolvovala několikeré umělé oplodnění s negativním výsledkem. V testu opět vychází přímé prokletí směrované na potomstvo a časový test udává období před sedmi lety. Na můj dotaz vyprávějí: „Před sedmi lety jsme se brali. Já byla již tři měsíce těhotná,“ povídá paní Mirka. Manžel doplňuje: „Brali jsme se narychlo.“ „A komu váš sňatek vadil? Měl jste nějakou jinou ženu?“ ptám se. „Neměl,“ odpovídá pan Jarda. „A co Eliška?“ říká paní. „Ta ti hodně nadbíhala.“ „Na to jsem už dávno zapomněl,“ povídá pan Jarda. „To je fakt, vím, že říkala před mými kamarády něco v tom smyslu, že kdybych nečekal to dítě, tak bych si vzal ji. Jenomže to tak nebylo, já svou ženu vždycky miloval a vzal bych si ji i bez toho dítěte,“ obhajuje se. „Nemusíte se obhajovat, chceme jenom zjistit, co se tehdy stalo,“ vložím se do jejich diskuse. „A ženy jsou na tohle citlivější.“ Paní Mirka odpovídá: „Ona Eliška mého muže uháněla. Dokonce to o tom dítěti říkala i mně přímo do očí. Nepamatuji si to už přesně, něco v tom smyslu, že kdybychom nečekali to dítě, tak by si mě nikdy nevzal. A pak ještě něco, jako že žádné další dítě už mu nedám a on mě proto opustí.“ „Nikdy jsme se netajili tím, že chceme mít větší rodinu,“ vysvětluje pan Jarda. Než se rok s rokem sešel, Mirka s Jardou se připravovali na příchod malého Tobiáše. Jestli budou mít další děti, to už necháme na nich. *** Převyprávěla jsem tento příběh studentům. A pak jsem pokračovala ve vysvětlování tohoto druhu přímého prokletí. „Jak jste jistě pochopili, jde o druh přímého prokletí, který je namířen proti partnerským vztahům. Existuje ještě jiná oblast, kde prokletí na vztazích působí problémy?“ vyzývám studenty k zapnutí mozkovny. „Práce?“ ozve se nejistě Martin. „Já si vzpomínám, jak jsi mi jednou ještě v práci vyprávěla o jedné kletbě,“ řekne Jana. „Můžu to vyprávět?“ „Já toho napovídám dost, takže nevím, co zrovna myslíš, tak povídej,“ vybídnu ji k vyprávění. „Kdysi k tobě chodila jedna starší paní, která nemohla najít zaměstnání. Všechna místa, na která se kdy přihlásila, vždycky obsadili někým jiným.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181366