104 / sexuální zneužívání dtí
sexuálního zneužívaní v rodině je dlouhodobý proces, který může trvat celý život a někdy se řeší i v další generaci. Dynamika traumatu se promítá do všech sfér života obětí, především do sféry navazování mezilidských a partnerských vztahů, do mateřství a výchovy dětí. K oživení potlačených a vytěsněných traumatických dynamik dochází v kontextu rodinného systému. Tyto dynamiky se projevují nejistotou v oblasti intimních a mezigeneračních hranic, sociálních rolí, nedostatkem vnitřních a vnějších kontrolních mechanizmů a v neposlední řadě sexualizací běžných interpersonálních interakcí. Znovuprožití zkušenosti na vlastních dětech jim pravděpodobně poskytuje příležitost získat ztracenou kontrolu nad vlastním traumatem. Vytěsněná traumatická zkušenost tak může být agována v podobě sexuálního zneužívání vlastních dětí partnerem. Do vztahů s vlastními dětmi se promítají i psychické obrany, které nezneužívající rodiče v dětství nejčastěji používali. Jednou z důležitých psychických obran je identifikace s agresorem. Identifikace s agresorem týranému nebo sexuálně zneužívanému dítěti umožňuje získat subjektivní kontrolu nad vnější agresí. U matek, které byly v dětství traumatizované svými otci, se tato obrana může projevit například tím, že se snáze identifikují se svým agresivním partnerem, než s viktimizovaným dítětem. 6.3.4 ZNEUŽÍVAJÍCÍ RODIČE Jedince, kteří sexuálně zneužívají svoje děti, můžeme rozdělit podle hledisek, které zahrnují různá kritéria a přístupy. Ze sociologické perspektivy zneužívající rodiče nelze odlišit od ostatní populace. Mají stejnou úroveň vzdělání, zaměstnání, etnický původ, náboženství a inteligenci přibližně stejnou jako je společenský průměr. Najdeme je ve všech socioekonomických vrstvách společnosti. Jejich základní odlišnost netkví v demografických ukazatelích, ale ve způsobech jakými dosahují uspokojení svých emočních potřeb a jakými se vyrovnávají s psychickým stresem. Mezi tyto způsoby patří sexuální aktivity s emočně a fyzicky nezralými objekty. Pachatelé sexuálního zneužívání dětí byli podle primární sexuální orientace a úrovně psychosexuálního vývoje rozděleni na fixované a regredované jedince (Groth,1982). Ke skupině fixovaných jedinců patří ti, u kterých jsou primárním sexuálním objektem děti. Děti zůstávají jejich sexuálními objekty i v případě, kdy se pod tlakem společnosti nebo z iniciativy partnera ožení. Sexuální zneužívání dítěte je výsledkem jejich primární sexuální orientace realizované v podmínkách trvalého a snadného přístupu k vlastním dětem. U fixovaných jedinců je častější zneužívání chlapců. I když se nejedná o pravidlo, v případech incestu mezi otcem a synem je větší pravděpodobnost, že pachatelem je fixovaný pedofil. V souvislosti s touto skupinou osob byly popsány případy, kdy muž založil manželství za účelem početí dítěte. Dítě pak sloužilo jako dostupný a neomezený zdroj jeho sexuálního uspokojování (Itzin, 1997). Druhou skupinou osob sexuálně zneužívající děti jsou lidé, kteří jsou primárně sexuálně orientovaní na své vrstevníky. Po prvních sexuálních zkušenostech v adolescenci tito jedinci vstupují do náročného světa dospělých, kde se uspokojování jejich potřeb značně komplikuje. V konfrontaci se společenskými požadavky a odpovědností, která se od nich vyžaduje, nejsou schopni obstát. Opakovaná selhání a debakly s dospělými sexuálními objekty je vedou k regresi v podobě sexuální gratifikace v méně náročných, tudíž méně konfliktních vztazích s nedospělými objekty (Groth, 1982). Děti jsou pro regredované
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181364
sexuální zneužívání dítte v rodin / 105
jedince substitucí za dospělé osoby. Na rozdíl od skupiny fixovaných jedinců, kteří se s dětmi identifikují a přejí si být jako ony, regredovaní jedinci berou děti jako své dospělé partnery a udělují jim pseudodospělou roli. Většina případů sexuálního zneužívání dítěte v rodině je iniciovaná regredovanými jedinci. Klíčovou roli zde hraje dynamika rodiny. Sexuální zneužití dítěte se často objevuje v kontextu chronického maritálního konfliktu, traumatické události v rodině, dlouhodobého onemocnění nebo nepřítomnosti matky či v akutní životní krizi. U většiny těchto případů je zneužití dítěte manifestací nevyřešeného konfliktu a nespokojenosti s partnerkou. Často slouží jako způsob odvedení nakumulované tenze. Zneužívající rodiče sami sebe často vnímají jako oběti vnějších nepřejících okolností. Nízké sebevědomí a sebedůvěra způsobují, že jsou přecitlivělí na situace odmítnutí a jakoukoli kritiku. Tu často prožívají jako zradu. Jejich osobnostní struktura je charakterizovaná nedostatkem autonomních postojů, chronickým strachem ze separace a používáním maladaptativních obranných mechanizmů, včetně násilí. U mnoha z těchto jedinců je intrapsychický konflikt výsledkem neúspěšného snažení po spojení s tzv. dobrým objektem, který má poskytovat ochranu a péči (Pöthe, 1999). Tento objekt hledají v partnerovi, který v jejich fantazii naplňuje představu chápajícího mateřského objektu, schopného unést jejich frustrace. Manželství je v těchto případech charakterizované symbiózou mezi manželem v roli dítěte a manželkou v roli matky. Přenášení neuspokojených emočních potřeb z dětství na manželku je spojeno s opakovaným zklamáním a oboustrannou frustrací. Podezírání, obviňování, spojené často s verbálním a brachiálním násilím, dříve či později vede k pocitům osamělosti a nahrazování reality fantaziemi. Ve fantaziích zneužívajících rodičů vystupují děti často jako symboly jejich vlastní závislosti a nezralosti. Reálný vztah s dítětem umožní zneužívajícímu rodiči vytvořit symbiózu, v rámci které může očekávat uspokojení nenaplněných přání a reparaci svých narcistických zranění. Uspokojení nenaplněných emočních potřeb zneužívající rodič dosahuje prostřednictvím jejich sexualizace s dítětem. Sexuální motivace tedy většinou nebývá primární motivací zneužívání dítěte, podobně jako nebývá uhašení žízně hlavním důvodem pití u alkoholika. Pokud by tomu tak bylo, nejspíše by se takový rodič obrátil na prostitutky. Sexuální interakce s prostitutkou je však neosobní a nemůže tudíž uspokojit jeho individuální emoční potřeby. Zneužívajímu rodiči se v intimním vztahu s dítětem dostává významnější role než jakou zažil nebo zažívá v jiných vztazích. Vynucená pozornost a zájem sexualizovaného dítěte může být kompenzací za odmítání partnerem. Jindy slouží jako skrytá nebo otevřená msta za jeho „zradu“. Ústřední dynamikou sexuálního zneužívání dětí rodiči je zneužití moci. Čím méně je zneužívající rodič asertivní na veřejnosti, tím mocnější je ve svém soukromí. Kontrola a ovládání svého nejbližšího okolí je obranou proti pocitům bezmoci a prázdnoty. Obranou proti vnitřní nejistotě je dominantně agresivní pozice v rodině, která je mnohdy dopředu „pojištěná“ výběrem závislého partnera. Finkelhor popsal několik rizikových faktorů, které podle něj přispívají ke vzniku sexuálního zneužití dítěte vlastním nebo nevlastním otcem (Finkelhor, 1984). Tyto faktory souvisí s kulturním kontextem, ve kterém se tzv. paternální incest odehrává. Prvním rizikovým faktorem podle Finkelhora je tradice dominantní a silné role mužů v sexuálních vztazích. Riziko paternálního incestu dále zvyšuje tendence mužů sexualizovat svoje emoční potřeby.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181364
106 / sexuální zneužívání dtí
Třetím faktorem Finkelhorova modelu je neschopnost mužů identifikovat se s potřebami dětí. Tento handicap pravděpodobně souvisí z absencí schopnosti empatizovat. (Dnes víme, že schopnost empatie není vrozená, ale souvisí s kvalitou mateřské péče v raném období života. Potíže s empatií prokazují zejména děti, které mají s matkou nejistou vazbu (van Ijzendoorn, 1995, Fonagy et al., 1991).) Neschopnost odečítat myšlenky a pocity dítěte má za následek, že zneužívající rodiče přisuzují dětem nereálná očekávání a emoce, které mají často zcela opačnou kvalitu, než děti ve skutečnosti prožívají. Z výpovědí zneužívajících otců ve studii Phelana například vyplynulo, že většina z nich se domnívá, že dítěti se sexuální zneužívání líbí, a že si jej dítě samo přeje. Jejich názor byl v rozporu s výpověďmi všech zneužitých obětí (Phelan, 1995). Některé z obětí mají odvahu svoje negativní pocity a odmítavý postoj dát najevo hned na začátku zneužívání. Jasné projevy nesouhlasu a odporu nejsou zneužívajícím rodičem vnímány nebo jsou intepretovány zcela opačně. Ať už je ignorování negativních pocitů zneužívaného dítěte zneužívajícím rodičem vědomé nebo nevědomé, v každém případě ho chrání před výčitkami a pocity viny. Čvrtým rizikovým faktorem podle Finkelhora je subjektivní přesvědčení otců o „posvátné“ roli v rodině, která je předurčuje k zvláštním právům a privilegiím. Jedním z nich je i privilegium přivlastňování si jednotlivých členů rodiny. Jedinci, kteří sexuálně zneužívají své děti, mají mnoho společného s jedinci, kteří své děti traumatizují jinými než sexuálními způsoby. Podobně jako v anamnéze týrajících či zanedbávajících rodičů, i v jejich anamnéze často najdeme viktimizaci v dětství, trauma v podobě ztráty rodiče, přerušené vazby, emoční zanedbávání a deprivaci v raném období jejich života (Ryan, 1997). Zkušenost se sexuálním zneužitím v dětství je signifikantní zejména v případech zneužívajících matek, které byly zneužívané svými matkami. V citované „Retrospektivní studii pohlavního zneužívání v dětství u dospělé populace ČR“ bylo vlastní a nevlastní matkou zneužito přibližně pouze sedmkrát méně dětí než vlastními otci a nevlastními otci. Kvalifikované odhady tvrdí, že přibližně jedna ze sta žen a jeden ze sta mužů byli v dětství sexuálně zneužiti ženami, kterými byly ve většině případů jejich matky (Saradjian, 1997 a). Prokázaných případů sexuálního zneužívání dítěte matkou je však mnohem méně než zjišťují reprezentativní prevalenční studie nebo udávají počty odhadované incidence. Většina prokázaných případů jak u nás, tak i v zahraničí se navíc týká sexuálního zneužívání dítěte psychotickými či mentálně retardovanými matkami. Některé extrémně submisivní matky se zneužívání dítěte účastní se svým dominantním partnerem. U části zneužívajících matek se sexuální zneužívání dítěte objeví v kontextu symbiotického vztahu s dítětem. Tento vztah je často náhradou a kompenzací za vztah se závislým partnerem. Nepřiměřené nároky závislých partnerů jsou často doprovázeny psychickým či fyzickým nátlakem vůči matce, která hledá své vlastní uspokojení v symbiotickém splynutí s „bezpečným“ a neohrožujícím dítětem. Dítě je matkou často používáno jako jakýsi obranný štít proti napadání a nepřijatelným nárokům partnera, který má často stejné pohlaví jako dítě. V případě synů se těsný vztah mezi matkou a dítětem formuje v rámci oidipálního trojúhelníku, který je spojen se sexuální afinitou synů ke svým matkám. Matka uděluje synovi roli partnera. Přirozená vazba syna na matku se postupně mění v patologický vztah, z kterého se dítě nemůže vydělit. Tento vztah je pro něj traumatizující, navzdory tomu nebo možná právě proto, že jeho sexuální podtext si neuvědomuje. Za určitých podmínek se však tento pseudoincestní vztah může lehce
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181364