98
ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ A ROZHODOVÁNÍ
V
našem pomyslném řešitelském procesu již máme hodně za sebou. Jasně jsme definovali problém, posoudili souvislosti, abychom jej skutečně odstranili i s kořeny, definovali jsme kritéria, podle nichž budeme hodnotit různé možnosti řešení, a některou z metod, uvedených v předcházející kapitole, jsme dospěli k množině možných řešení, která budeme dále podle stanovených kritérií posuzovat. Řešitelský proces, znázorněný na obrázcích 3a a 3b, dospěl do bodu, ve kterém je nejmohutnější – objem zvažovaných dat dosáhl svého maxima. Nyní by se řešitelský proces měl začít – v souladu s obrázkem 3a – zužovat. Toto zužování by mělo mít podobu redukce počtu řešení – z množiny řešení možných by mělo být vybráno jedno, které bude realizováno. První fází této redukce je podle obrázku 3b třídění možných řešení do počtu a podoby, jež umožní jejich efektivní a spravedlivé porovnání ve fázi hodnocení. V praxi to znamená odstranit z množiny možných řešení ta, která zjevně neodpovídají požadavkům na dobré řešení problému podle podkapitoly 3.4, případně u nichž se účastníci řešení shodnou, že nemají šanci uspět (vytřídění možností), a uspořádat množinu možných řešení tak, aby mohlo hodnocení proběhnout opravdu efektivně a spravedlivě (utřídění možností). V případě, že i po vytřídění a utřídění zbude na seznamu možných řešení ještě stále příliš mnoho položek, je možné provést výběr těch nejnadějnějších, které postoupí do další fáze, tedy hodnocení (protřídění možností).
> 5.1 Eliminace zjevných nesmyslů (vytřídění) Hlavním smyslem třídění je efektivita a spravedlnost následující hodnotící fáze řešení. V případě vytřídění jde především o efektivitu. Vytříděním možností se zbavujeme zbytečné práce. Je to první síto, kterým možnosti procházejí, spočívá v eliminaci zjevných nesmyslů. Protože řada metod generování možností připouští jako možnost řešení vlastně cokoliv, co někdo navrhne (typicky se takto chová brainstorming), je třeba odstranit všechny možnosti, které jsou ve zřejmém rozporu s požadavky kladenými na dobré řešení (tedy kritérii ve smyslu podkapitoly 3.4). Jde vlastně o rozdělení seznamu (množiny) možností na dvě podmnožiny. Zvykl jsem si jim říkat – v hluboké úctě a mírné tvořivosti vzpomínaje na slovník prvního českého prezidenta – možnosti smysluplné a smysluprázdné. Ne vždy je snadné rozhodnout, která možnost patří mezi ty, o nichž má smysl dále jednat (tedy mezi smysluplné), a která mezi ty, na něž je lépe rychle zapomenout (tedy mezi smysluprázdné). Pokud takto třídí možnosti skupina lidí, nemusí se všichni shodnout. Pro takové případy můžeme mít připraveny dvě cesty, jak postupovat.
Řešení problémů a rozhodování.indd 98
14.1.2008 15:28:55 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181342
99
TŘÍDĚNÍ
Nejčastěji se v praxi používá jednodušší z nich – postup podle konsensuálního pravidla. To znamená, že možnost je z dalšího hodnocení vyloučena, pokud se na tom jednohlasně shodnou všichni řešitelé. V opačném případě, tedy pokud ji za hodnotitelnou uzná byť jeden jediný řešitel, možnost postupuje dál. Obrázek 18 ukazuje příklad takového postupu. Bylo generováno dvanáct různých možností (A až L) a šest řešitelů (označených podle řecké abecedy jako Alfa až Dzéta) jim přiznávalo hodnoty 1 (smysluplná) nebo 0 (smysluprázdná). U tří možností (pro přehlednost tabulky jsou to poslední tři možnosti J, K a L) se všichni shodli, že jsou smysluprázdné. Ostatní, byť některé z nich považoval za smysluplné jen jeden jediný řešitel (opět pro přehlednost jde v tabulce o předposlední trojici možností G, H a I), postoupily díky konsensuálnímu pravidlu do dalšího kola hodnocení. Postup podle konsensuálního pravidla pohlíží na množiny smysluprázdných a smysluplných možností jako na klasické množiny. Někdy se ovšem vyplatí dívat se na ně při vytřiďování možností jako na fuzzy množiny. Čtenářům, pro něž matematika není právě koníčkem, připomínám, že z podkapitoly 3.3.5.2 je zřejmé, že jde o snadno pochopitelný pojem – do fuzzy množiny nepatří prvky jednoznačně, ale s určitým stupněm příslušnosti, který obvykle nabývá hodnot od 0 (jednoznačně nepatří) do 1 (jednoznačně patří). Obrázek 19 ilustruje výhodu fuzzy přístupu k vytřiďování. Jakmile šesti řešitelům, které již známe z obrázku 18, dáme příležitost
Řešitelé
Možnosti řešení
Alfa
Beta
Gama
Delta
Epsílon
Dzéta
Součet bodů
Klasifikace možností
A
1
1
1
1
1
1
6
smysluplná
B
1
1
1
1
1
1
6
smysluplná
C
1
1
1
1
1
1
6
smysluplná
D
1
1
1
1
1
0
5
smysluplná
E
1
1
1
1
0
0
4
smysluplná
F
1
1
1
0
0
0
3
smysluplná
G
1
0
0
0
0
0
1
smysluplná
H
1
0
0
0
0
0
1
smysluplná
I
1
0
0
0
0
0
1
smysluplná
J
0
0
0
0
0
0
0
smysluprázdná
K
0
0
0
0
0
0
0
smysluprázdná
L
0
0
0
0
0
0
0
smysluprázdná
Obrázek 18 Vytřídění možností podle konsensuálního pravidla Poznámka: Řešitelé i možnosti jsou pro přehlednost tabulky uspořádáni podle výsledků třídění.
5 Řešení problémů a rozhodování.indd 99
14.1.2008 15:28:55 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181342
100
ŘEŠENÍ PROBLÉMŮ A ROZHODOVÁNÍ
posuzovat smysluplnost jednotlivých možností A až L neostře, pomocí stupňů příslušnosti, celkový obraz se změní asi tak, jako když zvýšíme kvalitu fotografického zobrazení. Možnosti G, H a I se najednou propadají mezi smysluprázdné. Obrázek 19 díky „vyšší rozlišovací schopnosti“ odhalil, že rozdílný výsledek trojice G, H a I a trojice J, K a L při třídění podle konsensuálního pravidla (obrázek 18) nezpůsobila povaha možností, ale rozdílné přístupy řešitelů k posuzování stupňů příslušnosti možností k fuzzy množinám „smysluprázdné“ a „smysluplné“. Jeden z nich (označený jako Alfa) zřejmě položil svou hranici, kdy při použití konsensuálního pravidla považuje možnost za smysluprázdnou, o něco níže (někam pod 0,2) než ostatní řešitelé (kteří ji kladli do prostoru nad 0,4). Tím udržel ve hře možnosti, které ve skutečnosti hodnotí v průměru jako nesmyslnější (dává jim v součtu 0,8 bodu) než tři další řešitelé (Gama, Delta a Epsílon jim dávají v součtu více bodů). Při použití fuzzy přístupu se tento rozdíl mezi řešiteli díky jemnějšímu rozlišení na konečném výsledku vůbec neprojevil. Zároveň vzrostla efektivita procesu – řešitelé se nebudou zabývat třemi možnostmi G, H a I, které všichni shodně považují za v podstatě prosté smyslu.
Řešitelé
Možnosti řešení
Alfa
Beta
Gama
Delta
Epsílon
Dzéta
Součet bodů
Klasifikace možností
A
1
1
1
1
1
1
6
smysluplná
B
1
1
1
1
1
1
6
smysluplná
C
1
1
1
1
1
1
6
smysluplná
D
0,9
0,8
0,9
1
0,9
0,8
5,3
smysluplná
E
1
0,7
0,9
0,9
0,9
0,8
5,2
smysluplná
F
0,9
0,7
0,8
0,9
0,9
0,7
4,9
smysluplná
G
0,3
0,2
0,4
0,4
0,3
0,1
1,7
smysluprázdná
H
0,2
0,1
0,3
0,4
0,3
0,3
1,6
smysluprázdná
I
0,3
0,1
0,4
0,3
0,3
0,2
1,6
smysluprázdná
J
0
0,1
0
0,1
0
0
0,2
smysluprázdná
K
0
0
0,1
0,1
0
0
0,2
smysluprázdná
L
0
0
0
0,1
0
0
0,1
smysluprázdná
Obrázek 19 Vytřídění možností podle stupně příslušnosti Poznámka: Řešitelé i možnosti jsou opět pro přehlednost tabulky uspořádáni podle výsledků třídění. Hranice mezi smysluprázdnou a smysluplnou možností byla v tomto příkladu položena do průměrné hodnoty stupně příslušnosti 0,5 (což odpovídá bodovému součtu 3,0).
Řešení problémů a rozhodování.indd 100
14.1.2008 15:28:55 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181342