Rychlá řídítka vlastní přední klasické teleskopické vidlice s průměrem kluzáků 32 mm a dalších komponentů. Odpružení zadní vidlice prošlo svým vývojem. U stroje MBS 125 první generace to byly ještě dva klasické teleskopy s vně vinutými pružinami, pro další dva typy již Staša použil systém Cantilever s jedinou pružící jednotkou WP uloženou pod palivovou nádrží z hliníkového plechu. Není pochyb, že konstrukce Stašovy stopětadvacítky šla s tehdejším vývojovým MBS 125 v brněnských boxech Velké ceny Československa v roce 1983 trendem, i když aplikovaným v skromných podmínkách domácí výroby. Vpředu tak byla alternativně používána dvojitá nebo jednoduchá kotoučová brzda vlastní výroby s ocelovými odvrtávanými kotouči ∅ 220 mm, vzadu jednoduchá ∅ 190 mm. Stroj byl vybaven 18" pětipaprskovými koly z elektronu vyrobenými v ČKD Plotiště u Hradce Králové s pneumatikami Dunlop. Kapotáž stroje byla zhotovena svépomocí z plastů. Při hmotnosti 90 kg dosahovala MBS 125 maximální rychlosti na hranici 200 km/h. Hned v první sezóně 1980 dojel Jaroslav Polák druhý v závodě MR ve Velkém Meziříčí a třetí v Kopčanech. O rok později skončil Polák na třetím místě republikového šampionátu a stál na stupních vítězů ve Znojmě (2.) a Velkém Meziříčí (3.). Nejlepšího výsledku dosáhl Polák v roce 1983, kdy se stal mistrem republiky stopětadvacítek. Stačila mu k tomu druhá místa v Kopčanech a ve Znojmě a třetí místa v Městci Králové a Velkém Meziříčí. V dalších dvou sezónách skončil celkově druhý. Zejména v sezóně 1984 stál pětkrát na stupních vítězů – Most, Kopčany, Dolní Hričov (2.), Piešťany (3.). Polák byl i strůjcem vítězství v Mostě (1984) a Městci Králové (1985). MBS se dočkala postupných inovací, za řídítky se ještě vystřídali Dušan Petr, Jindřich Štěpánek a hořický Pavel Roštapil, ale na Polákovy výsledky nenavázali. Naposledy se ve startovních listinách MBS 125 objevil v sezoně 1992 s Jiřím Pospíšilem ze Dvora Králové n. Labem.
MBS 125 ve vzorné péči svého konstruktéra Bohumila Staši
Kapalinou chlazený dvoudobý jednoválec uložený v rámu z chrommolybdenových trubek 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181340
MBS • Bohumil Staša
Bohumil Staša na MBS 250 na okruhu v Letohradě-Mistrovicích
Za dobu výroby strojů MBS byly ve Strakonicích postaveny celkem tři exempláře, z nichž jeden je ve vzorné kvalitě uchován v dílně svého stavitele. Věhlasná sláva strakonických motocyklů byla dávno ta tam, když se v amatérských podmínkách dílny „U Stašů“ začala naplňovat smělá myšlenka o stavbě nové dvěstěpadesátky ze Strakonic. Jak se nakonec ukázalo, zůstal Bohumil Staša st. jediným, kdo se z plejády konstruktérů přelomu osmdesátých let minulého století odvážil vstoupit do třídy čtvrtlitrů. Konstruktérské počiny ostatních jeho soupeřů končily v kategorii stopětadvacítek. Psal se rok 1984, když ve Strakonicích spatřila světlo světa silnější dvěstěpadesátka MBS 250, bezesporu iniciovaná také úspěšnými výsledky své mladší a slabší kolegyně. Jak se později ukázalo, stroj nenavázal na úspěchy stopětadvacítky a jediného vítězství se dočkal v roce 1984 v rukou Staši ve volném závodě na okruhu v Mistrovicích u Letohradu. Závodní motor MBS 250 byl v té době na domácí scéně netradiční koncepce. Vedle Staši pracoval na jeho konstrukci a vývoji také známý konstruktér motorů ČZ Ing. František Pudil (1933–2000). Inspirací jim byl velice úspěšný dvouválec rakouské firmy Rotax, který byl počátkem osmdesátých let velice žádaným agregátem. Byl zabudován mimo jiné v prvních typech dnes slavné italské Aprilie a dalších dnes už zapomenutých značek. Britských Armstrongu a Cottonu, španělského JJ Kobasu či Vihuru z estonského Tallinu. Pohled na dvoudobý kapalinou chlazený dvouválec MBS 250 99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181340
Rychlá řídítka Kapalinou chlazený dvouválec (∅ 54 × 54,5 mm) měl uspořádání válců v řadě za sebou a především litinové vložky způsobovaly konstruktérům řadu problémů. Odlitky motoru byly vyrobeny v ČKD Plotiště. Motor měl dva karburátory Dell´Orto ∅ 38 mm a bezkontaktní zapalování Kröber. Zajímavostí šestistupňové převodovky bylo její mazání tlakovým olejem. Rám z ocelových trubek ∅ 28 mm, podobně jako přední teleskopická vidlice s kluzáky ∅ 35 mm a klasickým systémem odpružení, byly vyrobeny v dílně Bohumila Staši. Odpružení zadní vidlice typu Cantilever zajišťovala jediná jedMBS 250 v hořickém parkovišti závodních strojů v roce 1985 notka WP. Dalším komponentem vyrobeným ve Strakonicích v soukromých podmínkách byly brzdy. MBS 250 měla jednoduchou kotoučovou brzdu s plnostěnným ocelovým kotoučem ∅ 300 mm vpředu, vzadu rovněž jednoduchou kotoučovou brzdu ∅ 190 mm. Pneumatiky Dunlop byly obuty na 18" paprskových kolech vyrobených v ČKD Plotiště u Hradce Králové.
Konstruktér a závodník Bohumil Staša za řídítky MBS 250 v jednom ze závodů 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181340