98
/
Psychologie architektury
èasu u televizorù, kde mediální tvùrci programují naše chování tak, abychom vìdìli, jak se ve zmiòovaných prostøedích vhodnì chovat a jaké jsou naše konzumní ideály. Zachování pamìti tìchto míst je tedy urèitì v „dobrých rukou“. Nám však od poèátku jde o ty veøejné prostory, které primárnì neslouží ekonomickým cílùm, a proto nejsou pøedmìtem dlouholetého, intenzivního a drahého výzkumu efektivnosti jejich pùsobení na lidi. Mám na mysli stará dobrá námìstí, ulice a parky našeho mìsta. Tyto prostory jsou sice také umìle vytvoøeny a slouží, historicky vzato, pøedem zamýšleným úèelùm a lidé se v nich také chovají v režimu oèekávaných norem. Neslouží tak jasnì formulovaným funkcím a je v nich mnohem více možností pro spontánnost (tedy i patologii) a nekontrolovaný vzájemný styk. Tvrdím, že tìchto míst jednak relativnì ubývá a ve srovnání s pøedchozím typem, intenzivnì využívaným k cílenému ovlivòování lidí, jejich kvalita a atraktivnost ustrnula a zaostala. Pominu-li ekonomické dùvody, pak je tomu snad tak proto, že naše souèasná spoleènost mnohem ménì používá spoleèenských rituálù, vázaných na urèitá veøejná místa, k replikování své kultury. Za tímto úèelem se necháváme dobrovolnì bombardovat kobercovými nálety našich médií. Má to velmi závažné dùsledky. První typ, pøedevším úèelovì obchodnì orientovaných veøejných prostorù, v nás rozvíjí jakousi virtuální, spíše globální identitu. Zjednodušenì øeèeno, chováme se v nich podle toho, jak jsme øízeni projektanty (pøípadnì napodobujeme scénáøem pøedepsané chování hercù v seriálech, pøevzatých z jiných kultur). Druhý typ veøejných prostorù v nás rozvíjí autentickou a lokální identitu obèanù tohoto mìsta. Uèíme se napodobovat chování lidí kolem sebe, které není vedeno žádnými pøesnì spoèítanými zámìry tvùrcù, a nejsme vedeni výraznými vzory. V tomto smyslu je druhem prostøedí, které pùsobí mnohem ménì úèinnì, ovšem pøímo a autenticky. Tento druhý typ tedy podnìcuje existenci skuteènì zažité „pamìti“ skuteèného místa, kterou jsem tento pøíspìvek zaèal, protože dìjištì seriálù jsou všude a souèasnì i nikde. Pøedposlední myšlenka. Teorie øíká, že aby k uèení mohlo docházet, musí existovat zpìtná informace o tom, jak si vedeme. Kulturní vzorce, kterými nás zaplavují média, zùstávají èásteènì nevyužity a jsou uloženy v našich pøedstavách. Èásteènì je prakticky napodobujeme svým chováním na veøejných místech a zpìtnovazební informace o tom, jak si vedeme, je asi velmi rùznorodá a nepøímá (žádná, odmítnutí, potvrzení, nejasná). Kulturní vzorce, které si osvojujeme napodobováním chování lidí ve skuteèném prostøedí a které v nás budují autentickou identitu lidí, kteøí k místu patøí, se zøejmì nejlépe uèí v malých místech mimo mìsto, kde každý každého zná (zpìtné vazby jsou èetné, jasnì kladné nebo záporné). V anonymních prostøedích velkých mìst je to ovšem složité a zpìtnovazebné pùsobení na nás ménì jasné. Pro takové uèení budou mimoøádnì významná ta místa, která svou kvalitou výjimeènì silnì pùsobí na naše city a kde dochází ke skuteèné interakci lidí. Závìr je podle mne takový. Mít silnì pùsobivé veøejné prostory, kde se i cizí lidé stýkají a mluví spolu, není zdaleka jen vìcí estetického rozmaru, když na nìj zbudou peníze, èi investic do rozvoje ekonomiky turistického ruchu. Ve sjednocující se Evropì tato místa tvoøí pøímo hmatatelný základ autentické identity lidí, kteøí tam žijí, a „výcvikový prostor“ pro trénink pøíslušnosti k regionální kultuøe. Tvrdím, že rostoucí míru identifikace èlovìka s profesí (ne již nutnì s lokálnì umístìným zamìstnavatelem) musí vyvažovat vìdomí jeho identifikace s místem, odkud vzešel. Je to velmi dùležité, pro-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181314
Mìsto
/
99
tože bez zažitého vìdomí toho, kde jsou mé koøeny, nemohu být pozdìji dobrým svìtoobèanem. Dva konkrétní pøíklady. První z ciziny. Organizace Projects for Public Spaces, pùsobící na Manhattanu, nedávno navrhla vrátit místo po znièených vìžích Svìtového obchodního støediska zpìt pùvodnímu úèelu, pro který prostor sloužil po pøedchozích více než sto padesát let: obnovit tam veøejnou tržnici (viz PPS). Proè asi? Hádejte, jak to dopadne. Druhý pøíklad od nás, z Brna. Nejvýznamnìjší veøejné prostory mìstské památkové rezervace – unikátní Zelný trh (prostor pro prodej se sice kultivuje, ale omezuje). Námìstí Svobody (sice živìjší, díky kulturním a tržním aktivitám, ovšem nic skuteènì úžasného a jak øíkávala dr. Flodrová, stále tam odevšad pøedevším „táhne na záda“). Moravské námìstí – to jistì není skvost mezi parky, do kterého se tìšíte, ale pustina (stále zeje díra po Nìmeckém domì). Je Øímské námìstí nezapomenutelnì krásné? Místo Dominikánského námìstí – parkovištì. Podobnì neveselá je proluka na Veselé ulici. Prostor pøed nádražím… A mimo mìstskou rezervaci? Nábøeží krajinných pokladù mìsta, Svratky a Svitavy? Jaká je pamìť tìchto míst a jak na nás pùsobí? Když na ten výèet pomyslím, pak pøes všechna viditelná zlepšení, zejména veøejných interiérù, je snad lepší dívat se na televizi nebo si zajet do Olympie – protože skuteènì s èím se identifikovat? Co pomocí míst mohu o sobì samém pochopit? Svou vlastní provinciálnost? Smutek nad tím, že patøím ke zdejším pomalým, èi dokonce lhostejným? Máme pøed sebou velkou spoustu práce. Ze všech tìchto závažných dùvodù si musíme uhájit, obnovit a novì zøídit skvìlé veøejné prostory jako místa, kam se historicky kotvila pamìť naší národnostnì složité kultury. Smìrem do budoucna, chce-li být Brno pøedevším mìstem výborných vysokých škol, musí taková veøejná místa mít pøinejmenším jako civilizaèní laboratoøe pro zralé obèany budoucí Evropy. Když jsem psal pøedchozí odstavce, stýkal jsem se také s lidmi z neziskové organizace Brno vìc veøejná. Poøádají výstavy Brnìnský chodec, které na fotkách ukazují rùzná ošklivá i pìkná zákoutí mìsta. Fotky dìlají buïto pozvaní odborníci z jiného mìsta (!), podle definice odborníka nebo místní ochotníci. Každý rok je téma jiné a dávají se ceny tìm, kdo nìco pro mìsto udìlali. Tìch seskupení mladých lidí, kteøí by rádi rozkvìtu života ve mìstì pøispìli, je víc. Podívejte se na internet, najdete tam tøeba seskupení fandù Brnopolis. Ti všichni se snaží èeøit vodu, aby bahénka lhostejnosti a nakonec zmaru vše nezakryla. Trochu si konkurují, trochu se kamarádí, trochu na sebe navazují. I akademické kruhy tyto aktivity podporují, je tu sborník z konference o veøejných prostorách a územnì plánovacím procesu (Šilhánková, 2003). Veøejné prostory se prostì nosí a jsou trvalým tématem odborníkù, urbanistù (Jan Koutný), ale i nás, laikù. Píší se a vydávají pøíruèky o komunitním plánování (resuscitace života ve mìstech). Patøí opìt pøipomenout „komunikující mìsto“ Vìry Foretové. Mám jich tu hrst, vèetnì pìkných, na první pohled fundovaných. Jednu vydala družební mìsta Utrecht a Brno a jmenuje se „Tvorba rozvojových plánù, pøístupy ke strukturování místních rozvojových procesù“ (Brno, Utrecht 2002). Nadace Partnerství zase vydala pøíruèku jejich pøátel, již zmiòované organizace organizace Projects for Public Spaces, jménem „Utváøení místa – pro vytváøení kvalitních veøejných prostranství“ (2003). Vidíte dokonce strategii „Mìsto pro pìší“, kterou vydala nezisková organizace Oživení. Je tìch materiálù spousta a signalizuje to pøicházející zmìnu.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181314
100
/
Psychologie architektury
Kromì ovlivòování lidí, což prý je smysl užité psychologie, mìl jsem možnost zamyslet se i nad obtížnými situacemi pøi rozhodování, kde je ve høe více kritérií. Slíbil jsem vám o tom jednu historku a zde tedy je. Odpusťte, bude-li pøíliš podrobná. Je to pøípad soutìže, jejímž pøedmìtem bylo urbanisticko-dopravní øešení Mendlova námìstí v Brnì, která se konala v roce 1996. Zúèastnil jsem se jí jako odborník poroty na „spoleèenská kritéria“. Mým posláním bylo ovlivnit rozhodování poroty tak, aby vzala pøimìøenìji v potaz lidské, tzv. „soft“ aspekty vìci, oproti argumentacím dopravních inženýrù, kterým se argumentuje ve prospìch jejich pohledù daleko lépe – umí totiž vìci zmìnit, spoèítat a tedy lépe doložit. Vzpomeòte si na pøíklad s habilitaèními øízeními. S vìdomím toho, že mám všemi prostøedky posouvat mìkké aspekty problému k rozhodnutí v Hammondovì kognitivním kontinuu nahoru, smìrem ke trojce, zaèal jsem dumat, jak na to jít. Ona urbanistická soutìž je velice významná vìc, dùsledky rozhodnutí jsou závažné (dlouhodobé) a jde také o velké peníze. Nejen o vypsané ceny, jako odmìny za práci vítìzných autorù, ale i vzhledem k ostatním – do návrhù je vloženo hodnì pøemýšlení, tvùrèích nápadù, moøe hodin práce (Láïa Lakomý mne ohromil jednoduchým výpoètem ceny takového projektu). Soutìžní návrh je sloha výkresové dokumentace, technicko-ekonomická zpráva, tøeba výpoèty a dnes jistì i CD s pøiloženou vizualizací – virtuální procházkou po navrhovaném prostoru námìstí. Proto jsou soutìžní podmínky peèlivì pøipravovány, svou roli zde hrají nejen odborníci, zastupující instituce, která soutìž vypisuje a financuje, ale i právníci. Podmínky musí být napsány tak, aby obsahovaly nejen jasnì definovaný pøedmìt øešení, ale i kritéria, podle kterých má porota rozhodovat. Nejsou to vìci jednoduché, protože problém, který se má øešit, obvykle obsahuje zcela protichùdnì pùsobící aspekty. Podmínky pro vypisování soutìží upravuje Komora architektù, jde o autorská práva a je to navýsost vážná vìc. S Hammondem na mysli jsem si tedy prostudoval dokumentaci a pøedem stanovená kritéria a zaèal si pøedstavovat, jak by podle nich mohla vypadat dobrá a špatná øešení Mendlova námìstí. Špatná èi dobrá øešení ovšem nebudou svým logickým opakem – jde o nesoumìrný geografický prostor: n
Problém dopravy o Špatná øešení zvìtší propustnost námìstí pro individuální osobní dopravu, s køižovatkou na jihovýchodì èi ve støedu námìstí. Pøípadnì také pro ni (nejen pro hromadnou mìstskou) otevøou námìstí prùrazem do ulice Hybešovy. Pøidají parkovacích kapacit víc, než je nutné pro rezidenty. o Dobrá øešení odstraní individuální dopravu nìkam vedle, ovšem ne za pøíliš vysokou cenu, zachová rezidentùm parkovištì, vyøeší pøetížené hrdlo smìrem na jih tøeba tím, že prorazí prùjezd do ulice Hybešovy nebo jinak – pro MHD.
n
Problém obchodní a kulturní infrastruktury o Špatná øešení pøijdou s pøíliš velikým „obchodòákem“ nìkde uprostøed námìstí. Nové obchodní kapacity nespojí s pøestupními stanicemi MHD i zbytky zelenì, nezajistí tìmto funkcím støechu nad hlavou. o Dobrá øešení pøimìøenì posílí obchodní a kulturní kapacity na jižní stranì námìstí tak, aby sloužily rezidentùm a v drobnostech i pøestupujícím, využijí starou sladovnu pivovaru a plochu pøed ní, nabídnou nové pøíležitosti studentùm tøech fakult, které jsou okolo.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181314