A JEŠTÌ JEDEN PØÍBÌH S KOUZELNÝM ZVÍØÁTKEM…
Opìt se tìšila do školy. Dneska øekne Kájovi, co mu vzkazuje velká a moudrá medvìdice Sofie. A pak už záleží na nìm, zda se bude sám snažit pomoci si od své nemoci, pomyslela si Barunka. Ve tøídì za ní pøišla Simonka a zeptala se: „Myslíš, že by tvoje chytrá medvìdice umìla poradit i mnì?“ „Já ale nevím, co tì trápí. Nejdøíve mi musíš øíct, na co se mám Sofie zeptat.“ usmála se Barunka. „Podívej se,“ vyhrnula si rukáv Simonka a Barunka uvidìla na její kùži takové divné pupínky a velké skvrny. Hned jí bylo Simonky líto. „To tì musí pøece bolet a taky moc svìdit. Co to máš?“ pohladila Simonce ruku. „Lékaøi tomu øíkají ekzém, dávají mi na to mastièky, ale ty vždycky pomohou jenom na chvíli. Nejhorší je to v létì, když se zpotím. To mì bolí celé tìlo a nemohu se koupat, nikam chodit a podívej se, jak je to ošklivé,“ Simonka se skoro rozplakala, když Barunce povídala o svých pupínkách. „Tak jo, uvidíme, co mi medvìdice Sofie poradí.“ Když pøišla ze školy, maminka se hned vyptávala, co øíkal Kája na rady, které mu pøinesla od Sofie. „Kája nad tím bude asi pøemýšlet až doma, moc se k tomu, co jsem mu øekla, nevyjadøoval. Uvidíme.“ „Máš už dneska zase pøipravenou otázku pro svou medvìdici?“ byla zvìdavá maminka, když veèer ukládala Barunku do postýlky. „To víš, že jsem si nìco pøipravila. Dneska bych chtìla radu pro Simonku. Má ekzém. Musí ji to strašnì bolet, jenom nevím, jak se Sofie na to bude tváøit. Vždyť já se jí poøád jenom na nìco ptám.“ „Jak mi o své pøítelkyni vyprávíš, myslím si, že bude naopak velmi ráda, když za ní budeš chodit s dotazy, které se týkají tvých kamarádù. Èasem totiž uvidíš, že se svých problémù zbavují. Sofie z toho bude mít také urèitì radost. Alespoò poznáš, jakou moc má zmìna chování k nìkterým nepøíjemnostem. Všichni, co tì prosí o radu a jimž pomáháš, øeknou o svých zkušenostech dál a zase pomohou dalším dìtem nebo možná i dospìlým. Když se tví kamarádi nauèí bojovat s nepøíjemnostmi už teï jako tøeťáci, o to snáz jim to pùjde v dospìlosti,“ rozpovídala se maminka. „Máš pravdu, mnì se taky zmìnil život od chvíle, co se mi pravidelnì zdají sny o Sofii. Jsem mnohem spokojenìjší a mám daleko víc radostí,“ už v polospánku odpovídala Barunka. 98
PSYCHOLOGEM SVÝM DÌTEM
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181308
A JEŠTÌ JEDEN PØÍBÌH S KOUZELNÝM ZVÍØÁTKEM…
Jako každý den usnula s plyšovou medvìdicí v ruce. Spánek se pro ni stal dopravním prostøedkem do øíše medvìdù. Zase se ocitla pøed chaloupkou. Sofie je doma a právì vìší prádlo. „Ahoj, Sofinko, jsem moc ráda, že jsem zase u tebe. Pøipadám si, jako když chodím do další školy. Tady u tebe se nìco dozvím a hned vyzkouším, jestli všechno funguje. A hlavnì jestli to funguje i u mých spolužákù,“ povídá Barunka a radostnì kolem Sofie poskakuje. „Vydrž ještì chvíli, než povìsím to prádlo, pak pùjdu udìlat èaj.“ „Nemohla bych ho dnes uvaøit já? Prozradíš mi, jak se pøipravuje?“ nabízela se Barunka. „Maminka bylinkové èaje nevaøí. Nìkdy mi ho udìlá babièka, když jsem u ní na návštìvì.“ „Každá bylinka se vaøí trochu jinak, proto se smìsi z bylinných èajù dìlají tak, že se smíchají bylinky, které se pøipravují podobnì,“ zaèala vysvìtlovat Sofie. „Ten èaj, který ti tak chutná, je z lipového kvìtu. Nasyp ho do konvièky tøi vrchovaté lžíce a dej vaøit vodu. Až bude voda vøít, zalij lipový kvìt a nech minutu stát. Potom nalij èaj do hrníèkù a dej tam lžièku medu. Vezmi ten tmavší, ten je lesní. Vèelky ho nasbíraly v lese, proto je tak tmavý. Když je med svìtlý, znamená to, že ho vèelky sbíraly na louce.“ „Je nìco, o èem ty neumíš vyprávìt?“ smála se Barunka a odbìhla do chaloupky. Sofie se zamyslela nad poslední Barunèinou vìtou a pomyslela si: „To je škoda, že lidé nežijí v souladu s pøírodou jako my, také by všechno vìdìli.“ Povìsila prádlo a šla se podívat, jak Barunka pokraèuje s pøípravou èaje. Ta už byla se vším hotová. Hezky prostøela stùl a celá netrpìlivá èekala, až se bude moci zaèít Sofie ptát. „Dneska mám opravdu velký problém. Ani nevím, jestli mi budeš moct poradit. Nikdy jsem totiž neslyšela, že by medvìdi mìli nìjaké pupínky. Moje spolužaèka má ekzém a moc ji to trápí. Myslíš, že pøijdeš na nìjakou radu?“ „V poslední dobì máte vy, dìti, dost èasto pupínky už odmalièka. Naše mláïata to nemají, protože žijí v èisté pøírodì a dodržují pøírodní zákony. Bude to tìžké, ale pokusím se nìco vymyslet,“ Sofie se napila èaje, který Barunka uvaøila. „Pupínky nebo vyrážka, to je moc nepøíjemné. Možná bychom mohly zkusit nìkolik vìcí.“ Barunka nadšením poskoèila, až se jí podaøilo strèit do stolu a vylít trochu èaje. Zaèala se Sofii omlouvat, avšak ta soustøedìnì pozorovala vylitý èaj. Po chvíli øekla: „Jak jsi rozlila ten èaj, napadlo mì, že si Simonka bude jako domácí úkol každý den pøedstavovat, že zatímco se koupe a teèe po ní voda, všechny pupínky mizí PSYCHOLOGEM SVÝM DÌTEM
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181308
A JEŠTÌ JEDEN PØÍBÌH S KOUZELNÝM ZVÍØÁTKEM…
a odtékají spolu s vodou do kanálu. A potom, až si lehne do postýlky, klidnì ať si pøedstaví tøeba zase Macha a Šebestovou, jak uklízejí její pupínky malými košťátky. Taky by si mohla nakreslit tøeba nìjakou vymyšlenou bytost – krásnou vílu, která potøebuje pupínky jako hnojivo pro své kvìtiny ve vílí zahrádce. A ta krásná víla každý veèer pøijde a pupínky sklidí. Ale tady pozor,“ zarazila se Sofie, „mohlo by se stát, že Simonka si bude pìstovat pupínky, aby její víla mìla dostatek hnojiva pro své rostlinky. Bylo by tedy dobré, aby to víle usnadnila a pøedstavovala si, jak s ní sklízí její pupínky i s koøínky a odváží je na zahrádku u vílina domeèku, kde budou pupínky rùst ku prospìchu víly a jejích kamarádek. Ať si pøedstavuje, že každý den pøesadí jen urèitý kousíèek, aby tam žádnou sazenièku nezapomnìly a vìdìly, že dobøe sklidily.“ „Ty vždycky na nìco pøijdeš, jsi tak chytrá. Chtìla bych být stejnì chytrá jako ty, ale…“ Barunka se už zase propadla do hlubokého spánku. Ráno Barunka rychle vyskoèila z postele a hned zasedla ke svému deníèku Snáøíèku. Zapsala si všechno, co jí Sofie v noci øekla, tentokrát to nebylo snadné psaní, bylo toho hodnì. Ve škole už na ni netrpìlivì èekala Simonka. Jakmile Barunku uvidìla, rozebìhla se k ní a celá netrpìlivá se ptala: „Tak co, máš pro mì radu?“ „To víš, že mám.“ O pøestávce jí Barunka všechno povìdìla. Pøišla hodina èeštiny a David mìl zase problémy se ètením. Paní uèitelka byla trpìlivá, ale kluci v zadní lavici se mu posmívali, až se David nakonec rozplakal. Barunce to nedalo a pøihlásila se: „Paní uèitelko, øíkáte, že má David poruchu ètení, ale poruchy se pøece dají odstranit. Mám jednu kamarádku, jmenuje se Sofie, je moc chytrá a já se jí zeptám, jak by se Davidovi dalo pomoct. Když to zjistím, všem vám to øeknu. Jestli pomùžeme Davidovi, pomùžeme tím i jiným dìtem.“ „Co dìlá ta tvoje kamarádka?“ ptala se paní uèitelka. Barunka honem nevìdìla, jak má paní uèitelce odpovìdìt. Jestliže prozradí, že se jí o Sofii jenom zdá a že je to vlastnì medvìdice ze snu, bude si o ní paní uèitelka jistì myslet nìco divného. Nebyla zvyklá lhát, a tak nakonec odpovìdìla: „Nic nedìlá, ale je moc chytrá. Rozumí pøírodì a øíká, že my lidé si všechny problémy zpùsobujeme sami, protože jsme pøírodì pøestali naslouchat. Nìkdy jí moc nerozumím, ale vìtšinou všechno, co øekne, je pravda.“ Byla ráda, že paní uèitelka její odpovìï pøijala, a hlavnì že si nemusela nic vymýšlet. Tatínek vždycky øíká, že lež má krátké nohy a nakonec se stejnì pøijde na to, že èlovìk lže. Barunka si to myslí také, a proto se snaží nelhat. 100
PSYCHOLOGEM SVÝM DÌTEM
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181308