edice PRO RODIČE
Mám pocit, že se naše dcera pořád všeho bojí. Nedávno jí byly tři roky a já jsem musela ve školce nahlásit, že tam nepřijde, i když byla přihlášená a přijatá. Dcera se mě „drží za sukni“, nepromluví na druhého člověka, bojí se. Co s ní? Já jsem doma, protože má dcera mladšího sourozence. Tak jsem si ji doma nechala. Nevím ale, jestli se se mnou doma nenudí. Pokud se dcera dle vašich slov pořád všeho bojí, je třeba jí pomoct, a to tak, že se budete snažit ji pomalu vystavovat věcem, které jsou pro ni obtížné – pomalu, polehounku, ale nebudete ji od těchto věcí zcela chránit. Chvalte ji také za sebemenší úspěšný krok k samostatnosti. Například ji dejte k babičce a jděte nakoupit nebo nechte doma manžela spolu s ní a mladším sourozencem a na chvíli odejděte. Nevím také, zda tyto její obavy nemohou být způsobené tím, že se jí narodil sourozenec a ona sama postrádá pocit výlučnosti ve vaší rodině a pocit jistoty a přijetí. Zkuste i o tomto zapřemýšlet spolu s jejím tatínkem. Nechejte ji udělat nějakou malou věc – půjde se vzkazem k tatínkovi, k sousedce něco půjčit, co vám schází k obědu… – bude se tedy více osamostatňovat na jedné straně a na druhé bude mít i pocit výjimečnosti, že to, co dělá, je pro vás důležité. Pokud ji ještě nechcete dát do školky, najděte jinou příležitost, kam by mohla jít a být tam chvíli bez vás. Může to být nějaký kroužek, mateřské centrum… Pomaličku ji otužujte v psychickém slova smyslu. Samozřejmě využívejte i chvíle, které by mohla malá trávit jen s vámi, aby rostla její jistota, že vás má, že je pro vás důležitá. Mluvte s ní o všech věcech, pozitivních i negativních. Nevím, jestli je dobře, že jsem dala dceru do školky. Pokud tam spolu jdeme, pláče jen chvilku. Pak se se mnou s odhodláním rozloučí. Ve školce se však straní dětí a dle slov paní učitelky také vůbec nejí. Do školky chodí dcera již dva měsíce, ale pořád je to stejné, nelepší se to. Když je dcera doma, úplně se rozplývá, je spokojená. Doma normálně jí. Mám ji ze školky vzít domů? Jsem ještě na mateřské dovolené do dceřiných čtyř let čili ještě čtyři měsíce. Já sama bych ještě chvíli počkala, než bych vzala dceru domů ze školky. Z toho, co píšete, mám dojem, že se dcera snaží být dobrá, hodná, nedávat vám najevo, jakou starost z toho má, že chodí do školky. To je ta její reakce, že příliš nepláče, když jde do školky. Zřejmě to napětí je 98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181284
PRŮVODCE DĚTSKÝM SVĚTEM
však v ní ukryté, a reaguje tak, že nejí. Možná neví, co může očekávat od ostatních dětí ve školce, více se jim straní. Zkuste dceru hodně podporovat v tom, jak je dobrá, skvělá, super…, chvalte ji za konkrétní věci, které ona udělá. Vyprávějte si navzájem, co jste během dne prožily. Zkuste ji dávat do školky na kratší dobu, například jen na dopoledne. Barevně si zakroužkujte v kalendáři ty dny, kdy bude ve školce, aby to byla pro ni jasná jistota, že v tyto dny do školky půjde. Nechejte si vyprávět, co ve školce ten který den udělali, jestli to dělala s dětmi i dcera. Pokud to udělala také, pochvalte ji, pokud to neudělala, dejte jí podporu, aby to příště zkusila. Pokud je to možné, seznamte dceru s nějakou kamarádkou, která by pro ni byla fajn a na kterou by se ve školce těšila. Pokud nechce ve školce jíst, je to zřejmě její reakce na to, že se jí tam nelíbí, možná cítí určitou nejistotu. Mohla byste se s paní učitelkou domluvit, že po určitý čas ji nebudou do jídla nutit. Pokud se za nějaký čas – například za měsíc – situace nezlepší, vzala bych ji domů a navštěvovala bych s ní nějaké kroužky nebo jiná zařízení, kde bude v kolektivu dětí, ale jen kratší dobu. Mám o našeho syna obavu. Je pořád se všemi kamarád. Pustí se do řeči s nějakým dědou, kterého potká v parku, prohodí větu s paní prodavačkou, nevím, jestli se mu něco nemůže stát, když je třeba na písku. Jsou mu tři roky a kousek. Slyšela jsem, že jednou nabízeli na písku nějací mladí dětem bonbony a byly to nějaké drogy. Od nich by si určitě můj syn tento bonbon vzal. Jak ho naučit, že všichni lidé nejsou dobří? Zřejmě to chce se synem mluvit o dobru, které je v životě a se kterým se vy i syn setkáváte, a také o tom, jaké nástrahy svět může mít. Mluvte o tom jasně, jednoduše, aby se malý nepolekal. Zkuste mu vyprávět nějaký příběh, který se stal, o kterém si třeba přečtete v novinách. Zvažte však, abyste malého opravdu nevylekala. Mluvte o tom také s jeho tatínkem, jestli i jemu se zdá příliš důvěřivý. Možná je to synův povahový rys, který je dobrý v tom, že má rád lidi a je hovorný. V předškolním období by se však měl učit, že ne všichni lidi jsou dobří. Mluvte s ním o tom, snad tak pozná dobra i nástrahy světa. Mluvte s ním konkrétně, uvádějte příklady ze života.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181284
edice PRO RODIČE
Náš skoro čtyřletý syn má trochu podivný rys. Příliš si vymýšlí. Sleduje to i paní učitelka ve školce. Syn chodí do francouzské školky. Nejdříve jsme nevěděli, zda syn rozumí tomu, co paní učitelka říká. Rozumí tomu ale velmi dobře, protože má tatínka Francouze. Syn prostě reaguje tím způsobem, že když se ho na něco zeptám, neodpoví mi a upozorní mě třeba na to, že pod stromem leze had. Žádný had tam samozřejmě není. Má to ještě další dimenzi a to tu, že si syn vymýšlí. Například když přišel jeho tatínek domů, stěžoval si mu, že jsem mu strašně vynadala a dala jsem mu pořádně na zadek, ale že on vůbec nic neudělal, a hned si mu sedl na klín se slzou v oku. Já jsem opravdu nic takového ale neudělala. Co s ním? Pak po této příhodě samozřejmě dostane, protože mi vadí, že lže. Dokonce takovým způsobem! Ve věku vašeho syna stále probíhá u dětí období „fantazijního světa“. Takže dítě má rádo a patří to k jeho věku, že si představuje různé věci, sní o nich. K první části otázky bych tedy odpověděla – nebojte se, když syn vypráví, že pod stromem leze had. Zeptejte se ho klidně, jak si tohoto hada představuje, najděte nějakou knížku o hadech, kde ho některé poznatky mohou i poučit. Zajděte klidně do zoologické zahrady, abyste rozšířila jeho obzor. Pokud se týká jeho vymyšlených historek o tom, že jste ho uhodila nebo zbila, zamyslete se spolu s jeho tatínkem, co mohlo způsobit tuto jeho myšlenku. Žárlí syn na něco a chce si tak získat pozornost tatínka? Je nespokojený s tím, že tatínek je často v práci? Má pocit, že jste si ten den s ním tak moc nehrála, a proto uvádí tatínkovi tuto příhodu? Také ho za toto netrestejte. Domluvte se nejdříve s tatínkem, abyste přistupovali k dané věci opravdu jednotně čili aby se tatínek zeptal i vás nebo na vás jen mrknul a vy mu dáte najevo, zda synova myšlenka je pravdivá nebo ne. Je jen málo dětí, které by se za to, že něco provedly, chválily před druhým rodičem. Svojí větou (že nic neudělal) chce syn něco vyprovokovat – větší pozornost, objetí, delší čas s dospělým… Zkuste syna takto vnímat, a pokud už zvládne vám odpovědět, zeptejte se ho, co potřebuje. Jasně mu řekněte, že to není pravda, že nesouhlasíte s tím, co říká (že jste mu strašně vynadala). Obejměte ho a zdůrazněte mu svoji lásku k němu. 100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181284