chvilku odèarovat. A pøedstavme si svìt, kdy každý žádostivý muž ve vìku od 15 let výše má za pøijatelný peníz postaráno legálnì tøikrát dennì o kvalitní sex. A spoustu možností, jak si „uzobnout“ tøeba co pùl hodinky mezi tím. Kolik by ubylo frustrací, kolik agresivní mužské ctižádosti, která vede ke konfliktùm od rychlého pøedjíždìní na dálnici po vyhlazovací války – jen proto, že muž nemá tak pestrou a mohutnou nabídku sexu, jak by si pøedstavoval. Ta frustrace, tj. nenaplnìnost ideální sexuální pøedstavy, je za každou mužskou ctižádostí – zapírejme si to, pánové, jak chceme, ale je. Ženy, která geneticky tak promiskuitní potøebu nemají, by na tom jiném svìtì vydìlaly. Mnoho jich bez sexu klidnì vydrží celý den – takže, pánové, když se vám chce, tak se k nám slušnì chovejte a pøimìøenì plaťte! Ovšem bohatá nabídka by srážela ceny dolù. Poskytovatelek sexu by bylo všude nejménì tolik, jako je dnes prodavaèek potravin a servírek v restauracích dohromady. Hodinová cena sexu nìco mezi cenou standardní uklízeèky (padesát korun) a cenou kvalitní daòové poradkynì (pìt set korun). A miliardové úspory pro všechny z témìø zaniklé kriminality. Tolik fejetonek. Na tabuizaci sexu se dohodl s tehdejším papežem saský vévoda a øímský král Jindøich Ptáèník v 10. století.*) Dùvod byl zøejmý – nedrobit majetek v situaci, kdy není jisté, kdo s kým mìl dané dítì. Párová rodina se jevila jako nejlepší koncentrátor majetku. Plzák dále odhaduje, že nejpozdìji ve 12. století byla definitivnì pøijata svátost párového manželství i na území našeho dnešního státu. A to, co by každému antickému obèanu èi otroku pøipadalo zvláštní, smìšné, nepøirozené, nemožné, vytrvalo v témìø nezmìnìné podobì až do konce 20. století. Prvním významnìjším drolením tohoto staletého návyku v euroatlantické kultuøe se jeví sexuální revoluce v 60. letech 20. století. Nutno také pøipomenout vznik èasopisu Playboy v USA o pár let døíve. Playboy, to byl vlastnì takový návrat k antickému myšlení. Filozofie èasopisu byla: Úspìšný západní muž má mimo jiné i v oblasti sexu hojnost – kolik chce a s kým se mu zachce. Jednadvacáté století zrychluje toto drolení do stále vìtšího tempa. Stoupá poèet singles, tj. lidí žijících samostatnì, schopných ekonomicky se o sebe postarat, navazujících sexuální vztahy delší i zcela krátké, homosexuální èi heterosexuální, ve dvojici nebo ve vìtší skupinì (nebo *)
Viz též napø. knihu Miroslava Plzáka Tušení o lidské duši, Praha, Motto 2005. Jindøich I. Ptáèník se stal králem roku 919.
96
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181276
také žádný sex) podle své momentální chuti èi potøeby. Mezi rùznými proudy feministických hnutí jsou i takové, které pøiznávají ženám zcela rovné právo na sexuální hojnost jako mužùm. Stìží se dá proti tomu nìjak logicky protestovat. Ale i hodnoty tradièní párové rodiny – jedna stálá matka a jeden stálý otec coby tvùrci optimálního hnízda pro všestranný harmonický rozvoj dìtí – neztrácejí na své pozitivní váze. Tabuizovat, zakazovat nìco, co se z lidské pøirozenosti tak silnì musí a chce, to má vždy dalekosáhlý vliv na celou spoleènost. Podívejme se na nìkolik tìchto vlivù:
a) Proè stále zùstává pilíøem jakékoliv reklamy svùdné mladé ženské tìlo, více èi ménì odhalené? Protože mužská potøeba spoèinout pohledem na tìchto køivkách, každý nový den stejných, a pøece každý den o trochu jiných, ta je biologicky silná, stabilní, nikdy se natrvalo nevyèerpá. Po mimoøádnì silné expozici (pøestavte si muže na velké nudistické pláži, kde se koupe a opaluje tisíc nejkrásnìjších dívek a žen svìta) mùže pøechodnì ochabnout, pøechodnì se nasytit. Ale stejnì jako u potøeby potravy po nìkolika dnech od návštìvy pláže je muž opìt ve stavu, že se velice rád podívá na nìjaké to svìží òadro. A navíc, kvùli staletým zákazùm jsou pohledy na nahé ženské tìlo stále tak trochu tabu; když už se kdykoliv odhalí dáma v èasopise, tak mužova reálná živá kolegynì, šéfová, podøízená, právnièka, lékaøka, úøednice stále ne. Odøíkaného chleba nejvìtší krajíc – a spásný dar pro reklamu. Ilustrující pøíklad: Jeden mladší pár, kamarád s kamarádkou (ne intimní), sledoval soutìž Miss. „Doufám, že muži v porotì nebudou volit podle nìèeho tak ordinérního a nevýznamného, jako je velikost prsou,“ øekla ta žena. A muž upøímnì odpovìdìl: „Doufám, že se upøímní mužové v porotì nenechají ovlivnit nìèím tak bezvýznamným, malicherným a nepodstatným, jako je celý zbytek svìta a vesmíru proti velikosti ženských prsou.“
97
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181276
Rozložení hodnot a priorit u typického muže a ženy je prostì rùzné, èasto velmi rùzné. Žena se nemusí ztotožnit s tím, že pro leckterého muže jsou velká prsa vším. Ale dokáže tuto skuteènost pøijmout, chápat. Už z jejího vlastního sobeckého hlediska. Protože chápat znamená zaujmout co nejlepší obranu, kdyby této ženì mužská preference velkých prsou nìjak zaèala vadit, køížit její plány. Muž se nemusí ztotožnit s tím, že pro ženu jsou òadra jednou (bìžnou) vìcí z mnoha. Žena nemusí jako muž vydìlat miliony a poøizovat si harém, aby vidìla zblízka dvacet nahých živých mužù. Ženì staèí zajít si kdykoliv do jakéhokoliv zaøízení, kde je hromadná mužská šatna – a byla by v ní vítanou královnou, kdyby tam vešla. A co máme potenciálnì zdarma, po tom tak bolestnì netoužíme. Muž musí na dvacatero živých ženských òader dlouho a tvrdì vydìlávat.
b) Proè mužská soutìživost nemá horní mez? Tuším, že to byl opìt klasik Miroslav Plzák, který psal o tom, že muž na rozdíl od ženy touží po co nejlepším postavení v zamìstnání. Jeden z nazlobených polemických dopisù psaný ženou mu to vyèítal: „Jaké-
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181276