MEZI NÁMI
Nevěra Člověk samozřejmě může žít monogamně, což nic nemění na faktu, že monogamní není. (názor zkušeného muže) V manželské poradně se s polygamním chováním setkáváme dnes a denně. Počet klientů, kteří mají problémy v důsledku své nevěry, lze na jednotlivých pracovištích počítat na stovky ročně. Manželská poradna je od toho, aby řešila manželské problémy, takže velký počet nevěrníků mezi jejími klienty nepřekvapuje. Převážně polygamní chování v našich krajích ovšem potvrzují i statistická šetření. Podle výzkumů prezentovaných profesorem Petrem Weissem je nevěrných 80 % českých manželství. Ačkoli se tedy člověk občas může chovat monogamně, nic to nemění na faktu, že monogamní není. Existuje několik více či méně vědeckých pokusů o zdůvodnění tohoto jevu. Nejznámější je zřejmě mužská teorie tzv. sobeckého genu. Zachování vlastní genetické informace je tím pravděpodobnější, čím více pokusů a s více pokusnými osobami učiníme. Volba různých partnerů může také přispívat k větší genetické různorodosti, což je pro úspěšný vývoj druhu důležité. To však neplatí úplně doslova. V časopise Konec konců byl nedávno uveřejněn zajímavý článek biologa a katolického kněze Marka Orko Váchy odkazující na studie pohlavního chování lidoopů („Jsme druh, který se vymkl evoluci“, č. 4/2006). Bylo zjištěno, že šimpanzi jsou mnohem polygamnější než gorily, kde si samec udržuje svůj malý harém. Celková tělesná převaha gorilího samce nad samicí je tak velká, že už ji nepotřebuje dokazovat sexuální výkonností. Také vítěz v konkurenčním boji nad ostatními samci je jednoznačný: vítěz bere vše. Naopak menší šimpanz nemá jistotu, že zvítězí nad konkurentem či přímo nad samicí fyzickou silou, musí tedy rozsévat geny kdykoli je příI 98 I
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181265
Mezi námi
ležitost. Na základě těchto pozorování byla odvozena obecná pravidla pro sexuální chování, které by mělo do značné míry záviset na stavbě a velikosti těla a pohlavních orgánů samce. Lidé by v tomto modelu vycházeli středně polygamní. Polygamie tedy zřejmě přináší jistou evoluční výhodu, nicméně situace se může druh od druhu lišit. Někdy méně bývá více. Evoluční podmíněnost polygamie se dobře hodí coby racionalizace vlastní promiskuity. Opravdové příčiny jednotlivých případů nevěry však najdeme spíše v oblasti sociálně psychologických teorií než evoluční biologie. Případně je vysvětlení v biologii individuální, čili v obyčejném hormonálním přetlaku. Sociobiologové tvrdí, že nevěrník se stal narkomanem vlastních hormonů odpovědných za sexuální přitažlivost. Časem od stálého protějšku nedostává tolik podnětů, kolik by pro výrobu své „dávky“ potřeboval. Jako u každého narkomana se totiž jeho potřeba stále zvyšuje. Hledá tedy jiné zdroje. Komu teorie hormonálního nedostatku či přesněji vyčpění neskýtá dostatečnou oporu k nevyhnutelnosti nevěry, lze nabídnout řadu dalších potenciálních (pseudo)zdůvodnění. Od průzkumnických teorií, podle kterých dotyční, podobně jako bájný Ahasver, hledají, zda někde jinde není prožitek jiný a krásnější, až k množstevně sběratelským teoriím, v nichž počet sexuálních partnerů symbolizuje počet skalpů. Jiné teorie zdůrazňují komunikační aspekt sexuality. Ilustrovat je lze vtipem: „Jaký je rozdíl mezi souloží a onanií? Žádný, jen při pohlavním styku se člověk dostane víc mezi lidi“. I v nevěře platí, že když dva dělají totéž, není to vždy totéž. Zájemcům o podrobné zpracování druhů a příčin nevěry doporučujeme knihu Petra Šmolky: Nevěra pro podváděné i podvádějící. Autor zde přiřadil určitý typ nevěry dokonce každému písmenu abecedy. Nevěra je tedy jev, s nímž musíme v partnerských vztazích počítat. Když ne na sto procent, tedy aspoň na osmdesát. Většinou však s sebou nese více problémů než radostí dokonce i svému „pachateli“, o ostatních zúčastněných nemluvě. Většinou se také spojuje se lží. Málokdo je tak přesvědčen o správnosti svého promiskuitního chování, aby po vzoru Miloše Kopeckého požádal manželku o výběr kravaty vhodné pro dostaveníčko se slečnou. Otázka lhát či nelhat o nevěře se pro její důsledky jeví klíčová. Český národ tento problém vyřešil rčením, jež vložil do úst muže po léta symbolizujícího manželské poradenství Miroslava Plzáka: „Zatloukat, zatloukat, zatloukat!“ Plzák opakovaně v médiích i na přednáškách proklaI 99 I
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181265
moval, že nic takového neřekl, ani nenapsal. Věřím mu – četl jsem od něj dost a bedlivě mu mnohokrát i naslouchal. Ono „3x Z“ se skutečně nikde neobjevilo. S patřičnou mírou ironie můžeme říci, že jde o něco podobného jako Rukopis Královedvorský a Zelenodvorský. Národ něco potřeboval, tak se to objevilo. Plzák nicméně v rámci sesazení lásky z nebe na zem zdůraznil, že v manželství si nemůžeme být neochvějnou věrností svého protějšku nikdy jisti. Nevěra možná je, důkaz věrnosti je nemožný. Když tak v jednotlivém případě, hodině, výjimečně snad i dni. Den má ale 24 hodin a týden sedm dní. Dokažte někomu, že mu nejste nevěrní třeba formou erotického snu nebo fantazie. Je to nemožné! Před nevěrou nemá smysl schovávat hlavu do písku. Je lépe vědět a být připraven. Řekněme si tedy něco o jejích záludnostech. Z hlediska manželského konfliktu je nevěra nebezpečná svou nevypočitatelností. Většina aktivních účastníků této milostné hry podceňuje rizika, jež mohou nastat. Jde o rizika související s reakcemi každé strany v trojúhelníku. Podvádějící obvykle chtějí zůstat v roli solidních hráčů, to znamená manželství nezrušit a zejména pak netraumatizovat vzniklou situací děti. Situace se jim ovšem bohužel nezřídka vymkne z rukou. Důvody jsou dva. Jednak je v naší kultuře chladný sex považován za problematický a dotyční mají potřebu namluvit sami sobě, že právě prožívané hormonální vzepětí je obrazem nové, čisté a trvalé lásky. To příliš nepřispívá ke stabilitě původního manželského svazku. Svou roli hraje i to, že na seznamovacím trhu je poměrný nedostatek nepsychopatických mužů, kteří současně ovládají umění jíst příborem. Vyskytne-li se takový exemplář, jeví o něj ženy zvýšený zájem, i když je zadaný. Bez ohledu na to, zda je právně volný, jej hodlají získat pro sebe. Takto lovení muži na druhé straně snadno podlehnou iluzi, že milenky nemají chyby stávajících manželek. Ať už je motivem lovících žen citový poryv nebo zištnost, jejich tendence udělat dobrý dojem se často protne s růžovými brýlemi „zamilovaného“ hormonálního štvance. K protnutí dojde často do té míry, že je na světě nikoli neškodná aféra, ale vážný mimomanželského vztah, který může vést až k rozvodu. Bývá tomu tak dokonce i v případech tzv. SOS nevěr, tedy takových, kdy nevěrník chce svým jednáním pouze upozornit na to, že se situace v manželství musí změnit. Na začátku chtěl manželství vlastně zachránit, ale z výše uvedených důvodů brzy spadne do černé díry emocí a manipulací, z níž se těžko hledá cesta zpátky. I 100 I
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181265