P O D K O V Á Ř S T V Í
98
a chodí i v přírodních podmínkách. Podkovy se rýhují a společně s hlavou podkováků vytvářejí jednu z protiskluzových zábran. Výrobci podkováků nabízejí různé druhy podkováků, které se liší tvarem hlavy a tvrdostí hlavy. Další protiskluzovou zábranou jsou dříve využívané hmatce a ozuby. V dnešní době se tyto prvky využívají pouze u chladnokrevných koní, kteří musí stále vykonávat těžkou práci v tahu. U sportovních koní podkovář pouze zhotoví otvory se závity v podkově a ozuby se našroubují jen v případě potřeby. Chůze po jednoduchých pantoflicích je pro koně podle nejnovějších výzkumů nejzdravější. Šlachy a klouby nejsou zbytečně zatěžovány. Velmi častým nešvarem, který je pro koně i jezdce opravdu nebezpečný, je naváření podkov tvrdokovovým materiálem. Podkovy některých výrobců jsou již dost tvrdé a koně se na nich smekají a ještě jim tam přidáváme další a ještě tvrdší materiál. Zkuste takto nakované koně někdy pozorovat na tvrdém povrchu (beton, žulové kostky, asfalt) – jak se na něm smekají. Dá se říci, že tito koně na takových površích bruslí. Podkova bude z půdní plochy sice méně opotřebena, ale vytlačí se v patkových částech (obr. 123) od pohybu patek. Životnost podkovy o moc neprodloužíme, naopak ohrozíme bezpečnost koně. V současnosti se používají vidiové hroty. Do podkovy se vyvrtají otvory a tam se narazí tyto vidiové hroty. Ty se do tvrdých materiálů zasekávají a zajišťují onu protiskluzovou zábranu. Zde připomeneme i odebírání materiálu z boků ozubů. Spodní plocha ozubu musí zůstat čtvercová. Pokud hrany odebereme, měkký materiál se v půdě rychle opotřebí a z vidiového hrotu se stává jehla a hrozí nebezpečí zášlapu. Největší slabinou jsou však samotné podkovy. Staří podkováři se nepustili do podnikání, a tak se v tomto řemesle rekrutovala spousta nových, mladých podkovářů. Bohužel se u většiny ukazuje, že nejsou vyučeni v oboru kovář – podkovář a po získání praxe nesložili onu potřebnou podkovářskou zkoušku. Velká většina jich podkovu vůbec neumí vyrobit. To se projevuje hlavně na tvarování podkov. Ještě jsme se nesetkali s koněm, který by měl hranatá kopyta. Těchto podkov vidíme stále dost. V současné době u mnohých koní snímáme z předních končetin zadní podkovy. Tento problém se u nás objevuje asi pět let. I přes veškerou osvětu se tento jev stále nedaří vymítit. Je potřeba si uvědomit, že tvar předního a zadního kopyta je jiný. Bohužel, díky těsným kopytům, která jsou úzká, podkováři velmi často sáhnou po zadní podkově, aby nemuseli podkovu přetvarovávat. Výrobci podkov začali rozlišovat pod obrázek 123 Vymačkaná ramena podkov od správně kovy nejen tím, že přední podkova má jednu čapku a zadní dvě čapky, ale pofungující mechaniky kopyta
Podkováøství.indd 98
8.12.2006 9:20:54 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181221
M Ó D N Í
V L I V Y
V
P O D K O V Á Ř S T V Í
99
pisují i levou a pravou podkovu. Přitom zkušený podkovář podkovy rozeznává podle tvaru. U zadních podkov se začaly dělat dvě čapky jen proto, že práce koní se s jejich využitím zrychlila. Díky těmto podkovám necháváme rohovinu kopyta u zadních končetin v nártní části přečnívat o 1 – 2 mm. Tím nedochází ke zranění podkovou. Těmto ortopedickým podkovám říkáme odborně stíhavky. Oproti tomu je dnes na trhu k dostání přední podkova se dvěma čapkami. Je to klasická přední podkova s tím rozdílem, že na ní jsou zhotoveny dvě čapky, které jsou umístěny až mezi druhým a třetím otvorem pro podkovák. Na zadní podkově jsou čapky umístěny mezi prvním a druhým otvorem pro podkováky. Takto se podkovy dají jednoduše rozlišit. Srovnáním oblouku mezi čapkami do roviny u přední podkovy získáme tzv. soudkovou podkovu (obr. 124). Tu používá hodně podkovářů kvůli zajištění dřívějšího odvalování končetiny (obr. 125, 126, 127). Nártní část kopyta nechají přečnívat přes podkovu až
obrázek 124 Tak zvaná soudková podkova; kopyto bylo velmi těsné a tupoúhlé, podkova vadu postoje pouze prohlubovala
obrázek 125 Odvalovací podkova
obrázek 126 Rentgen kopyta s normálním nakováním (ukazuje vzdálenost pro odvalování)
obrázek 127 Rentgen kopyta s odvalovací podkovou (zobrazuje zmenšení vzdálenosti pro odvalování)
Podkováøství.indd 99
8.12.2006 9:20:54 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181221
P O D K O V Á Ř S T V Í
100
o 1 cm. Dosáhnou tak dřívějšího odvalování, ale v takovémto případě je tlak na nártní stěnu neúměrně vysoký a pro koně i bolestivý. Na podkově ještě zhotoví tzv. sáňkové prohnutí, tím se odvalování posune ještě blíž směrem k hrotu střelu. Bohužel, s tímto způsobem podkování se velmi často setkáváme i u koní, kteří takto okovaní chodit nemohou. Příkladem jsou parkuroví koně, kteří se ve fázi odrazu nemají se z čeho odrazit, neboť jejich podkovy nemají onu hranu. Říká se, že před skokem „ztratí nohy“. Dost
obrázek 128 Obrácená podkova na schvácené kopyto (lyžiny byly zhotoveny pravděpodobně k usnadnění klouzání končetiny)
obrázek 129 Klasická podkova pro schvácené kopyto
obrázek 130 Náhražka podkovy Colleoni (neupravená ramena vnitřní podkovy vadí rohovému střelu; plochy podkovy neumožňují odvalování v místě nejmenší bolestivosti při chůzi)
obrázek 131 Podkova Colleoni (půlkoule, která tento problém řeší)
Podkováøství.indd 100
8.12.2006 9:20:55 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181221