tabule00.qxd
9.11.2006
19:51
98
StrÆnka 98
P L A T N É Ř S T V Í
Lícnice
K žebrovým přilbám se obvykle přidělávaly i odklopné kovové ochrany obličeje, tzv. lícnice, kryjící uši a části tváří. Byly připevněny pomocí pantů k železné obroučce přilby a pomocí koženého řemínku se pod bradou svazovaly, aby v boji nebo při pochodu nepřekážely – aby „neplandaly“. K přilbě se připojovaly kroužkové ochrany týlu.
Zdobení
Ocelovou objímku je dobré překrýt přinýtovaným tenkým hliníkovým nebo mosazným plechem, znázorňujícím zlatou nebo stříbrnou ozdobu přilby. Tento pás může být i náznakově cizelovaný. Pokud by se na výrobě přilby spolupodílel i zdatnější řemeslník, je možné dát těmto cizelovaným plechům určitý figurální dekor. Za vzor dekoru je možné vzít si i dochované a publikované přilby tohoto typu.
6.2.2 P ŘILBA
TYPU KALOTA
Kde najít kalotu
Kalota je podobná jak tvarem, tak i vlastní výrobou, žebrové přilbě. Používala se i v době rytířských hrncových přileb, tj. ve 13. století. Na dobových ilustracích, např. v již zmíněné Maciejowské bibli, jsou těmito přilbami vybaveni jezdci znázorňující vojska orientálních zemí. Dvě takové přilby, nacházející se dnes v Národním muzeu v Praze, byly nalezeny při archeologických vykopávkách v pražské Stromovce. Z těchto přileb, používaných i v našich zemích, vychází i technologický popis jejich výroby.
Konstrukce
Základ, stejně jako je tomu u předchozí přilby, tvoří železná obroučka kolem hlavy. V současné době bývá vyrobena z ocelového plechu. Od ní vychází přes temeno hlavy, směrem k týlové části obroučky, obloukový železný pás. Ke konstrukci přilby jsou zevnitř vloženy a přinýtovány dvě boční výplně (viz tab. 3, str. 18). Na přilbách nalezených ve Stromovce je zajímavé, že nýty vypadají, jako by byly vyrobeny z mírně rozklepaných kousků drátu, používaného v té době k výrobě kroužkové zbroje. Také jejich hustota je, oproti hustotě nýtů žebrových přileb, dosti veliká.
Výroba
Tím, že se v převážně většině při výrobě kaloty používalo jen nezdobené železo, mohla být zhotovena i v kovářských dílnách. Větší nároky byly kladeny na zhotovení dvou naprosto stejných vydutých výplní. Ve starých dílnách bývaly vytepány ze zahřátého kusu železa na ploché kovadlině. Současní platnéři je vyrábějí údery zaoblenou stranou kladiva na vnitřní stranu vykrojeného plechu, položeného na miskovém vybrání ve špalku nebo v kovu. Tato práce si již vyžaduje, oproti výplním žebrových přileb, větší technickou znalost. Při montáži základní kostry přilby a připevnění výplní je dobré použít svěrkových kleští. Pro platnéřské práce se zdají být nevhodnějšími univerzální svěrkové kleště. K okraji přilby kalota bývala připojena od jedné spánkové části ke druhé splývající kroužková ochrana lícní části obličeje a týlu.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181214
tabule00.qxd
9.11.2006
19:51
StrÆnka 99
V Ý R O B A
6.2.3
K ÓNICKÁ
Z B R O J E
99
PŘILBA
Předpokládaný způsob výroby
Všeobecně známou přilbou tohoto typu je přilba připisovaná sv. Václavovi. Kónické přilby byly různě vysoké. I když se zachovalo několik kónických přileb snýtovaných z několika dílů, v naprosté většině jsou zachované přilby vykovány z jednoho železného kusu. Na základě pokusů o rekonstrukci starých technologických postupů při její výrobě bylo zjištěno, že nejpravděpodobnější je následující způsob výroby: Z ohřátého železného koláče byla ohnutím okrajů vykována hluboká železná miska. Na zvláště upraveném hrotovitém výběžku kovadliny byla tato ohřátá miska dále prohlubována. Její obvod se přitom zmenšoval až do hrotu (viz tab. 3, str. 18). Přilby tohoto typu, vykované z jednoho kusu, mělo i turecké jezdectvo na počátku 18. století. Byly polokulovité, s nasazeným hrotem a k okraji připevněným kroužkovým závěsem.
Doporučení
V současných platnéřských dílnách se přilby tohoto typu svařují, obvykle ze dvou vyklepaných polovin. Aby měly obě poloviny naprosto stejný tvar a dokonale k sobě doléhaly, je vhodné vyrobit si maketu vnitřní části přilby a na ní si vyklepávané poloviny přileb neustále ověřovat. Aby bylo dosaženo autentického vzhledu, je zapotřebí k hotové kónické přilbě přivařit nánosník.
6.2.4 H RNCOVÁ
PŘILBA
Dva typy, jejich konstrukce
Hrncová přilba (též topfhelm, great helm atd.) je klasická přilba z rytířského období, používaná v Evropě pod počátku 13. století do počátku 14. století. Vyráběly se dva rozdílné typy: německý typ a o něco nižší typ, používaný převážně ve Francii a v Anglii. Technologie výroby obou typů není tak složitá. Vše nasvědčuje tomu, že ji byl v dávných dobách kromě specialistů, tedy helméřů, schopen vyrobit i zručný a zkušený kovář. Přilba se skládá ze dvou zadních a dvou předních, nýty spojovaných železných plátů. Temeno přilby tvoří plochá oválná miska, připevněná k horní části přilby. Přední část hrncové přilby bývala zesílena přinýtovaným kovovým dílem ve tvaru kříže, který měl ve vodorovných břevnech dva oční průzory. V přední části je přilba opatřená vyvrtanými nebo vyraženými dýchacími otvory (viz tab. 4, str. 21). Existují i zachované hrncové přilby vyrobené z většího počtu železných plátů.
Způsob nošení
Při její výrobě je zapotřebí vědět, že hrncová přilba se nosila nasazená na temeno hlavy a pohybem hlavy se také otáčela. Rytíř měl na hlavě kroužkovou kapuci, a aby ho těžká přilba netlačila, nosil přes kapuci ještě bohatě vycpávanou kuklu. Helméř musel mít neustále na paměti, že po nasazení přilby na tuto kuklu musí být úzké oční průzory přesně ve výši očí rytíře. Na tom, jak rytíř z přilby viděl, záviselo, zda bitvu přežije. Ani v současné době není příjemné, zjistí-li se až po dokončení přilby, že z ní není nic vidět. Je proto dobré i při této výrobě si předem udělat kartónový model.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181214
tabule00.qxd
9.11.2006
19:51
100
StrÆnka 100
P L A T N É Ř S T V Í
Materiál a výroba
Materiálem vhodným pro soudobé zhotovení hrncové přilby je ocelový plech o síle 1,5–1,6 mm případně až 2 mm. Při tvarování přilby jsou zadní dva díly ohnuty do oblouku. Přední dva díly jsou vpředu zalomeny a obě boční strany obou dílů jsou na vnější stranu mírně prohnuté. Pohlédneme-li na přilbu shora, vidíme, že temeno přilby je oválné a dolní část přilby má tvar kapky s hrotem vpředu. Přední díly překrývaly při nýtování zadní díly. Přinýtované zesílení ve tvaru kříže může být zhotoveno z 1 mm silného mosazného plechu. Poté, co je tělo hrncové přilby hotové, obrátí se vzhůru a přiloží na připravenou plechovou desku. Rydlem se do plechu nakreslí obrys budoucího temene přilby. Kolem tohoto obrysu se narýsuje asi o 3–4 cm větší obrys, který se pak vystřihne.
Doporučení
Historicky věrnější připevnění vrchního dílu přilby docílíme vytvořením ploché misky z vystřihnutého plechu a ohnutím okrajů o 90°. Misku pak nasadíme shora na přilbu jako pokličku hrnce a přinýtujeme ji. Pro snadnější ohnutí okraje misky je možno okraj paprskovitě rozstříhat, nejestetičtěji do tvaru střešních tašek „bobrovek“. Dobové ilustrace zobrazují, že na této přilbě mívali panovníci připevněné královské koruny.
6.2.5 K BELCOVÁ
PŘILBA
Rozdíly mezi hrncovou a kbelcovou přilbou
Tento typ přilby má v podstatě stejný tvar jako hrncová přilba, a proto i velmi podobný výrobní postup. Kbelcová přilba je však na první pohled vyšší než hrncová přilba. Dosedala na ramena, tíha váhy přilby a úderu nepřátelské zbraně se tím nepřenášela temeno hlavy, ale na ramena. Rytíř pod touto přilbou také nosil (stejně jako u předchozí hrncové přilby) kroužkovou kapuci, ale nemusel mít na hlavě silně vycpávanou kuklu. Rytíř mohl také v přilbě hlavou mírně pohybovat. Přední část horního dílu kbelcové přilby byla, oproti hrncové přilbě, více sklopená dozadu (viz tab. 5, str. 23). Porovnámeli toto sklopení s hodinovým ciferníkem, pohybovalo se při směrování přilby doprava, mezi 52. a 55. minutou. Horní díl přilby je, oproti přilbě hrncové, vyklenutý. Úder zbraně po tomto vyklenutí sklouzl do strany.
Konstrukce
Klasická kbelcová přilba bývá také vyrobena z pěti dílů, ze dvou bočních a jednoho vrchního. Vrchní díl, mírně vytvarovaný do oválné misky, se na horní díl nasadil a připevnil kovovými pásy, které někdy vybíhaly dlouhými bočními výběžky z horních částí přilby. Nýtování je stejné jako u hrncové přilby. Dolní plechy jsou předsazeny přes horní plechy. Vybrání na oční průzor je opět vykrojeno v dolním předním plechu, který je úzkým výběžkem spojen nýty s horním předním plechem. Dýchací otvory jsou vyraženy v přední dolní části přilby, někdy jsou sestaveny i do schematického obrazce. Od poloviny 14. století bývají kbelcové přilby opatřeny zvedacím hledím, spojeným s přilbou bočními ozdobnými čepy. Někdy, zvláště při turnajích, jsou kbelcové přilby zdobeny klenotem, shodným s figurou nebo barvami šlechtického erbu.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181214