TECHNICKÉ NOVINKY
Karta se šesti magnetickými proužky – Compagnie Générale d´Automatismes – Francie 1969
V roce 1969 se Air Travel Card stala první kartou Charge Card, která začala používat na zadní straně karty magnetický proužek pro zrychlení placení letenek na letištích. V roce 1971 UATP jako první na světě zavedla platební terminály a on-line autorizace plateb v kancelářích leteckých společností a cestovních kanceláří i agentů. IBM se však musela vypořádat i s odpůrci své technologie, kteří upozorňovali na snadné čtení a kopírování magnetického proužku. Největším odpůrcem byla Citibank. Aby banka dokázala, že magnetický proužek je málo bezpečný, zorganizovala soutěž mezi vysokoškolskými studenty v Kalifornii. Soutěžící obdrželi obecné informace o této
technologii a měli za úkol vyrobit padělek magnetického proužku bankovní karty s použitím co nejjednodušího postupu. Jeden z vítězů této soutěže dokázal zkopírovat údaje z jednoho magnetického proužku na druhý pouhým zahřátím pomocí žehličky. Brzy všichni pochopili, proč se Citibank bránila zavést magnetický proužek – měla totiž vlastní technické řešení záznamu údajů na kartu – tzv. Magic Middle. Tato technologie zaznamenávala potřebné informace pomocí drobných dírek vyražených do proužku papíru, vloženého do karty. Tyto informace mohlo přečíst zařízení vybavené zdrojem světla a senzorem. Protože toto technické řešení bylo složité a drahé, nebylo americkými bankami přijato a v roce 1972 začaly banky spojovat své bankomatové sítě s využitím magnetického proužku. Citibank přestala Magic Middle používat a přešla na standard ostatních bank. Jedním z prvních, kdo v roce 1972 podpořil zavedení magnetického proužku na kartách, byl prezident National BankAmericard Dee Hock. Novou technologii považoval za levnou a spolehlivou. Také American Bankers Association podpořila magnetický proužek, definovala strukturu záznamu na dvou stopách a přijala proužek v roce 1973 za svůj standard. Do dubna 1973 bylo již 85 % bankovních karet opatřeno magnetickým proužkem.
Přední strana identifikační karty (podle normy ISO 3554)
Co to je (nebo byl) magnetický proužek Magnetický proužek je definován normou ISO, a to nejen pro bankovnictví, ale obecně pro všechny sektory. Norma ISO však ponechává dostatek prostoru pro to, aby např. bankovní platební systémy využívaly některá definovaná pole podle svých potřeb. Snadná výroba a flexibilita standardu umožnily, aby se magnetický proužek rychle rozšířil. Magnetický proužek má tři záznamové stopy se specifickým účelem: Stopa 1. První stopa magnetického proužku byla definována již v roce 1969 Mezinárodní asociací leteckých dopravců IATA (International Air Transportation Association). Jejím úkolem bylo usnadnit automatické odbavování leteckých cestujících. Americké banky přijaly tuto normu v roce 1970. První stopa má 79 znaků, které obsahují číslo karty (až 18 číslic) a jméno klienta (až 26 alfanumerických znaků). Stopa 2. Druhou stopu vyvinula American Bankers Association (ABA) pro on-line finanční transakce. Tato stopa obsahuje 40 numerických znaků včetně čísla karty (až 19 číslic) a v bankovnictví se používá nejvíce. Stopa 3. Na rozdíl od první a druhé stopy, které jsou určeny pouze pro čtení, může být záznam na třetí stopě přepisován. Třetí stopa se dříve používala u off-line bankomatů. Finanční limit klienta se snižoval o vybírané částky a po uplynutí stanoveného času se opět navyšoval na původní úroveň. Na této stopě byl zaznamenán parametr, podle kterého bylo možné 98sloužilo až 107 numerických znaků. ověřit správnost kódu PIN. K záznamu potřebných informací
_Platební karty 2006.indb 98
16.5.2006 23:50:50 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181213
TECHNICKÉ NOVINKY
7. až 15. číslice – identifikátor klienta
Měsíc/rok začátku a konce platnosti karty 2. až 5. číslice – identifikátor banky 1. číslice – identifikátor sektoru – zde 4 (VISA) Jméno držitele karty Čip
Tištěné údaje Pro použití v mechanických snímačích (imprinterech) se na kartu vyrazí nezbytné identifikační údaje (embossing), a to písmem OCR 7B (Optical Character Recognition) velikosti 3,63 mm. Pro údaje je určena dolní polovina přední části karty, kterou norma dělí na čtyři řádky (viz obr. nahoře). Zadní strana karty obsahuje další informace nezbytné pro provedení nákupu nebo výběru hotovosti: 1. Magnetický proužek. Má dvě nebo tři stopy pro záznam identifikačních údajů a jsou zde ještě další doplňující údaje (bezpečnostní kód CVV nebo CVC a další). 2. Podpisový proužek. Je určen pro záznam podpisového vzoru držitele karty. Tak, jak je zde podepsán, zákazník podepisuje stvrzenky při placení. Platí jedna výjimka – u karet Maestro se od roku 2001 povinně používá PIN. Proti změně podpisu je proužek chráněn několika bezpečnostními technologiemi.
Zadní strana karty
Na zadní straně karty se také můžeme často setkat s doplňujícími informacemi. Patří mezi ně především adresa vydavatele karty, 99 telefonní číslo jeho klientské linky, znak a telefonní číslo pojišťovny zajišťující např. cestovní a úrazové pojištění apod.
_Platební karty 2006.indb 99
16.5.2006 23:50:50 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181213
TECHNICKÉ NOVINKY
První bankomaty Bankomaty (Automated Teller Machine – ATM) hrály významnou roli v rozvoji výpočetní techniky. Byly prvním počítačovým zařízením, které bylo obsluhováno laiky, a to v době, kdy lidé neměli praktické zkušenosti s používáním osobních počítačů. Bankomaty byly také prvním komerčním zařízením, které využívalo šifrovací systémy, a byly jednou z prvních služeb, kterou klienti mohli používat bez ohledu na úřední hodiny své banky. Proto byly bankomaty zcela právem zařazeny na seznam 100 nejvýznamnějších vynálezů 20. století. Vznik bankomatů umožnil vynález počítačů sloužících za 2. světové války k prolomení nepřátelských šifer a k vývoji atomové bomby. V 50. letech nabídly společnosti IBM, Hewlett-Packard, i další, počítače pro komerční využití. Hospodářský rozvoj v Evropě a Spojených státech po 2. světové válce zvýšil životní úroveň obyvatelstva. Současně však také zvýšil počet vedených běžných účtů domácností a tím provozní náklady bank. Peněžní ústavy proto začaly investovat do automatizace bankovních operací, zavedly centrální účetní systémy, linky na automatizované zpracování šeků, a zavedení bankomatů bylo logickým pokračováním tohoto trendu.
Rozhodlo 72 sekund
„Požádal jsem ho, jestli mi může věnovat 90 sekund před obědem. Trvalo to jen 72 sekund – kolega to měřil.“ Generální ředitel se pro myšlenku bankomatu okamžitě nadchnul a chtěl hned jeden koupit. Trvalo ale ještě téměř tři roky, než byly vyvinuty potřebné mechanismy a bezpečnostní kódy. Testování bezpečnosti bylo svěřeno britské tajné službě MI6. „Vsadil jsem se s přáteli o bednu šampaňského, pokud zkusí prolomit bezpečností kódy, a o druhou bednu, pokud se jim to podaří,“ vzpomínal Shepherd-Barron. Experti MI6 vyhráli obě bedny šampaňského, ale potvrdili, že bezpečnostní systémy není možné prolomit bez znalosti utajených informací. První peněžní automat („cash machine“, slovo ATM – bankomat se ještě nepoužívalo) Barclays Bank zprovoznila 27. června 1967 pod názvem „Barclayscash“ na The Town (Church Street) č. 20 v londýnské čtvrti Enfield. Tento peněžní automat vyrobila společnost Thomas de la Rue. O měsíc později, 31. července zavedla do provozu peněžní automat také National Westminster Bank ve své pobočce Londýn-Victoria. Bankomat vyrobila firma Chubb – známý výrobce trezorů. Oba peněžní automaty vyplácely jednu bankovku v hodnotě 10 liber po vložení děrného štítku a zadání PIN, které klienti dostali na bankovní přepážce. Z počátku klienti první bankomaty používali jako nouzové řešení v případech, kdy si nestihli vyzvednout hotovost v úředních hodinách banky. Časem se však používání
Britské banky tvrdí, že na myšlenku konstrukce zařízení na výplatu peněz přišel v roce 1965 Skot John Shepherd-Barron, ředitel společnosti De la Rue Instruments, patřící ke známé tiskárně cenin Thomas De la Rue Company v Londýně. Shepherd-Barron v té době pracoval na projektu prototypu samoobslužného stojanu pro čerpací stanice Shell. K placení sloužily nepadělatelné žetony. Protože věděl, že jeho firma vyrábí také počítačky a třídičky bankovek a mincí, učinil „… logický skok… k výplatě hotovosti skrz zeď,“ jak to později sám nazval.2 „Bylo frustrující, že banky měly otevřeno jen od 10.00 do 15.00 hodin a pár hodin v sobotu ráno,“ popsal příčinu vynálezu pro Smithsonian Institution ve Spojených státech. Generálnímu řediteli Barclays Bank předložil svou myšlenku zařízení, které by vyplácelo peníze kdykoli.
První bankomat na světě (Cash Dispenser) zavedla do provozu Barclays Bank v Londýně 27. června 1967
100
_Platební karty 2006.indb 100
16.5.2006 23:50:52 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181213