98
ORCHIDEJE
V BYTĚ A RODINNÉM DOMĚ
neboli mycelia reagovat na chemické podněty a prorůstat ke zdrojům živin. Houbová vlákna (zvaná též hyfy) pokrývající kořeny orchidejí pronikají přes jejich pokožku do živých buněk. Tam jsou po vytvoření tzv. klubíček postupně orchidejovými pletivy pohlcovány a rozpouštěny rostlinnými enzymy uvnitř buněk. Další prostor k prorůstání houbového vlákna je vytvářen dorůstajícím kořenem. Růstovou rychlost prorůstání hyf reguluje orchidej pomocí mykostatických látek. Dosavadní poznatky tak spíše potvrzují jakýsi parazitizmus orchideje na houbě než dosud uváděnou symbiózu. Vztah houby a orchideje bývá také označován jako hélotizmus. Orchideje pěstované v bytech či sklenících využívají mykotrofii, zároveň ale vyžadují také minerální hnojiva. Koncentrace roztoků těchto hnojiv však musí být tzv. fyziologická, odpovídající chudým substrátům v přírodě, tj. mnohem slabší než pro ostatní rostliny.
4.4 Morfologie Následující údaje se zaměřují pouze na nejobecnější zvláštnosti stavby orchidejí, která je výsledkem adaptace na různé ekologické podmínky (obr. 8). Obr. 8 Habitus rostlin
a) Paphiopedilum
b) Haemaria discolor
c) Dendrobium parishii (ZÁKREJS, J., 2003)
4.4.1 Kořeny Jedná se o nejdůležitější orgány rostlin čeledi Orchidaceae, zejména pak u epifytních druhů. Ukotvují rostliny na stromech a v půdě a plní funkci absorpční a zásobní. U některých orchidejí mají kořeny i význam asimilační – obsahují chlorofyl běžný pouze v listové části rostliny. Kořeny
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181148
Doplňkové informace
99
vytvářejí také prostředí pro rozvoj symbiotických houbových vláken (hyf) prorůstajících pletiva kořenů, jejich rozpouštění a čerpání živin (mykotrofizmus nebo endotrofní mykorhiza). Orchidejové kořeny bývají bílé, šedé nebo žlutavé a tlustší (na rozdíl od kořenů většiny jiných rostlin). Na povrchu mohou být měkké nebo naopak tvrdé jako drát. U terestrických orchidejí jsou někdy porostlé hnědým, žlutým nebo bílým vlášením. Rozvětvují se přímo ze stonku a často tvoří kořenové svazky, k růstu dochází na zelených špičkách. Pokožkové buňky kořenů mají schopnost kolmého růstu, čímž způsobují přirůstání k nerovnému povrchu. Vzdušné kořeny orchidejí a jejich poslání je předmětem odborných diskuzí. Názor o souvislosti s epifytickým způsobem života a krátkodobé možnosti přijímání vody (po dešťových přívalech a rose) bývá některými botaniky zpochybňován tím, že při nedostatku životního prostoru hledá rostlina novou podložku. Vlastní stavba kořenů epifytických orchidejí sestává z několika vrstev (obr. 9).
• velamen – vnější vícevrstvá epidermis složená z odumřelých tlustostěnných buněk naplněných vzduchem. V suchém stavu způsobuje bílou barvu kořenů a napomáhá šetřit vodu uloženou v zásobních pletivech. Za vlhka pak saje vodu a propouští více světla k chlorofylu. Ten je i ve starších kořenech omezeně funkční.
• vnější vrstva – z propustných buněk;
centrální válec vodiv˘ch pletiv
velamen zevní vrstva
• vnitřní slupka – z propust-
propustné buÀky
ných buněk;
• epidermální propustné buňky;
• kořenové centrum (endodermis). U některých typů orchidejí jsou známy také vodorovně rostlé, tenké vzdušné kořeny, které později rostou vzhůru a vytváří tak koš. V něm dochází k zachycení částí listů, rostlin a jiných organických odpadů, jež po částečné mineralizaci slouží jako zdroj živin.
endodermis
epidermální buÀky
Obr. 9 Průřez kořenem orchideje (PINSKE, J., 2002)
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181148
100
ORCHIDEJE
V BYTĚ A RODINNÉM DOMĚ
Je zapotřebí zdůraznit, že kořeny orchidejí přirůstají pouze během jednoho vegetačního období. Narušené kořeny se proto už nedokážou zregenerovat, po ukončení růstu však mohou zůstat plně funkční. Nové kořeny dorůstají již jen s novým výhonem.
4.4.2 Stonky Růst stonku orchidejí může být buď monopodiální, nebo sympodiální (obr. 10). Monopodiální – stonek přirůstá neomezeně z jediného aktivního koncového pupenu stále jedním směrem. Růst však prochází různými fázemi odpočinku a v závislosti na klimatických podmínkách je pak znovu aktivován. Listy vyrůstají na výhonu ve dvou řadách proti sobě, spodní postupně odpadávají. Typickým představitelem je rod Vanda s dlouhými internodii nebo Phalaenopsis s internodii silně zkrácenými. Květy se při monopodiálním růstu orchidejí vyvíjejí pouze z bočních pupenů stonku. V průběhu let stonky postupně odrůstají, ve spodní části rostliny často dřevnatějí a posléze odumírají.
Obr. 10 Monopodiální a sympodiální růst orchidejí
(GOEDE, B., 2005)
Sympodiální – stonek rostoucí vícero výhony je vývojově modernější, u rostlin originálnější a typický pro většinu orchidejí. Nachází se v substrátu – jde v podstatě o oddenek (rhizom) se zkrácenými i dlouhými internodii. Obvykle jednou za sezonu (po ukončení růstu) vyrůstá z koncového pupenu oddenku nový letorost, po jehož vyzrání pokračuje růst z nejbližšího bočního pupenu. Vícero bočních pupenů (1–2) má záložní funkci pro případ překážky růstu pupenu hlavního. Tyto tzv. spící pupeny se využívají k vegetativnímu rozmnožování trsů orchidejí. Silné rostliny se občas takto množí samovolně po aktivaci spících oček. Vyrostou dva letorosty,
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181148