8
Nespavost a jiné poruchy spánku
v rehabilitačním centru, kde se zotavoval po ischemické mozkové příhodě s cévní mozkovou příhodou, pravostrannou mozkovou lézí a částečnou obrnou levé horní i dolní končetiny. Před touto příhodou pacient výrazně nestonal. Netrpěl vysokým tlakem, nebyl obézní. Neužíval léky, pouze příležitostně antihistaminika kvůli alergii na trávy. Na oddělení, kde pacient ležel, se sešlo neurologické konzilium s cílem upravit podávání léků; psychiatr totiž klientovi diagnostikoval prodělané noční delirium. Z dostupné dokumentace vyplynuly následující informace: pacient spí neklidně, v noci chodí po chodbě, bouchá do dveří, nesrozumitelně si povídá pro sebe, neodpovídá na dotazy a nereaguje na výzvy, do postele uléhá sám, někdy si lehne pod postel, ráno si na události nevzpomíná. Stav se opakoval pětkrát během dvou měsíců. Psychiatr diagnostikoval a léčil delirium nasedající na cévní demenci po mozkové příhodě. Pacient užíval Anopyrin, Piracetam, vitamin B, léky rozšiřující cévy, Dormicum a Tiapridal v dávce 600 mg denně. Po zahájení léčby deliria se stav na dva týdny zklidnil, pak se opět opakoval. Pro vyslovenou diagnózu neexistovaly významné důkazy. Výsledky laboratorního skríninku byly v normě stejně jako pacientovo zavodnění (hydratace). Jednoduchý text kognitivních funkcí ukázal, že pacient je orientován, s dobrou krátkodobou pamětí. Netrpěl depresí ani úzkostmi. V rodinné anamnéze se objevilo somnambulické zatížení u otce. V dětství pacient prodělal epizody náměsíčnosti, v dospělosti byly při stresu přítomny epizody nočního ujídání, na něž si klient nepamatoval. Při vyšetření jsem dospěla k podezření na parasomnii typu somnambulizmus. Pacient absolvoval test vertikalizace a EEG vyšetření, které neodhalily závažné patologie. Antidelirantní léčba byla vysazena. V rámci léčby byl upraven denní režim, pacient začal aktivně rehabilitovat, na noc bral 1 mg clonazepamu. Podpůrná psychoterapie mu měla pomoci postupně se vrátit k pracovním aktivitám. Stav se pomalu upravil. Pacient dál dochází na ambulanci a není v pracovní neschopnosti.
Poučení z příběhu Nedostatečné informace v dokumentaci, neúplná anamnéza a obavy neškoleného personálu komunikovat s „bloudícím“ pacientem přispěly ke špatné diagnóze a léčbě.
98
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181094
Parasomnie
8
Objektivní anamnéza a spolupráce rodiny výrazně pomohly zlepšit stav klienta.
8.2
Hypnagogické záškuby
Při usínání dochází k záškubům svalových skupin celého těla. Parasomnie se vyskytuje fyziologicky častěji u lidí fyzicky unavených, nevyspalých a po větší tělesné zátěži.
8.3
Spánková obrna
Spánková obrna je parasomnie vázaná na REM-spánek, ve kterém se obvykle nesetkáváme se ztrátou svalové síly. Vyskytuje se jako izolovaný příznak u 6 % zdravé populace nebo je jedním z příznaků asi u 40 % pacientů s narkolepsií. Typickým příznakem této spánkové poruchy je úplná ztráta síly ve svalech celého těla (v bdělém stavu jsou svaly plně funkční) s výjimkou svalů bránice a okohybných. Stav je pro pacienta velmi nepříjemný, doprovází ho pocity strachu a napětí. Poruchu může zrušit sám pacient, například aktivními pohyby očí. Příčina spánkové obrny není známa. Porucha je do jisté míry předurčena geneticky, což znamená větší pravděpodobnost výskytu u potomků člověka, který jí trpí; objevit se však nemusí. Vyvolávajícím faktorem bývá stres, zejména psychický (pracovní vypětí, partnerské, rodinné či vztahové problémy, osobní nebo zdravotní potíže ), narušení cyklu spánek/bdění (směnný provoz), nezdravá životospráva, transkontinentální let atd. Při vyšetření hraje důležitou roli subjektivní sdělení pacienta. Při polysomnografickém vyšetření je na EMG patrna ztráta svalové síly a EEG vykazuje bdělost nebo ospalost. Výsledky je nutné ověřit a vyloučit epilepsii spojenou se ztrátou svalové síly. Základním kamenem léčby je snížení psychického napětí s využitím relaxačních technik, často je nutná psychoterapie.
99
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181094
8
Nespavost a jiné poruchy spánku
8.4
Jactatio capitis
Jactatio capitis je porucha charakterizovaná rytmickými pohyby hlavy, šíje, ramen a trupu ve spánku. Epizody v trvání do patnácti minut se vyskytují zejména při usínání nebo v 1. a 2. stadiu NREM-spánku. Porucha se objevuje u dětí mentálně retardovaných, ale i zdravých v kojeneckém věku; v batolecím věku jsou epizody méně časté a mizí kolem čtvrtého roku života. Jactatio capitis však může potrápit i dospělé. Výskyt poruchy je spojován s frustrací a stresem, podobně jako jiné parasomnie. Typické rysy Postižený kýve hlavou či trupem ze strany na stranu nebo zvedá hlavu střídavě nahoru a dolů. K pohybům se mohou přidružit hlasité jednoduché zvuky. Porucha je spojena s rizikem traumatizace zejména u malých dětí, je-li dítě vystaveno frustraci. Vyšetření spočívá v důkladné rodinné anamnéze, důležitý je polysomnografický nález (EEG v normě) a neurologické vyšetření k vyloučení epilepsie. Při léčbě se podávají benzodiazepinové preparáty a antidepresiva. Psychoterapie podpůrná nebo systematická se orientuje hlavně na nácvik relaxace.
8.5
Bruxizmus – skřípání zubů
Při poruše dochází ke skřípání zubů, k tlaku horní a dolní čelisti proti sobě s frekvencí jednou za vteřinu a s celkovou dobou trvání pět až deset vteřin. Důsledkem mohou být poranění chrupu či ústní dutiny. Porucha je vázána na proces usínání, epizody se vyskytují kdykoli ve spánku. Projevy bruxizmu jsou nepříjemné zejména pro okolí, pacient se při nich neprobudí. Tento typ parasomnie se vyskytuje zejména u kojenců v prvním roce života (55 %) a zhruba u 8 % dospělých. Mají k němu sklon lidé s mozkovou dysfunkcí, mentální retardací a anomáliemi chrupu, epizody se často objevují v období úzkosti a strachu či vzteku. Těžší forma poruchy se vyskytuje během akutních zhoršení duševních poruch nebo jako nežádoucí vedlejší účinek léčby, například terapie Parkinsonovy nemoci přípravkem L-dopa.
100
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181094