98
/
Nadání a nadaní
a øada kognitivních strategií. Tím bychom pravdìpodobnì více pøispìli k deskripci osobnosti nadaného dítìte. 4.3.2 PROBLÉMY NADANÝCH A PORADENSTVÍ PRO NADANÉ
Èastý výskyt protikladných osobnostních charakteristik nadaných jim mùže zpùsobit øadu osobních problémù a promítat se do jejich chování, které se ostatním mùže jevit jako „podivné“. Tato okolnost spolu s øadou dalších výzkumných údajù, postøehù uèitelù a školních psychologù vedla v nìkterých zemích k vytvoøení specializovaného poradenského, pedagogickopsychologického pracovištì, které má pomáhat uèitelùm, rodièùm nadaných dìtí a pøedevším tìmto dìtem zvládat jejich problémy (Wieczerkowski, Prado, 1988; Silverman, 1993). Nejprve se zamìøíme na problémy nadaných, s kterými se nejèastìji setkávají pracovníci v tìchto poradnách. V poradenském centru v Mnichovì, které je zde pøi katedøe pedagogické psychologie na tamní univerzitì, jsou nejfrekventovanìjší pedagogické otázky. Rodièe nadaných dívek i chlapcù se pøibližnì v 50 % obracejí na poradnu v souvislosti s hledáním možností adekvátní vzdìlávací cesty a adekvátního výchovného pùsobení na své dítì. V pøípadì nadaných dívek pak centrum realizuje diagnostiku, pedagogické poradenství a okruh problémù spojených s pøeskakováním roèníku dítìtem. U chlapcù jsou to otázky školní výkonnosti, diagnostika nadání a problémy spojené s nudou ve škole (Mönks, Heller, Passow, 2000, s. 852)31. Jsou to pøevážnì problémy související se školou a vzdìláváním. Problémy nadaných žákù a studentù, se kterými se setkávají také jiní poradenští pracovníci, mùžeme doplnit ještì o problémy se studijními návyky, poznávání relevantních možností ve svìtì práce a podnìtnost studijních materiálù (Vendel, 1996). Ménì známé je, že se u nadaných mùžeme setkat také s uèebními problémy. Intelektovì nadané dìti se totiž na základní škole nemusejí uèit. Problém se mùže objevit pozdìji na støední škole, protože jim chybí studijní návyky. Døíve jim staèila vynikající pamìť a verbální schopnosti. Ukázalo se dále, že v pøípadì tzv. multipotencionality nadaných (schopnosti podávat nadprùmìrné výsledky ve více oblastech) je pro nì problémem i volba støední nebo vysoké školy, kde se tato multipotencionalita stává pøekážkou. Volba je ztížena právì tím, že mají relativnì vynikající šanci dostat se na jakoukoliv školu a èasto dlouho odkládají nutné zúžení zájmù na jeden obor. 31
Autoøi rozdíl v poradenských potøebách mezi chlapci a dívkami pouze konstatují, ale neinterpretují.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181075
Osobnostnì-vývojový pøístup ke studiu nadání
/
99
Velmi èasto se poukazuje na jejich zvýšenou senzitivitu až pøecitlivìlost (Freeman, 1982; Silverman, 1993). Asi první se touto otázkou zabývala již L. Hollingworthová (1942) v souvislosti s pozorováním interakcí skupiny vysoce nadaných dìtí. Nejèastìji je zmiòována pøecitlivìlost na kritiku, na komunikaèní signály a na fyzikální i chemické podnìty. V poradenství pro nadané je také jejich pøecitlivìlost spojována s komplikovanou rodinnou situací. Èasto totiž rodièe od nadaného dítìte oèekávají stoprocentní výkonnost a dokonalost ve všem. Pokud však podaný výkon není dokonalý, dávají dítìti jasnì najevo své zklamání a situaci pøed dítìtem široce komentují. Sklon tìchto dìtí k perfekcionismu32 je vìtšinou produktem ctižádosti rodièù a obav dítìte ze selhání. Pokud je taková rodinná situace nemìnná, není pøekvapující, že to mùže pøispívat k neurotizaci dítìte a zvýšené citlivosti. Problémy s neadekvátním sebeobrazem, podceòováním se, nedostatkem sebedùvìry jsou rovnìž zmiòovány psychology jako typické problémy skupiny intelektovì nadaných (Feldhusen, 1986b). Jednou z pøíèin vzniku neadekvátního sebeobrazu mùže být nedostateèné sebepoznání, neschopnost rozlišit své silné a slabé stránky (Vendel, 1996). Psychologové se s touto pøíèinou vzniku neadekvátního sebeobrazu setkávají èasto u tìch, jejichž vysoká intelektová kapacita není spojena s konkrétním zájmem o urèitou oblast nebo èinnost. Neznalost svých speciálních schopností mùže u nadaných pramenit z absence nebo omezené nabídky mimoškolních aktivit a tím i z omezené možnosti je vùbec rozpoznat. Úprava spoèívá ve snaze zapojit nadané dítì do nìkterých pravidelných èinností, což se daøí tím lépe, èím je dítì mladší a žije ve vìtším mìstì, kde je více takových možností. Urèitá èást nadaných má také pocity odlišnosti od vrstevníkù. Vznik neadekvátního sebeobrazu, který je primárnì založen na základì pocitù odlišnosti, je rovnìž èasto zmiòován v literatuøe (Schneider, 1987; Boxtel, Mönks, 1992). R. Hoge a R. McSheffrey (1991) zkoumali sebepojetí u 280 žákù ze ètvrtých až osmých tøíd, kteøí byli vìtšinou od ètvrtých tøíd úèastníky vzdìlávacího programu pro nadané. Zjistili, že øada komponent sebepojetí je relativnì vzájemnì nezávislá (školní, sociální, fyzické atd.) a že v tìsném korelaèním vztahu je zejména sociální komponenta sebepojetí a sebehodnocení. Ukázalo se rovnìž, že nadané dìti déle než jejich vrstevníci fixují vnìjší hodnocení, které se stává základem pro utváøení sebehodnocení. Z toho usuzují, že vznik a utváøení sebehodnocení u nich pravdìpodobnì probíhá pomaleji. Školní komponenta sebepojetí byla souèástí celkového vìdomí 32
Perfekcionismem je zde mínìna snaha dítìte o dokonalý výkon.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181075
100
/
Nadání a nadaní
hodnoty sebe sama, což, jak upozoròují autoøi, bylo zejména u nadaných dívek. Taková struktura sebepojetí však nebyla zjištìna u dìtí z bìžných tøíd. Pocity odlišnosti a jinakosti mohou vzniknout díky pokroèilým zájmùm, znalostem a dovednostem nadaných a mají èasto za následek, že mùže postupnì docházet k odcizení nadaného dítìte od vrstevníkù a nìkdy i od rodièù. Negativní zpìtná vazba, kterou pak dlouhodobì dostávají od ostatních, má dopad na jejich sebehodnocení a vznik neadekvátního sebeobrazu. Jsou také ve svých sociálních vztazích vystaveni tzv. dvojí reakci zvané „double messages“, což znamená, že na jedné stranì registrují známky obdivu a souèasnì známky žárlivosti a závisti (McMann, Oliver, 1988 podle Vendel, 1996). Z uvedeného opìt vyplývá, že intervence zasahuje v tìchto pøípadech do rodinného i školního prostøedí. Jejím obsahem mùže být doporuèení rodièùm, aby reflektovali svùj výchovný i životní styl, s návrhem zmìn, které mají vést zejména k vìtší akceptaci zájmù nadaného dítìte, zaøazení dítìte do rùzných intervenèních programù (pøedevším zamìøených na sebepoznání), úpravì sociálních vztahù ve tøídì a práci se tøídou jako sociální skupinou. Tím je i naznaèeno, že frekventovaným okruhem problémù jsou problémy v sociálních vztazích. Nadané dítì zaujímá ve skupinì èasto extrémní pozici leadera nebo outsidera. Pozice outsidera je vyjádøena marginálním postavením ve skupinì a izolací takového jedince. K izolaci nadaného dítìte ve skupinì mùže vést nízká sebedùvìra, výraznì odlišné zájmy, komunikaèní potíže aj. Vzhledem k tomu, že byl sklon k introverzi intelektovì nadaných potvrzen vícekrát, okrajová pozice mùže podle našeho názoru nìkterým i vyhovovat. Pøi komunikaci s tìmito dìtmi je podle poradenských psychologù efektivnìjší užívat minimálnì autoritativní pøístup a zamìøit se u nich na vìcnou komunikaci (Silverman, 1993). Intelektovì nadaní èasto vyhledávají kontakty se staršími žáky a dospìlými a to je další jejich zvláštností. Problém nastává pokud dítì nemá možnost takové vìkovì „asymetrické“ vztahy navázat a mùže se pak ocitnout ve skuteènì velké sociální izolaci. Zvláštním problémem, který však je u této populace málo prozkoumán a v poradenské praxi málo diskutován, je možnost negativního dopadu pozitivního oznaèování „nadané dítì, nadaný žák“, který se mùže projevovat zejména v sourozeneckých a vrstevnických vztazích. A. Robinsonová (1986) uvádí, že v mnohých pracích, které se zabývaly postoji k problematice nadaných, se vùbec nerozlišovalo mezi postoji ke vzdìlávacím programùm pro nadané, tedy k nutnosti upravovat vzdìlávací podmínky a postoji k samotnému oznaèení „nadané dítì“. Rovnìž ve své analýze zjistila, že se
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181075