Účelná komunikace zdravotní sestry se starší osobou
101
3. Přišla jsem za vámi, jak jsme byli domluveni. Ráda bych získala důležité informace o vašem dosavadním zvládání denních činností. V první fázi rozhovoru bych řešila pouze způsob sebepéče a fyzické pohodlí při denních úkonech. Při rozhovoru je třeba pozorovat formu vyjadřování, sledovat pohyby těla a hledat souvislosti s psychosociálním prožíváním zdraví. Hledat nevyslovené. Na začátku je nutné si jasně říci, že se pokusíme vytvořit podmínky... Neslibujeme nemožné, jako „tady budete jako doma“. Nikdy to nebude jako doma, vždy to bude jiné. Je nezbytné zodpovědět si otázky: Jak můžeme pomoci zajistit dosavadní způsob sebepéče? Jak využít pohybové vzorce, které pacient umí a zvládá? Co je zachováno? Pro starého člověka je nesmírným přínosem naše snaha hledat možnosti. Je třeba nabídnout více možností a nezlobit se na něj, když se mu naše nápady a řešení nebudou líbit. On dobře ví, že si bude muset vybrat. Výběr provede senior sám. Nerozhodujte za něj, později by se vám mohlo stát, že senior řekne – vždyť vy jste to říkala. Můžeme nabídnout svůj způsob řešení: Já bych na vašem místě... Nikdy nesmí zaznít: To musíte udělat, to jinak nejde. Nikdo nemá rád manipulaci, dejte lidem šanci, aby sami přijali zodpovědnost za svá rozhodnutí se všemi možnými důsledky. Je třeba si uvědomit, že někdy je důležité jenom poslouchat. Být přítomen, potvrdit slyšené a sdělit pacientovi, že je to skutečně těžké. Nikdo nám neslíbil, že život bude lehký. Předáváme užitečné informace postupně a v takovém rozsahu, aby byl senior schopen jim porozumět. Nejlépe je si ověřit, zda vám rozuměl. Chtějte, aby senior opakoval slyšené informace. Je vhodné předat informace i písemnou formou. Zeptejte se, zda mluvíte potichu či příliš nahlas, přizpůsobte se tempu starého člověka. Další rozhovor o psychosociálních potřebách je vhodné si naplánovat na pozdější dobu a problémy řešit vždy ve spolupráci s rodinou. Rodina má pro starého člověka nesmírný význam, a to i v případě, že není ochotna mu nějakým způsobem pomoci. Převážná část seniorů vždy bude svou rodinu hájit, protože vyslovit nahlas, že o něj rodina nemá zájem, je pro něj nepřijatelné, a tak na zdravotníky klade dvojnásobné nároky. Plníme tak dvojí roli, aniž si to senior uvědomuje. Na druhé straně nás rodina kontroluje, zda péči provádíme podle jejich představ, a tak mohou někdy vzniknout konfliktní situace. Pokládáme za nutné při příjmu seniora do péče navázat kontakt s jeho rodinou, příbuzné seznámit s plánem péče, vymezit i jejich úkoly při spolupráci a domluvit si režimová pravidla. Předejdeme tak pozdějším nedorozuměním o způsobu péče.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181062
102
5.5
Motivační prvky při práci se seniory
Umění aktivně naslouchat
Chtěla bych se zmínit o využití způsobu komunikace, kterou rozpracoval americký psycholog Carl Ransom Rogers (Vymětal, 1999). Jeho terapeutický systém se řadí k humanistické psychoterapii, která klade důraz na jedinečnost osobnosti, opravdovost a schopnost zaměření na vnitřní zážitkový svět jedince. Věnujeme svou pozornost a zájem slovům a způsobu chování seniora? Co nám senior chce sdělit? Potřebuje si ujasnit svou roli? Obhájit svou pozici? Získat informaci? Vědět, co bude dál?
Techniky aktivního naslouchání Reflexe (zrcadlení, odraz) – Pochopit pocity člověka a umět je reflektovat, to znamená dát jim slovní formu, dokázat zrcadlit, tj. vyjádřit myšlenky a pocity slovy. Je třeba chápat myšlenky a projevy tak, jak jsou řečeny, neměnit je a nekritizovat. Dokázat vyjádřit jinými slovy to, co jsme slyšeli, hledat předpokládanou příčinu. Vnímáme-li ve slovech pacienta strach, můžeme říci: Když vás poslouchám, mám dojem, že se něčeho bojíte. Nabídneme-li v rozhovoru druhému pocit, který si myslíme, že prožívá, bude se snažit ho lépe vyjádřit, více se rozhovoří a my budeme vědět, co prožívá a jak to sám hodnotí. A výsledkem bude návrh pomoci a řešení. PŘÍKLAD Z PRAXE Nemocný: Už zvoním aspoň hodinu a vy na mne nemáte vůbec čas! Co tam děláte? Sestra: A vy máte zlost, že nejdu, a možná si myslíte, že jsem na vás zapomněla. Rozumím vašemu naléhání dobře? Důležité v našem postoji je přiznat skutečnost, a tou je pravda, že opravdu jdu pozdě. A tak sděluji klidně a bez naštvání: Přicházím později. Nebo: Máte pravdu, přicházím později, než jste očekávala. Pokud chci, mohu nabídnout i zdůvodnění, ale převážně stačí jen konstatovat, že nemocný má pravdu – v okamžiku jeho výzvy jsem na něj skutečně neměla čas, možná jsem ani nechtěla přijít (zvonil už popáté, takže jsem mohla předpokládat, že opět zbytečně). Své důvody nemusím sdělovat, ale mám povinnost potvrdit pravdu. Je třeba si uvědomit, že nemocný se nezlobí na mě, ale na situace, které prožívá. Potvrzením skutečnosti dochází k vyčerpání hněvivé energie, která je nastavena bojovat s nepřízní situace a nějak to držet v rukou. Pokud dokážeme cvičit komunikační dovednosti, určitě nebudeme používat termíny typu: Nejste tady sám, kdyby byli všichni takoví. A před kolegyněmi: Zase vyváděl. Je hroznej...
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181062
Účelná komunikace zdravotní sestry se starší osobou
103
Parafráze – Parafráze znamená, že aktivně naslouchám tomu, co druhý říká, a opakuji totéž, ale jinými slovy. PŘÍKLADY Z PRAXE Nemocný: Já mám takové starosti... Sestra: Máte starosti. Chcete mi o nich něco říci? (nabídka) Nemocný: Manželka zase nepřišla. Sestra: Vaše žena tady dneska nebyla. (dáme pacientovi prostor, aby sám zhodnotil důvod) Pacient prožívá své pocity, přemýšlí nahlas – tím je opravdový a nejenom mně, ale i sám sobě objasní, jak na něho konkrétní problém doléhá. Nemocný: Tady se vůbec nedá vydržet, jaká je tady zima. Sestra: Je vám zima. Navíc může sdělit: Pokud chcete, mohu vám dát ještě jednu deku nebo přítopné těleso. Řada seniorů často slyší: Jak vám může být zima, vždyť je tady přetopeno... To vás přece nemůže bolet a podobně. Povzbuzení – Dáváme najevo, že se snažíme rozumět – hmm, souhlasně přikyvujeme. Řekneme: To tedy bylo těžké, jste odvážná, statečná. Sdělením nahlas opadne v nemocném napětí. Drobné zdvořilosti – Dovolte, mohu vás požádat o laskavost... Souhlasíte s tím, aby... Mlčení – Dává prostor, aby se nemocný dál vyjádřil. Pokud i nemocný mlčí, srovnává si myšlenky. Mlčení je také komunikace. O čem pak asi mlčí? A co nám pak sdělí? Pohled – Pohledem můžeme potvrdit, že souhlasíme s pocitem pacienta a respektujeme jeho sdělení. Dotyk – Dotykem (pohlazením, stiskem ruky) můžeme vyjádřit podporu či souhlas s pocity nemocného. Shrnutí – Pokud cítíme, že nemůžeme pacienta přerušit, když vypráví dlouhý příběh, shrneme stručně slyšené. Říkal jste, že jste dnes vůbec nespal, a domníváte se, že je to kvůli... Vzájemné setkání – Dojde k němu v okamžiku, kdy nám starý člověk sdělí své pocity, a my pak můžeme projevit vlastní názory a pocity, které v nás jeho řeč vyvolává. Řekneme vlastní názor, jak bychom to asi řešili my. Je však nutné nezaměňovat to s hodnocením situace (to nic nebude, tak nemluvte, to nemyslíte vážně apod.). Náš vlastní názor začíná slovy: Myslím si, že... Nebo: Chápu vaše slova jako... Mám pocit, že... Nevím, jestli jsem vám dobře rozuměla, můžete mi to říci ještě jednou. Skutečně si myslíte, že... Na vašem místě bych asi... Naše návrhy musí být opatrné a spíše ve smyslu:
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181062