v minulosti jsme se mohli setkat s autoritativními osobnostmi, s podivíny, s tìmi, kdo nebyli schopni vcítìní do druhých. Ti byli, jsou a uvidíme, zda v budoucnu budou. Nemá valný význam s nimi bojovat, zejména ne pou tìt se do abomy ích sporù. Nemá smysl jim øíkat, co dìlají patnì, nevnímají nás. Dìlejme radìji to své dobøe a toho se dr me. Mnozí z onìch svérázných osobností na nás budou slovnì útoèit. Jinak komunikovat mnohdy ani neumí a dodávají si tím sebedùvìry. Nemá smysl oplácet jim stejným. Jen bychom ke patnému pøidávali dal í zlo. Nemá smyslu zabývat se pínou, u pinili bychom se pøedev ím sami. Noblesa, která vede k odpu tìní nevhodného chování, je pøekvapivì úèinnou obranou proti hulvátùm. Není pøekonaným a dnes u prázdným termínem, by ledacos pøejde a nic nevyhrotí Nevadí, kdy ji neocení ten, komu chybí, kdo ji nechápe a tøeba ani nezná. Pìkný pocit z ní mù eme mít pøedev ím sami Bylo pokøtìno, lidé spokojeni. Hvìzdou následné autogramiády nebyla P. B., ale pan profesor Po skonèení jsem mu pak dìkoval s tím, e mi vytrhl trn z paty. Objevil se opravdu neèekanì. Byl v té dobì ji hodnì nemocný, mìl jsem pocit, e místo mých køtin a úèasti na show významné politièky mu bude lépe v klidu doma. Termín akce jsem mu zmínil v dopise, naznaèil, e jde o úlitbu, kterou nedìlám rád. Pozvánku jsem mu neposlal, aby necítil povinnost pøijít. Pøesto pøi el. A jak zajímavì, samozøejmì bez pøípravy, mluvil! Usmál se mým lichotkám a povídá: No vidíte, a jedno dost podstatné jsem zapomnìl øíci. Kdy je nouze nejvy í, pomoc bývá nejbli í, i kdy nakonec je èasto v echno jinak, ne jsme pùvodnì pøedpokládali. Citované rèení znám v podobì kdy je nouze nejvy í, pomoc bo í nejbli í . Pan profesor byl hluboce vìøící a úprava citátu mne pøekvapila. Proè takto se dnes ji zeptat nemohu. Vybavuje se mi ale jiný pøíbìh. Kauza dítìte osvojeného do snad a bigotní rodiny. V pubertì tro ku provokovalo. Úzkostná osvojitelka vyhledala pomoc dr. Matìjèka. Dítì vy etøil a prognózu diagnostikoval velmi optimisticky. Chlapec urèitì èasem dostane rozum, nebude trvat na dlouhých vlasech, ba ani na odìvu, který tehdy drá dil pedagogy. Maminku to potì ilo a dodala: V ak se za to také ka dý den modlím!
| 98 |
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181026
V. KAPITOLA
Ji tenkrát slavný psycholog prý opáèil: Pána nemusíme obtì ovat s ka dou drobností.
M a lá r ukov ì o d p o u t ì n í Kdy se k nám nìkdo nezachová dobøe, obvykle balancujeme mezi pocity vzteku, obviòování druhého a sebeobviòováním. Pøestáváme ít, neb na to pro samé hledání viníkù nemáme èas. Potøeba asertivního, selektivního ignorování problému, který nás nièí, je jasná. Obdobnì má povzbuzující hodnotu noblesní chování, je vede k odpu tìní hulvátùm. Kde ale potøebné vzít a nekrást? Tak jako leckde jinde, i zde je vhodné zaèínat u sebe. U
Odpou tím si
Nezbytným východiskem daného postupu je relaxace, psychické uvolnìní. Zále í jen na nás, jak se k tomuto cíli pøiblí íme. Nìkdo si vyèistí hlavu procházkou, hrou se psem, studenou sprchou, nebo naopak chvílí ve vanì plné teplé vody. Postupy si èasem tvoøíme na míru. Mnohé z nich pùsobí dosti pøekvapivì. Ve své dobì slavný reprezentaèní fotbalový trenér Václav Je ek, kdy mu bylo nejhùøe, sedl veèer do auta (potrpìl si na kvalitní znaèky) a jel co nejrychleji z Prahy nìkam k Chebu. Vrátil se a pak obèas psal i básnì. (Ty po jeho smrti vy ly kni nì.) Ka dého nezklidní múzy nebo rychlá jízda. Ka dý si v ak mù e osvojit relaxaèní cvièení. Namátkou tøeba jednu z modifikací tzv. profylaktického oddychu Dietera Seefeldta sestávající z následující estice krokù: 1. Zajistit si v okolí klid. Vypnout rozhlas, televizi, zvonek, telefon. Na dveøe je mo no dát tabulku s nápisem: Neklepat! Zajistit tak, e alespoò chvíli nás nebude nikdo a nic ru it. Dùle itý je pocit, e rozsah oné chvíle zále í pøedev ím na va em rozhodnutí. Jinými slovy odstranit riziko, e za chvilièku neèekanì zazní siréna a v e bude jinak. 2. Uvolnit tìsné èásti odìvu. Mo no se té pøevléci do domácího . Nezále í na vzhledu odìvu. Dùle ité je jeho pohodlí a dobrý pocit v nìm. | 99 |
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181026
3. Zaujmout pohodlnou polohu. Vhodnìj í je poloha vle e ne v sedì. 4. Zavøít oèi. Vychutnávat pocit klidu a pøedstavu uvolnìní. Nìkdo si v duchu øíká: Klid, pohoda, uvolnìní a nìkolikrát to opakuje. Nìkdo se relaxaènì chlubí sám sobì. Namátkou: Je odpoledne, ètyøi hodiny, lidé v ude kolem spìchají, pachtí se za svým. Já le ím, v klidu, pohodì, vychutnávám uvolnìní, o nic se nesna ím, o nic neusiluji, jen si tak le ím a odpoèívám 5. Uvolnìní, klid a pohodu, vnímáme jakoby mimochodem, vychutnáváme tento stav, ale ji na nìj neobracíme pozornost. My lenky jak pøi ly, tak i odejdou. Nic neøe íme, v emu necháváme volný prùbìh. 6. Dýcháme volnì, klidnì a zhluboka, soustøeïujeme se na dech. Vychutnáváme uvolnìní a klid v pohrou ení do sebe sama. Je mo no posílit efekt vyu itím relaxaèní formulky. Napø.: Jsem klidný, zvládnu to Délka cvièení zále í jak na èasových mo nostech, tak i na míøe nácviku a pohybuje se mezi dvìma a dvaceti minutami. Po ukonèení cvièení se zvolna z lehu nejprve posadíme, pak si stoupneme. Je mo no protáhnout konèetiny a nìkolikrát vystøídat nádech a výdech. V takto relaxovaném stavu si následnì vybavíme to, pro co se na sebe nejvíce zlobíme. Co nám na nás samotných vadí a trápí nás natolik, e to naru uje pohodu. Mù e jít jen o jednu vìc, ale také o nìkolik vìcí nebo èinù. Pokud je jich více, lze si je napsat. Pak hlasitì nebo v duchu, podle toho, co je pøíjemnìj í, øekneme: Odpou tím si Místo teèek uvedeme co konkrétnì viz vý e. Tuto formulku opakujeme pøi jednom cvièení zhruba tøikrát. Vìt ina lidí zaèíná nácvik odpou tìní formou vnitøní øeèi, tj. v duchu. Teprve po nìkolika cvièeních se osmìlí natolik, e hovoøí hlasitì, co bývá úèinnìj í. V rámci jednoho cvièení probíráme maximálnì tøi formulky. To znamená tøi chyby, které si odpou tíme. Cvièit není nezbytné ka dý den, jednou týdnì je ale málo. Ke stejné formulce týkající se konkrétního obsahu odpu tìní se v rámci jednotlivých dnù, kdy cvièíme, vracíme tak dlouho, jak je tøeba. Kritériem je míra palèivosti pro itku. Pokud subjektivnì pro íváme stav, kdy jsme si ji odpustili, k vìci se u nevracíme. Polo ky, které jsme ji zvládli, si mù eme zapsat, eventuálnì vyu ít i záznamu na poèátku cvièení. Obèas není na kodu zalistovat v zápiscích a s jistou nostalgií projít, co nás trápilo a co bylo nutno si odpustit. Skuteènost, e jsme si dokázali od| 100 |
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181026