6 6.6
LYŽOVÁNÍ
Oblouk s přeskočením Oblouky s přeskočením se používají na extrémně prudkých svazích, v úzkých roklích, ve velmi těžkém hlubokém sněhu nebo na sněhu kr ytém zledovatělou krustou. Tyto oblouky jsou často používány skialpinisty a freerider y. V nejtěžších pasážích už nemůžeme mluvit o obloucích, jedná se spíše o přeskakování z vrstevnice do vrstevnice. Tyto oblouky vycházejí z oblouku s přibrzděním, jsou ovšem vedeny v ma-
ximálním rozsahu a intenzitě. Ver tikální pohyb je výrazný, v momentě ukončení jednoho oblouku se nacházíme v nízkém podřepu. Kolena a boky přitlačíme r ychlým pohybem ke svahu, čímž výrazně zahraníme. Opřeme se o hůl a intenzivně se odrazíme z hran. V nejvyšším bodě přitáhneme nohy pod sebe a přeneseme lyže vzduchem přes spádnici. V extrémním svahu lyže přetočíme až do vrstevnice. Dopadáme na
Nácvik odrazu z hran a přenesení lyží vzduchem
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181005
POKROČILÁ TECHNIKA SJÍŽDĚNÍ
6
hrany obou lyží a snížením těžiště měkce utlumíme dopad. Opora o hůl končí těsně před doskokem nebo zároveň s doskokem do vrstevnice. Na extrémně prudkém svahu je každý oblouk proveden až do zastavení.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181005
6 6.7
LYŽOVÁNÍ
Oblouky v hlubokém sněhu Pro mnohé lyžaře není nic krásnějšího, než se projíždět ve volném terénu s neporušenou vrstvou hlubokého prachového sněhu. Současné široké lyže umožňují jízdu v hlubokém sněhu většímu počtu lyžařů, nemluvě o freeridových speciálkách. Technika jízdy se odvíjí do jisté míry od typu „hlubáče“. V nehlubokém prašanu pokrývajícím upravenou a pevnou sjezdovku můžeme jet stejně jako na upravené sjezdovce. Horší situace nastává, když musíme zvládnout sníh těžší a hlubší. Důležitou úlohu hraje sklon svahu a také psychika lyžaře. O zajištění bezpečnosti jízdy ve volném terénu pojednává kapitola o freeridu. Pro jízdu v hlubokém sněhu můžeme použít krátký a střední paralelní oblouk, ovšem s několika změnami. Vertikální pohyb je výraznější, v nízké fázi mluvíme o tzv. „čtyřkové pozici“ – při pohledu z boku připomíná tělo číslici 4. Čím víc se snížíme a zatlačíme lyže do sněhu v závěrečné fázi oblouku, tím více zpomalíme a můžeme tak korigovat rychlost naší jízdy na prudším svahu. Váha těla je rozdělena na obě lyže stejnoměrně, stopa je úzká, využíváme vztlaku lyží. V případě rozšíření stopy a odlehčení jedné lyže nám sněhový klín rozrazí nohy, případně zachytí jednu lyži, roztočí nás a následuje pád. Změna se týká i předozadní rovnováhy. Těžiště je posunuto více vzad, v botách tlačíme do zadní části chodidla, do pat. Ovšem pozor, nepleťme si paty a patky (lyží). Mnoho lyžařů se v hlubokém sněhu příliš zakloní a opře se do zadních opěrek bot. V této pozici nejsou schopni zatáčet, jen vrtí zadkem a r ychlost jízdy se prudce zvyšuje. Následuje ztráta kontroly nad lyžemi již po několika obloucích a pád. Při správném postoji nám špičky lyží střídavě mizí pod sněhem
a opět se vynořují. Při vynoření lyže přehraníme a pak je vytlačíme do oblouku, kde se ponoří. Držení paží je širší, zapichování holí napomáhá udržet rovnováhu a r ytmus jízdy. S r ytmem souvisí také r ychlost. Většinou chceme mít jízdu plně pod kontrolou a volíme spíše pomalejší tempo. Po rozjezdu chceme okamžitě nasadit oblouk a zpomalit. Lyže nemají žádnou rychlost, nasazení oblouku je obtížné, těžkopádné – velice obtížně nasadíme pravidelný rytmus. Stejně dopadneme při vyjíždění oblouků příliš do vrstevnice na neodpovídajícím sklonu svahu. Na jízdu v hlubokém sněhu navazovanými oblouky je dobré se nejdříve připravit, například na mírném zasněženém úseku vedle sjezdovky.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS181005