98 /
LOGOPEDIE V OŠETŘOVATELSKÉ PRAXI
prohloubí o jednu oktávu. Změna hlasu se odehrává během několika týdnů až měsíců a je ukončena nejpozději za rok. V této době se hlas prohlubuje a často přeskakuje mezi dětským a mužským. Je-li toto období prodlouženo, mluvíme o prodloužené mutaci (mutatio prolongata). U některých jinochů s mužským hrtanem přetrvává vysoký dětský hlas (fistulkový) dlouho, několik let, což se označuje jako přetrvávající fistulkový hlas (vox fistulosa persistens). Výjimečně se vyskytuje i v dospělosti. Úprava hlasu v rukou zkušeného foniatra či klinického logopeda nebývá větším problémem. Podmínkou však je dobrá spolupráce a vůle pacienta. Někdy si pacient musí sluchově teprve postupně zvyknout na svůj správný hluboký hlas. Zcela zřídkavou kuriozitou je předčasná mutace v dětském věku (mutatio praecox), způsobená patologickou produkcí hormonů v důsledku onemocnění mozku nebo žláz s vnitřní sekrecí. Zcela ojediněle se vyskytuje simulace hlasové poruchy. Motivací bývají soudní spory nebo posudkové účely, někdy je to snaha získat úlevu ve službě nebo ve škole. Vhodně voleným pohovorem lze simulanta přimět k tomu, aby se svého záměru vzdal.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180998
REHABILITACE HLASU
/ 99
10. REHABILITACE HLASU
Je soubor cvičení a opatření, která slouží k úpravě narušeného hlasu a nesprávného fonačního mechanizmu. Často se tento hlasový trénink označuje také jako reedukace hlasu. Existuje mnoho postupů a metod pro tato cvičení. Především je nutno odstranit každé přílišné svalové úsilí při tvorbě hlasu, což mnohdy nebývá snadné. Hlas se tvoří podvědomě, automaticky zafixované stereotypy se jen těžko mění, resp. odstraňují. Tato cvičení provádějí lékaři foniatři. Nejdůležitějším úkolem hned na začátku hlasové rehabilitace je přesvědčit pacienta, že jeho způsob tvorby hlasu není správný a že hlas si může upravit pouze za předpokladu, že se zbaví špatných návyků a zvládne správný fonační mechanizmus. Cvičení, která vyžadují trpělivost jak ze strany foniatra, tak ze strany pacienta, jsou poměrně zdlouhavá a zahrnují: • • • • • • • •
navozování měkkých hlasových začátků, nazvučování správné rezonance, uvolněnou fonaci samohlásek, následně uvolněnou artikulaci slabik, slov, řady slov, určení a nácvik správné polohy mluvního hlasu, uvolnění dechového svalstva, spojování fonace se žvýkacími uvolňovacími pohyby, pomocný nácvik inspiračního hlasu a jeho využití pro navození správného exspiračního hlasu.
Součástí rehabilitačních metod jsou hudební prvky, zpěv, rytmus, hudební doprovod. S prospěchem lze využívat současné snímání pacienta a zobrazování na obrazovce, aby mohl lépe své vady registrovat i zrakově. Zvukový záznam a následné přehrávání mu také slouží k lepšímu uvědomění chyb a k přesnější kontrole vlastního hlasu a mluvy sluchem. Žádná z četných používaných metod není stejnou měrou úspěšná u všech pacientů s hlasovou poruchou. Proto je třeba volit metodu pro určitého pacienta nejvhodnější, resp. nejpřijatelnější, a tím také nejvíce úspěšnou. Dlužno říct, že dlouho, tj. léta trvající špatné návyky při tvorbě hlasu jsou jen obtížně odstranitelné a veškerá snaha může být neúspěšná. Nezřídka bývá těžko řešitelným
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180998
100 /
LOGOPEDIE V OŠETŘOVATELSKÉ PRAXI
problémem, jak změnit pacientovy zvyklosti, zejména oslabit jeho nepotlačitelnou chuť mluvit, a to hodně a hodně hlasitě. Někdy se v reedukaci hlasu dobře osvědčují: • • • • • • • • • •
dechová cvičení, žvýkací cvičení, vyrážecí cvičení, cvičení při zvětšeném čelistním úhlu, sluchový trénink, různé relaxační metody, facilitační techniky, EEG biofeedback, artikulační kompenzační cvičení, nácvik zvládání emocí a psychologická podpora.
Bohatá paleta reedukačních cvičení a metod má různou úspěšnost a také oblibu jak u pacientů, tak u foniatrů, logopedů či rehabilitačních pracovníků. Velice důležitá je vždy zásada individuálního přístupu k pacientovi. Jak léčba hlasové poruchy, tak i následná reedukace hlasu musí být orientována individuálně podle diagnózy onemocnění, tj. vlastní příčiny, podle věku, pohlaví, inteligence, vzdělání a morálních vlastností pacienta. I když některé metody či principy nejsou přímo určené k rehabilitaci fonace a hlasu a jejich účinek je mnohdy pochybný, setkávají se u některých pacientů se zaujetím a důvěrou, což může mít vedlejší příznivý vliv na komplexní terapeuticko-rehabilitační proces. Vždy užitečná je podpůrná psychoterapie. Je uměním a také trochu štěstím i pro zkušeného pracovníka zvolit pro každého pacienta nejvhodnější postup. Reedukace hlasových poruch je záležitostí lékaře otorinolaryngologa a foniatra. Nedílnou součástí reedukace hlasu je důkladné poznání osobnosti pacienta, jeho denního programu, profesní i mimoprofesní potřeby mluvy a nutné hlasové zátěže, také jeho vůle a vytrvalosti na sobě pracovat. V této oblasti lékaři mohou dobře využít poznatky z ošetřovatelského sledování a pozorování. Při komunikaci s pacientem s poruchou hlasu volíme klidný přístup a snažíme se, aby hlas nepřetěžoval.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180998