98
Lékařský výzkum a etika
Je-li v průběhu zákroku odebrána jakákoliv část lidského těla, může se uchovat a použít pro účely jiné než ty, pro něž byla odebrána, pouze pokud byly splněny náležitosti v souvislosti s poučením a souhlasem. Kapitola X – Veřejná diskuze Článek 28 – Veřejná diskuze Smluvní strany zajistí, aby řešení základních otázek, které vyvstávají s rozvojem biologie a medicíny, proběhlo po řádné veřejné diskuzi, zejména co se týče jejich významných lékařských, společenských, ekonomických, etických a právních důsledků, a aby jejich případná aplikace byla předmětem odpovídající odborné diskuze. Úmluva obsahuje celkem 14 kapitol a 38 článků. Části, zde neuvedené, jsou věnovány rovné dostupnosti zdravotní péče (kapitola I, čl. 3), odběrům orgánů a tkání z žijících dárců pro účely transplantace (kapitola VI, čl. 19 a 20), otázkám souvisejícím s porušením ustanovení Úmluvy (kapitola VIII čl. 23–25), vztahu Úmluvy k ostatním právním úpravám (kapitola IX, čl. 26 a 27), výkladu a dodržování Úmluvy (kapitola XI, čl. 29–30), protokolům, rozvíjejícím zásady Úmluvy v dalších konkrétních oblastech (kapitola XII, čl. 31), dodatkům k Úmluvě (kapitola XIII, čl. 32) a závěrečným ustanovením (kapitola XIV, čl. 33–38). Z uvedeného vyplývá, že konvence se vůbec nezmiňuje o odpovědnosti za lidská práva umírajících ani o odpovědnosti za život člověka před narozením. (V r. 1999 však Parlamentní shromáždění Rady Evropy zveřejnilo dokument, týkající se ochrany lidských práv a důstojnosti smrtelně nemocných a umírajících osob – 1418/1999; Munzarová, 2001). Dosažení konsenzu ve všech otázkách by bylo nadmíru obtížné. Ostatně z textu Úmluvy vyplývá, že se mnohde jednalo o kompromis. Úmluva není žádnou konvencí o etice, nýbrž vyjádřením minimálních etických standardů, usilujících o mezinárodní právní akceptaci. „Etiku nelze založit konvencí. Že máme respektovat každého člověka v jeho nezcizitelné důstojnosti, nezávisle na stáří, pohlaví, rase, stavu, inteligenčním kvocientu, není předmětem hlasování. Etické požadavky vyplývají z existence člověka, a ne teprve dodatečně z nějaké konvence“ (Virt, 1999). Z mnoha stran se ozývají jak chvály tak i kritiky na některé části konvence (Hottois, 2000; Reuter, 2000). Je však třeba ocenit, že na úrovni Evropy byl proveden pokus o určení mezí, ve kterých biomedicína slouží člověku a mimo něž by mohla člověku i lidstvu škodit. Pro nás je tento dokument závazný. Je otevřen průběžnému hodnocení i případným změnám.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180984
Mezinárodní organizace a etika výzkumu – významné dokumenty s komentáři
99
Dodatkový protokol k Úmluvě na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislostí s aplikací biologie a medicíny o zákazu klonování lidských bytostí (1998) Preambule Členské státy Rady Evropy, další státy a Evropské společenství, signatáři tohoto Dodatkového protokolu k Úmluvě na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny o zákazu klonování lidských bytostí, berouce na vědomí vědecký vývoj v oblasti klonování savců zejména dělením embrya a přenosem buněčného jádra; vědomy si skutečnosti, že pokrok v oblasti některých způsobů klonování může sám o sobě přispět k vědeckému poznání a k jeho aplikaci v oblasti medicíny; majíce na zřeteli, že klonování lidských bytostí se může stát technicky proveditelným; berouce na vědomí, že může nastat přirozené dělení embrya, které někdy vyústí v narození geneticky shodných dvojčat; majíce přesto na zřeteli, že umělé vytvoření lidské bytosti cestou úmyslného vytvoření geneticky shodných lidských bytostí je v rozporu s lidskou důstojností a jako takové tedy zakládá zneužití biologie a medicíny; majíce na zřeteli, že s tímto cílem prováděné biomedicínské aktivity mohou mít závažné důsledky medicínské, psychologické a sociální povahy pro všechny zúčastněné; majíce na zřeteli účel Úmluvy o ochraně lidských práv a biomedicíně, zejména zásadu vyjádřenou v článku 1, jejímž cílem je chránit důstojnost a identitu všech lidských bytostí, se dohodly na následujícím: Článek 1 1. Každý zákrok, jehož účelem je vytvořit lidskou bytost, která je geneticky shodná s jinou lidskou bytostí, živou či mrtvou, je nepřípustný. 2. Pro účely tohoto článku výraz „geneticky shodná“ lidská bytost s jinou lidskou bytostí znamená lidskou bytost, která má s jinou lidskou bytostí společný jaderný soubor genů. Článek 2 Platnost ustanovení tohoto Protokolu není možno omezit na základě článku 26 odst. 1 Úmluvy. (Tento odstavec se týká omezení výkonu práv a je mu věnována ve vysvětlující zprávě obsáhlá pozornost.) Článek 3 Pokud se týče smluvních stran budou ustanovení článků 1 a 2 tohoto Protokolu považována za dodatečné články Úmluvy, přičemž všechna ustanovení Úmluvy budou platit shodně.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180984
100
Lékařský výzkum a etika
V ostatních článcích protokolu (4–8) je rozebrána jeho provázanost s Úmluvou a jsou upřesněny podmínky jeho podepisování, ratifikace, vstoupení v platnost a i jiných postupů. I tento dokument je doplněn podrobnou vysvětlující zprávou (Munzarová, 2003).
Návrh Dodatkového protokolu k Úmluvě na ochranu lidských práv a důstojnosti lidské bytosti v souvislosti s aplikací biologie a medicíny o biomedicínském výzkumu CDBI/INF (2003) 6 Z obsáhlé Preambule je možno citovat alespoň: Členské státy Rady Evropy… signatáři tohoto dodatkového Protokolu… majíce na zřeteli, že cílem Rady Evropy je dosažení větší jednoty mezi jejími členy a že jednou z metod, kterou je tohoto cíle dosahováno, je zachování a další uplatňování lidských práv a základních svobod; majíce na zřeteli, že cílem Úmluvy o lidských právech a biomedicíně, definovaných v čl. 1, je chránit důstojnost, svébytnost a další práva a základní svobody všech lidských bytostí při aplikaci biologie a medicíny; … přesvědčeny, že by biomedicínský výzkum neměl být nikdy prováděn v rozporu s lidskou důstojností a s lidskými právy; zdůrazňujíce, že prvořadým zájmem má být ochrana lidské bytosti zapojené do výzkumu; potvrzujíce, že by měla být věnována zvláštní ochrana lidským bytostem, které mohou být zranitelné v souvislosti s výzkumem; uznávajíce, že má každá osoba právo schválit nebo odmítnout své zapojení do biomedicínského výzkumu a že by nikdo neměl být nucen k účasti na výzkumu; rozhodnuty přijmout taková opatření, která jsou nezbytná pro zajištění lidské důstojnosti a základních práv a svobod jednotlivce v souvislosti s biomedicínským výzkumem, se dohodly na následujícím: Další text obsahuje celkem 12 kapitol a 40 článků.
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180984