98
Kvalita podnikatelského prostředí, regionální konkurenceschopnost a strategie regionálního rozvoje ČR
desetina regionů). Celkově lze z hlediska jednotlivých krajů mimo Prahy za atraktivní označit zejména kraj Liberecký, následovaný kraji Karlovarským a Jihočeským, a naopak za nejméně atraktivní kraje Moravskoslezský a Plzeňský. Regionální vývoj ukazatele počtu přenocování nerezidentů v hromadných ubytovacích zařízeních v posledním zkoumaném období let 2003–2007 zřetelně dokládá stále se zvyšující dominanci Prahy. Z ostatních krajů obecně vykazují pozitivní vývojové tendence především kraje disponující nadprůměrnou přírodní a urbanistickou atraktivitou, tato tendence však není zcela jednoznačná (viz např. negativní vývojové trendy v nadprůměrně atraktivních krajích Olomouckém a Libereckém, a naopak pozitivní vývojové trendy ve výrazně méně atraktivních krajích Vysočina a Jihomoravském). Pokud jde o zahraniční hosty, pak kromě Prahy s téměř 60% podílem na celkovém statisticky zjištěném počtu přenocování dosahují více než 5% podílu již pouze kraje Karlovarský, Jihomoravský, Jihočeský a Královéhradecký. Tab. 29 Počet regionů podle stanovených skupin – faktor urbanistické a přírodní atraktivity území kraj
1. skupina
2. skupina
3. skupina
4. skupina
5. skupina
průměr
celkem
Praha
1
0
0
0
0
1,0
1
Středočeský
0
3
7
12
4
3,6
26
Jihočeský
0
6
4
7
0
3,1
17
Plzeňský
0
2
2
6
5
3,9
15
Karlovarský
0
3
1
3
0
3,0
7
Ústecký
0
1
6
6
3
3,7
16
Liberecký
0
6
1
3
0
2,7
10
Královéhradecký
0
4
5
5
1
3,2
15
Pardubický
0
0
6
8
1
3,7
15
Vysočina
0
1
6
8
0
3,5
15
Jihomoravský
0
4
4
7
6
3,7
21
Olomoucký
0
2
1
9
1
3,2
13
Zlínský
0
3
5
4
1
3,7
13
Moravskoslezský
0
2
6
9
5
3,8
22
Česká republika
1
37
55
87
27
3,5
206
Zdroj: vlastní výzkum
50 % 40 % 30 % 20 % 10 % 0%
1
2
3
4
5
Graf 15 Zastoupení klasifikačních skupin
Kvalita podnikatelského prostředí.indd 98
25.10.2010 10:08:22 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180974
Regionální hodnocení kvality podnikatelského prostředí
99
K image regionů je pak třeba poznamenat, že v odborné literatuře neexistuje jednoznačná definice tohoto pojmu. Obecně lze hovořit o image jako o souhrnu postojů, poznatků, zkušeností a vizuálních vjemů, které jsou spojeny s určitým objektem. Jde tedy o jeho subjektivní reflexi relevantními cílovými skupinami, zejména turisty, podnikateli a bydlícími obyvateli. Obvykle je zdůrazňován externí image regionů z pohledu turistů a potenciálních investorů, který je ve významné míře spoluvytvářen médii (regionální marketing – viz např. Ježek, Rumpel, Slach, 2007). Neméně důležitý je však i interní image, tj. vnímání obcí a regionů místními obyvateli a podnikateli. V našem případě je preferován první přístup, neboť hodnocení KPP akcentuje konkurenční pozici regionů v rámci socioekonomických makrosystémů. V tomto směru pak mají pozitivní image regiony (resp. jejich centra) zařazené do první a druhé skupiny. Kromě Prahy jde zejména o lázeňská města Karlovy Vary a Mariánské Lázně či historické město Český Krumlov (nadprůměrná úroveň všech charakteristik). Dále jde o regiony zahrnující atraktivní horské oblasti Krkonoš (Vrchlabí, Trutnov, Jilemnice), Šumavy (Sušice, Prachatice, Vimperk) a Beskyd (Frýdlant n. O., Frenštát p. R., Rožnov p. R.). Atraktivita regionů s dobrým image se projevuje nejen investicemi do rozvoje turistické infrastruktury, ale i rostoucími investicemi do nemovitostí určených pro bydlení (významným indikátorem je růst cen nemovitostí odrážející rostoucí domácí i zahraniční poptávku po rekreačním i trvalém bydlení v těchto regionech).
Možnosti ovlivnění faktoru Úvodem je potřebné konstatovat, že možnosti ovlivnění daného faktoru jsou na straně nabídky výrazně limitované „zděděným“ potenciálem urbanistické a zejména přírodní atraktivity území. Na druhé straně však v závislosti na všeobecném růstu příjmů obyvatelstva dochází k významným kvalitativním změnám odpovídající poptávky, spojených především s tzv. volnočasovými aktivitami. Rozvoj (resp. inovace) těchto aktivit generuje nové příležitosti i v regionech s nižší primární urbanistickou a přírodní atraktivitou území. Nejlepší podmínky pro efektivní využití této poptávky jsou koncentrovány především v urbanizovaných regionech, kde tak v současnosti dochází k intenzivnímu rozvoji příslušné infrastruktury (často s pozitivními dopady na zlepšování jejich image). Pokud jde o samotný cestovní ruch, lze ovšem i nadále souhlasit s obecným závěrem, že by měl být rozvíjen především v těch regionech, které k tomu mají nejlepší předpoklady (viz Vystoupil, J. a kol., 2006). Z právních norem významných z hlediska daného faktoru je možné zmínit zejména zákon o státní památkové péči č. 20/1987 Sb., zákon o ochraně přírody a krajiny č. 114/1992 Sb. a dále zákon o přírodních léčivých zdrojích, zdrojích přírodních minerálních vod, přírodních léčebných lázních a lázeňských místech č. 164/2001 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Hlavním posláním uvedených zákonů je účelná ochrana národního přírodního a kulturního dědictví. V této souvislosti je potřebné zdůraznit i globální dimenzi této ochrany, která je zohledněna např. v rámci mezinárodní Úmluvy o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví (The Convention concerning the Protection of World Cultural and Natural Heritage). Charakteristickým rysem moderních strategických přístupů k řešení problémů ochrany přírodního a kulturního dědictví je dále preference integrovaného přístupu (respektujícího vzájemné souvislosti řešených problémů v kontextu relevantních politik) jak na národní, resp. regionální, tak na nadnárodní úrovni. Mezinárodním symbolem tohoto přístupu se stal mezivládní program ekologické spolupráce Člověk a biosféra (Man and Biosphere), který byl vyhlášen organizací UNESCO při OSN. Dalším významným příkladem je vytvoření soustavy zvláště chráněných oblastí, známé pod názvem Natura 2000, která je podle jednotných principů (zakotvených ve Směrnici o ochraně přírodních stanovišť, volně žijících živočichů a planě rostoucích rostlin a Směrnici o ochraně volně žijících ptáků) vytvářena
Kvalita podnikatelského prostředí.indd 99
25.10.2010 10:08:23 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180974
100
Kvalita podnikatelského prostředí, regionální konkurenceschopnost a strategie regionálního rozvoje ČR
na území všech členských zemí Evropské unie. K tomu je ovšem potřebné rovněž uvést, že z pohledu podnikatelské sféry jsou regulační prvky obsažené v právních normách a příslušných správních postupech poměrně často vnímány negativně. V tomto smyslu je však přehlížen fakt, že jde o nástroje orientované na řešení důsledků selhávání trhu (zejména omezování produkce tzv. negativních externalit, tj. nákladů přenášených bez náhrady od jejich původce na jiné subjekty). V oblasti rozvoje cestovního ruchu a rekreace pak může územní regulace realizovaná formou vyhlášení chráněného území paradoxně přispět ke zvýšení odpovídající poptávky ze strany turistů. Cestovní ruch a rekreace je nepochybně jedním z nevýznamnějších, dynamicky rostoucích odvětví světové ekonomiky. Z regionálního pohledu lze v tomto kontextu kromě jeho silných územních vazeb zdůraznit i jeho významnou stabilizační funkci v rozvoji venkovských regionů a sídel (viz např. obnova, resp. záchrana obytného fondu venkovských obcí prostřednictvím jeho rekreačního využívání). Kromě vlastních přínosů ekonomických (stimulace rozvoje podnikatelských aktivit s příznivými dopady na tvorbu nových pracovních míst) a sociálních (posilování místní a regionální identity) má navíc cestovní ruch i pozitivní vlivy na rozvoj dopravní a komunální infrastruktury a rovněž kultury. Z hlediska možností podpory jeho rozvoje je ovšem potřebné důsledně respektovat skutečnost, že efektivní rozvoj turistické infrastruktury je determinován urbanistickou a přírodní atraktivitou území. Na základě dosavadních výsledků výzkumu lze konstatovat, že z regionů s nadprůměrnou atraktivitou mají v tomto směru kromě Prahy v nejbližší budoucnosti zřejmě největší rozvojový potenciál „šumavské“ regiony (a v jejich rámci zvláště regiony Prachatic a Vimperka). Z celkového pohledu představuje zřejmě nejvýznamnější výzvu využití turistické atraktivity Prahy pro rozvoj domácího a zejména zahraničního cestovního ruchu v dalších regionech České republiky. Pro veřejnou podporu cílenou na zlepšování využití rozvojového potenciálu faktoru přírodní a urbanistické kvality území (především prostřednictvím infrastrukturně a marketingově orientovaných projektů) jsou kromě běžných zdrojů z územních rozpočtů a selektivně i státního rozpočtu pro období 2007–2013 k dispozici poměrně značné finanční zdroje ze strukturálních fondů EU (určených zejména pro stanovený cíl 1 „Konvergence“). V tomto směru jde zejména o prostředky alokované v rámci regionálních operačních programů, řízených příslušnými radami regionů soudržnosti úrovně NUTS 2 (celkem sedm regionů s vyloučením regionu Prahy). Ve všech těchto programech je podpora rozvoje cestovního ruchu zařazena jako jedna z hlavních priorit (celkový objem plánovaných prostředků na tyto programy činí 4,66 mld. eur). Kromě uvedených programů je dále jako jedna z hlavních priorit tzv. integrovaného operačního programu stanovena centrální podpora územního rozvoje a rozvoje cestovního ruchu. Rozvoj cestovního ruchu lze stimulovat i prostřednictvím operačních programů přeshraniční spolupráce (cíl 3 „Evropská územní spolupráce“).
Faktor environmentální kvality území Význam faktoru Kvalita životního prostředí jako součást KPP je interpretována prostřednictvím faktoru environmentální kvality území. Daný faktor sice patří mezi méně významné faktory KPP, lze však konstatovat postupné zvyšování jeho významu, který obecně souvisí i s technickoekonomickou vyspělostí firem (pracovníci s vyššími příjmy obvykle přikládají kvalitě životního prostředí vyšší preference). Výrazněji narušená kvalita životního prostředí přirozeně negativně ovlivňuje zdravotní a psychický stav obyvatelstva, což logicky zvyšuje
Kvalita podnikatelského prostředí.indd 100
25.10.2010 10:08:23 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180974