Vodní rostliny
98 jivo použijeme kostní moučku v poměru 1 : 30 (jeden díl kostní moučky na 30 dílů zeminy) a rohovou moučku v poměru 1 : 300. Umělá hnojiva nedoporučuji, neboť nejsou určena pro louhování ve vodě a mohou způsobit nežádoucí chemické reakce. V odborných obchodech prodávají také tyčinky, které se snadno zasunují do substrátu. Při zasouvání tyčinky nesmíme poškodit oddenek. Oddenek před zasazením očistíme, odstraníme staré, zahnívající a poškozené části, zkrátíme přebytečné kořeny a začistíme je popelem z dřevěného uhlí. Do jednoho kontejneru nedáváme více druhů leknínů, aby si nekonkurovaly. Zasazený oddenek opatrně zasypáváme a lehce povytahujeme. Horní část kontejneru (cca 5 cm) zakryjeme hrubým kačírkem nebo kamennou drtí, aby ryby nemohly rýt v hlíně a nevyrýply sazenici leknínu. Umístění Leknín v biotopu vynikne, ze všech rostlin kvete nejdéle a má největší květy. V koupacím jezírku se sice příliš nepodílí na čištění vody, ale pro jeho květy jej do koupacího jezírka rozhodně dáme. V literatuře se u hloubky vody uvádí dva číselné údaje – nejmenší a největší hloubka měřená od okraje kontejneru k hladině, přičemž optimum je někde uprostřed. Drobné mladé sazenice a malé zakrslé druhy pěstujeme v menších hloubkách. Lekníny pěstované v menší hloubce mají sice květy dříve, ale jsou menší. Největší květy mohou dosáhnout průměru až 33 cm (Nymphaea ’Charles de Meurville’), ale je nutné leknín umístit do hloubky 1,2 metru. Musí být vzrostlý a dobře vyhnojený. Lekníny mohou růst i v hloubkách podstatně větších, než je uváděno v literatuře, ale pozdě nasazují na květ a v několikametrové hloubce těžko pokvetou. Hloubka je důležitá také pro množství prostoru, který leknín zabere na hladině. Při umístění leknínů do hloubky 1 m musíme počítat s tím, že listy na hladině obsadí větší prostor než při umístění leknínu v poloviční hloubce. Pokud dochází k situaci, že listy trčí nad vodou, je to neklamné znamení, že bychom měli leknín posunout hlouběji nebo oddělit přebytečné růžice. Lekníny sázíme do kontejnerů. Volně rostoucí lekníny se stávají problematické, protože mohou vzájemně prorůst a po několika letech silnější jedinec udusí slabší. Výhoda kontejnerů je v tom, že se jednoduše přemísťují a udržují. V regenerační zóně kontajnery nevypadají hezky, a proto je umístíme tak, abychom je mohli zasypat kačírkem, kterým je regenerační zóna vyplněna.
U každého leknínu musíme mít cedulku s názvem. Různé druhy vyžadují různé a někdy i velmi odlišné podmínky. Udržujeme si přehled o leknínech v naší nádrži, abychom se potom nemuseli divit, proč se leknínům nedaří a nekvetou. Neznámé druhy je lepší vyhodit na kompost, protože nevíme, jak je pěstovat. Lekníny vyžadují klidnou vodu, vodotrysky a padající voda ovlivňují jejich kvetení. Objevují se sice i v řekách, ale jen v klidných ramenech, kde nedochází k velkému pohybu vody. Pro lekníny zvolíme místo, kde je alespoň 4 až 6 hodin slunečního svitu denně, jinak nám nepokvetou. Zaslouží si takové stanoviště, které můžeme snadno pozorovat anebo které je nedaleko místa, kde odpočíváme a pozorujeme vodní hladinu. Kvalita vody není pro leknín důležitá, pokud nedosahuje extrémních hodnot. Nejlépe rostou ve vodě s pH 6,8–8,5, střední tvrdostí a vodivostí kolem 1000 µS/cm. Pokud kupujeme leknín, musíme předem vědět, do jaké hloubky bude umístěn. Označuji ji „hv“ (hloubka vody), což je vzdálenost od oddenku leknínu k hladině v centimetrech. Dále je důležité vědět, jakou barvu leknínu chceme. Můžeme si vybrat z velkého množství druhů ten optimální pro naše podmínky.
obr. 168 Nymphaea alba
obr. 169 Nymphaea ’Gonnere’
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180957
Vodní rostliny
99
obr. 170 Nymphaea ’Rose Nymphe’
obr. 174 Nymphaea ’Laydekeri Fulgens’
obr. 171 Nymphaea ’Irene’
obr. 175 Nymphaea ‘Marliacea Chromatela’
obr. 172 Nymphaea ’Burgundy Princess’
obr. 176 Nymphaea ’Aurora’
obr. 173 Nymphaea ’Charles de Meurville’
obr. 177 Nymphaea ’Sioux’
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180957
Vodní rostliny
100 Druhy leknínů jsou popsány v literatuře, zde uvedu několik základních druhů a jejich nároky na pěstování. Bílé lekníny u Nymphaea alba ’Delicata’ (leknín bílý): hv 30–120, květ bílý, oddenek plazivý, velikost květu 9–13 cm, listy zelené. Je to běžný druh leknínu, který můžeme vidět u nás v přírodě, ale ubývá. Nemá zvláštní nároky na pěstování. (obr. 168) u Nymphaea ’Gonnere’: hv 20–80, květ bílý, plnokvětý s velkým množstvím okvětních lístků, velikost květu 15–20 cm, oddenek Marliacův, tj. křenovitý, listy zelené, o velikosti 15–25 cm (obr. 169) Růžové lekníny u Nymphaea ’Rose Nymphe’: hv 20–80, u velkých rostlin až 120, květ růžový, hvězdicovitý, velký 17–27 cm, silně vonící. Po dvou dnech se mění barva z růžové na bílou. Listy jsou tmavě zelené. Velmi odolný leknín. (obr. 170) u Nymphaea ’Irene’: hv 20–60, květ světle růžový, velikost 8–13 cm, voní po anýzu, listy zelené, oddenek odoratový (tj. plazivý), rozrůstavý (obr. 171) Červené lekníny u Nymphaea ’Burgundy Princess’: hv 20–70, květ tmavě červený, velikost 10–15 cm, listy zelené, oddenek Marliacův. Bohatě odnožuje. Dobře přežívá zimu i v nízké hloubce. (obr. 172) u Nymphaea ’Charles de Meurville’: hv 20–130, květ karmínově červený, velký až 33 cm, oddenek Marliacův, listy tmavě zelené, dorůstají až 52 cm. (obr. 173) u Nymphaea ’Laydekeri Fulgens’: hv 20–50, květ červený, velký 13–17 cm, vonící. Velmi vhodný leknín do nízké hloubky, bohatě kvete a nezabírá příliš místa. (obr. 174) Žluté lekníny u Nymphaea ’Marliacea Chromatela’: hv 20–90, květ žlutý, velký 10–18 cm, vonící. Oddenek Marliacův, zpočátku purpurové listy zezelenají. Je mramorován velkými červenohnědými skvrnami. (obr. 175) Oranžové lekníny u Nymphaea ’Aurora’: hv 20–50, velikost květu 10–11 cm, barva květu žluto-oranžovo-červená – první den je květ žlutě meruňkový, druhý den přechází z oranžové do červené a třetí až čtvrtý den je již tmavě červený. Oddenek má vzpřímený. Mladé listy jsou mramorované, později zelenější. Vhodný leknín do malé hloubky. (obr. 176) u Nymphaea ’Sioux’: hv 20–70, květ žlutooranžovo-měďnatý, velikost květu 11–17 cm, oddenek vzpřímený, listy mramorované. (obr. 177)
OSTATNÍ ROSTLINY Osázení regenerační zóny Hlavním cílem je, aby rostliny čistily vodu, a proto vybíráme druhy, které během růstového období vytvářejí velké množství vegetační hmoty. Dalším cílem je, aby rostliny hezky vypadaly. Každému se líbí jiné, a tak vybíráme rostliny, které nás zaujaly. Je vhodné se poradit s odborníkem, abychom nesázely podobně kvetoucí rostliny vedle sebe, abychom věděli, jak se budou rozrůstat za několik let, kdy která kvete apod. Před osázením si stanovíme, kde budou velké a kde malé rostliny. Vysoké druhy dáváme dozadu na severní stranu nebo s nimi zakrýváme objekty či plot k sousedům. Nízké rostliny umísťujeme dopředu na jih, aby nebránily slunci a pohledu a spíše působily esteticky. Pro čištění vody jsou nejvhodnější velké rostliny, neboť malá rostlina nevytvoří dostatečné množství hmoty. Nemůžeme ale velkými rostlinami obklopit celé jezero, za tři roky by nám zmizelo za neproniknutelnou džunglí orobinců a kosatců. Osázení už je závěrečná práce, jezírko dostává svoji tvář a začíná hezky vypadat. Rostliny sázíme do skupin. Některé druhy si sice výrazně nekonkurují, ale časem přece jen vítězí ty agresivnější. Na 1 m2 potřebujeme pět velkých rostlin a deset malých. Čím více rostlin zasázíme, tím rychleji se naše jezírko dostává do požadovaného stavu. Pokud máme rostliny daleko od sebe, nevypadá to hezky a můžeme výrazně zpomalit čisticí schopnosti jezírka. Rostliny také hůře koření. Skupina stejných rostlin si dokáže upravit podmínky pro svůj růst lépe než samostatná rostlina (rostliny umí měnit i hodnotu pH). Rostliny spotřebovávají odpadní látky, vytvářejí kyslík a umožňují přežití živočichů, kteří sídlí v regenerační zóně. Schovávají se zde a nepletou se nám v koupací zóně při plavání. V prvním roce rostliny koření a rostou velmi pomalu (obr. 178, 179). Musíme si uvědomit, že přece jen strádají a mají méně látek než v živném substrátu, je tedy potřeba, aby si vytvořily bohatý kořenový systém, v bahně nemají zdaleka tak vyvinuté kořeny, jako když rostou v hrubém kačírku. Ve druhém roce už rostliny vypadají velmi působivě a zdárně se rozmnožují (obr. 180). Ve třetím a čtvrtém roce jsou již tak silné, že dosahují více než poloviny svých maximálních výšek. Údaje uváděné v literatuře musíme trochu přehodnotit. Zatímco rákos (Phragmites australis ssp. pseudodonax) v dunajské deltě dosahuje úctyhodných 6–10 m, v hrubém kačírku bude měřit maximálně 2–4 m, a to až po určité době. Údaje
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180957