98
/
KOUČOVÁNÍ VE ŠKOLNÍ PRAXI
sociálního styku vnášejí do svého jednání své vlastní zkušenosti, systémy hodnot a přesvědčení, svoji minulost i své cíle a záměry, jednají v souladu se svými potřebami a zájmy. Sociální změna stejně jako změna biologického systému vyvolává nutnost přizpůsobit se novým podmínkám. Pokud by se tak nestalo, mohlo by dojít ke stagnaci či kolapsu sociálního systému. Odlišnost sociálních procesů od procesů biologických spočívá v projevu nových kvalit: intencionality a zaměřenosti lidského jednání a projektování budoucnosti. Každý akt sociálního jednání (tj. každá činnost člověka) přináší určité výsledky v podobě materiálních produktů (výrobek, služba), vztahů, norem či idejí. Výsledky jsou obvykle anticipovány (očekávány, předjímány, předpokládány, projektovány), jednání je proaktivní, záměrné, zaměřené na cíl. Dosažené výsledky se opět stávají východiskem pro další vývoj a změnu. Přetvářejí výchozí podmínky a vyvolávají tak potřebu přizpůsobit se nové situaci (obr. 20). Představují významnou zpětnou vazbu: výchozí stav mění někdy slabě, jindy dramaticky.
podmínky
produkty
činnosti
Obr. 20 Schéma cyklu sociální změny
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180956
KOUČOVÁNÍ V PROCESU ŘÍZENÍ ZMĚNY
/
99
MOŽNÉ PODOBY ZMĚN Změny mohou mít různé podoby. Mohou probíhat postupně, kontinuálně a jakoby nepozorovaně (růst, vývoj), nebo mohou vznikat náhle, bez varování (zemětřesení, pád letadla). Náhlé změny mají diskontinuitní ráz a obvykle způsobují šok či krizi, které je potřeba překonat nebo se s nimi vyrovnat, tj. přizpůsobit se novým podmínkám. Změny mohou vycházet z podmínek vnějšího nebo vnitřního prostředí, mohou být přirozené nebo záměrné (tj. řízené). Některé změny jsou cyklické (opakované, oscilující kolem určité hodnoty), jiné probíhají lineárně (jsou jednorázové, nevratné). Cyklické i lineární změny mohou probíhat souběžně. Na některé změny se lze připravit (svatba, narození dítěte, začátek školní docházky, maturita aj.), na jiné nikoli (smrt blízké osoby, dopravní nehoda, letecké neštěstí, občanská válka aj.).
REAKCE NA ZMĚNU Lidé mohou na změny reagovat různě. Člověk může na změnu reagovat pasivně a trpně se jí přizpůsobovat, tj. může se u něj projevovat reaktivní model chování, nebo může jednat proaktivně (záměrně, cílevědomě), tj. aktivně měnit své podmínky, případně usilovat o jejich lepší využití (zdroje, vlastní potenciál). Proaktivně jednající člověk může navrhnout, realizovat či odmítnout změnu, přijmout opatření k začlenění změny do svého každodenního chování apod. Takový člověk je schopen změnu přijmout, přizpůsobit se jí (vyrovnat se s ní, najít si nový způsob života, nové formy reagování a vzorce chování apod.), nebo ji využít pro svou vlastní transformaci a osobnostní růst. Pasivně reagující člověk mívá naproti tomu tendenci změně vnitřně odporovat, sabotovat ji nebo ji přijmout jako „nutné zlo“. Takový jedinec změnu nevnímá jako výzvu, ale spíše jako překážku.
PROČ SE LIDÉ BRÁNÍ ZMĚNÁM Nejčastější příčinou, proč se lidé brání změnám, je strach z ohrožení jejich potřeb či jistot. Lidé se často domnívají, že změna přinese zhoršení jejich životních podmínek. Domnívají se například, že nebudou uspokojovány jejich
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180956
100 /
KOUČOVÁNÍ VE ŠKOLNÍ PRAXI
potřeby, že přijdou o těžce vydobytou pozici, funkci či peníze apod. Ve všech těchto případech proto bývají okamžitě aktivovány nižší úrovně Maslowovy hierarchie potřeb (viz kapitola 2.3). V takové situaci lidi zajímá především to, zda budou mít dostatek prostředků k přežití a uspokojování svých potřeb, zda budou mít kde bydlet (týká se to např. i možnosti splácet hypotéku), případně zda se dramaticky nezmění jejich sociální postavení (status, funkce, sociální prestiž). Jako velký problém proto může být pociťována zejména změna sociálních hodnot organizace, ustavení nových organizačních struktur, zavádění nových technologií či způsobů práce apod. Ohrožení očekávané v důsledku změny nemusí být reálné. Přesto může být změna vnímána jako nepříjemná a bolestivá, případně pociťována a prožívána jako problém. Pokud je změna náhlá a nečekaná či probíhá příliš rychle a chaoticky, může být subjektivně vnímána jako ohrožující a vyvolat rezistenci těch, kterých se bezprostředně týká. To může vést k jejímu odmítání, ignorování či sabotování, tj. k individuální či kolektivní rezistenci. V takovém případě jsou podmínky pro zavádění změny značně ztížené. Aby se podařilo změny realizovat, musí jejich zavádění probíhat systémově (vnější podpora, postupné kroky, informovanost všech zúčastněných, sledování pokroku aj.), jinak půjde pouze o kosmetické úpravy, které nebudou mít očekávaný účinek. Nepochopení principů změny může vést pouze k formálnímu přizpůsobení bez hluboké vnitřní proměny. Důležitým faktorem při zavádění změny je respektování zákonitostí fungování lidské psychiky. Lidská psychika na změny reaguje s určitým zpožděním; lidé potřebují čas na „strávení“ změny a její začlenění do každodenního života, do svých každodenních rituálů a vzorců chování. Proto je potřeba lidem, jichž se změna dotkne, poskytnout dostatek času na reflexi probíhajícího procesu, na adaptaci („zažití“ změn) a na stabilizaci (ustálení situace a nových vzorců chování). Změnu je potřeba zavádět citlivě; při její implementaci je nezbytné pozorně sledovat a průběžně monitorovat průběh jejího zavádění i dosahované výsledky.
ŘÍZENÁ ZMĚNA Zavádění změny do života jednotlivců, skupin i širších celků je značně náročná záležitost. To platí zejména v prostředí složitých a komplexních so-
Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180956