KOMPOZICE DIGITÁLNÍ FOTOGRAFIE V PRAXI
Obrázek 3.43: Mezi pohledem muže a ženy vede optická linie, neboť svazuje dva obličeje, které jsou spolu v kontaktu.
Směr i uspořádání linií ovlivňuje „čtení“ obrazu divákem i vyznění snímku. Podle směru najdeme v obraze: -
Horizontální linie popírají prostor, navozují pocit klidu až pasivity a působí jako překážka nebo závora. Přesto se v obraze vyskytují často a to zejména jako horizont nebo vodní hladina. Měly by být především rovné, aby voda netekla do rohu obrazu a horizont neklesal k jedné straně. Členitý horizont vnáší do obrazu dynamiku a neklid, dojem změn a vzruchu, rovný klid a to vždy za předpokladu, že je to v souladu s obrazovou myšlenkou. Zdůrazňujeme-li oblohu, objeví se horizont v dolní třetině obrazu, pokud krajinu, pak v horní třetině. Jeho umístění je odvislé od výšky, ze které krajinu snímáme.
98 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180940
3. Tvůrčí prvky ve fotografi i -
Vertikální linie vedou k pocitu výšky, mohutnosti, aktivity, pohybu vzhůru, dominantnosti, síly, ale i vznešenosti. Měly by být rovné, ať už jsou to stěny domu, sloupy nebo stromy. Pokud umístíme přísně svislé linie k rámu obrazu, musí být k tomu důvod.
-
Zakřivené linie evokují dojem napětí a neklidu. Většinou jsou to obrysy předmětů, ale najdeme je i v krajině. Mohou vést oko diváka obrazem, ale i provokovat.
-
Šikmé linie navozují dojem prostoru, změnu, akci, neklid, dynamiku, pohled do hloubky a to zejména tehdy, mají-li návaznost na některý prvek v obraze, zejména detail v popředí. Volíme je k zachycení jednostranné ulice, pohybu vzhůru nebo dolů. Vedou-li z jednoho rohu obrazu do druhého, pak podporují dynamiku a pohyb. Hlavní motiv umístěný na této úhlopříčce však pohyb brzdí.
-
Oblé linie nabízejí měkkost, proudění i jemné tvary. Vlnitý horizont krajiny působí daleko jemněji, než strmé skály. Mají vyšší dynamiku než přímky. Při procházení obrazem by se v obloucích neměly dotýkat rámu a přerušeny mohou být jen v případě, že to obrazu neublíží a nepůsobí to rušivě.
-
Sbíhající linie tvoří dojem perspektivy a prostoru, současně vedou diváka obrazem po důležitých prvcích a do určitého místa, tzv. úběžníku. Mohou to být obrysy cesty nebo aleje.
Obrázek 3.44: Plot s hrníčky je veden v diagonální linii, která je rušena jejich kulatými tvary.
99 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180940
KOMPOZICE DIGITÁLNÍ FOTOGRAFIE V PRAXI Lineární skladba v obraze Obraz členěný liniemi by neměl vytvářet dojem chaosu, nepořádku, ale měl by působit přirozeně a přehledně. Můžeme využít: Kontrast linií – měl by být shodný s realitou nebo se jí vymykat. Třeba rovný horizont jako přímka a strmé skály jako křivky. Rytmizace linií – může být ve stejnoměrném rozvrstvení, ale také v nestejnoměrném opakování nebo náhlém přerušení. Prázdné židle na stadionu, kdy na jedné je zapomenutý divák. Vztah linií k rámu obrazu. Měly by pokračovat logicky, nikoli být násilně ukončeny. Cesta končí v nekonečnu pod obzorem, k rámu ani nedojde. Vliv linií na celistvost obrazu. Je-li ve skutečnosti před námi sloup, nemyslíme si, že prostor dělí. Fotografický obraz je však ohraničen rámem a sloup uprostřed jej dělí na dvě části. Divák si tak prohlíží levou a pravou část a to i tehdy, je-li uprostřed postava.
FOTOTIP -
Linie jsou silným výrazovým prostředkem, umocňujícím celkový dojem snímku a určující způsob jeho čtení. Proto by měl být ve vedení linií určitý řád.
-
Při výběru scény bychom měli „vidět“ optické linie, jejich návaznost i rušení výpovědi snímku.
-
Linie by neměly dělit plochu obrazu na dvě části.
Obrázek 3.45: Rytmizace linií svislých i vodorovných je prokreslena barevným stínem protilehlých budov.
100 Ukázka elektronické knihy, UID: KOS180940